Slotwiński, Tadeusz OFM

 17. Greccio - nový Betlém

 V posledních létech Františkova života se projevuje bohatství jeho duše, a on se o ně hojně dělí s druhými. To působí, že jeho duše se stává stále lidštější, živější a plnější. Chudičký to, co je lidské, se znalostí vyvažuje s nadlidským, přísnou askezi s chápavou poddajností, svatost hledící na to, co je věčné, s přátelstvím a bratrstvím v Kristu a skrze Krista, a nachází pravou hodnotu pozemských citů. Díky tomu objevuje možnost, jak Neviditelného, v něhož věří, představit jako Viditelného, aby ho všichni mohli uvidět. V této souvislosti je třeba interpretovat epizodu spojenou s nápadem vánočních jeslí, jehož uskutečnění bylo pak rozšířeno jako zvyk provázející tento svět po další věky.

 Koncem roku 1223 přebýval František v Greccio jako host jistého šlechtice jménem Jan. Na něj se obrátil s prosbou o pomoc k oslavě památky Božího Narození. Zdůraznění významu Kristovy lidské přirozenosti představuje jedno z důležitých hledisek duchovnosti světce z Assisi. Z tohoto postoje vyplývá význam slavnosti Božího Narození.

 Jan Vellita, Františkův přítel a možná i bratr-terciář, pustil se do uskutečnění nápadu Chudičkého. Světec se Janovi svěřil: „Chceš-li, abychom blížící se slavnost Vánoc slavili u Greccia, pospěš si a pečlivě obstarej, co ti říkám. Neboť to chci vykonat na památku toho Dítěte, které se narodilo v Betlémě, a chtěl bych na vlastní oči vidět hořkou nouzi, kterou už jako dítě muselo snášet, když leželo v jeslích, u nichž stál vůl a osel, a když leželo na seně“ (1 Cel 84 - FP 468).

 Dobrý Jan splnil Františkovu prosbu-přání. „Přiblížil se den radosti a nadešel den jásotu. Bratři byli svoláni z různých míst, jak jen mohli, s radostí a jásotem v srdci přišli muži i ženy z okolí, připravili svíce a pochodně, aby osvítili onu noc, která ozářila jasnou hvězdou všechny dny a roky. Konečně přišel i Boží světec, a když našel všechno připravené a spatřil to, zaradoval se. Postavili jesle, přinesli seno a přivedli vola i osla. Tak byla uctěna prostota, povýšena chudoba, zvelebena pokora, a z Greccia se stává téměř nový Betlém. Noc je jasná jako den a lidé i zvířata se cítí blaženě“ (1 Cel 85 - FP 469).

 Ve skutečnosti je však tento nápad předvést narození Ježíše Krista, jenž později nabyl v křesťanství, především na Západě, velký význam, spojen s objevením a uvědoměním si lidské přirozenosti Ježíše Krista, jeho lidského života uprostřed lidí, a zvláště utrpení na kříži. František měl hluboké náboženské vcítění do tajemství Kristova Vtělení. Z Františkova „chápání“ Ježíše vyplynul skutečný převrat v porozumění skutečnosti bohočlověka Ježíše jako reálného, nejen teologické formulace, od narození až do smrti.

 A ještě něco je v jeslích Božího Narození, jak si je představoval a nám odevzdal František. Viděl a pociťoval Ježíše chudého v jeho veřejném životě s apoštoly, trpícího na kříži. Následoval ho a toužil, aby všichni lidé spolu s ním věděli, jak Kristus od chvíle vstupu do světa začal své poslání dáváním příkladu pokory, chudoby a života na okraji společnosti. Nejen tedy jeho lidské narození bylo ponížením, ale snížením v ponížení se stalo narození ve stáji, kam byl vykázán společností. V jeslích Božího Narození nalezl František definitivní potvrzení svého rozhodnutí přejít k těm, mezi nimiž byl Kristus tím prvním, a zvolit si stupnici hodnot, o které nebylo možno diskutovat.

 Jesle z Greccio se nedají vysvětlit žádným gestem či nápadem vzniklým z lidového nadšení. Je to představení bohočlověka Ježíše Krista, které vyvolává hluboký lidský dojem. František přiblížil Krista člověku, aby ten si jej mohl lépe přivlastnit a následovat.

 Tak se malé Greccio stalo jakoby novým Betlémem ve svaté církvi. Poutník, jenž sem dorazí a poklekne v jeskyni, kde jsou jesle, především „On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe, a skrze Ducha Svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.“ V této františkánské svatyni se zvláštním způsobem slaví tajemství Vtělení, a rozjímají se a vtělují do života určité křesťanské ctnosti, které vyzařují z kolébky a jeslí našeho Spasitele. Tomáš z Celana píše: zde „byla uctěna prostota, povýšena chudoba, zvelebena pokora a z Greccia se stává téměř nový Betlém“ (1 Cel 85 - FP 469).

 Od připomínky Ježíšova narození naše mysl spontánně přechází k člověku, „vždyť on sám, Boží Syn, svým vtělením se jistým způsobem spojil s každým člověkem: lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vůlí jednal; narozen z Panny Marie, stal se opravdu jedním z nás, ve všem nám podobný kromě hříchu“ (Gaudium et spes 22). Kristus způsobil, že jsme se stali účastnými jeho božského života.

 Povýšením lidské přirozenosti až do takového stupně nám Kristovo Vtělení dává uvědomit si důstojnost každého člověka bez ohledu na rasu, jazyk, národ, barvu pokožky, pohlaví, víru a vyznání, politické seskupení a společenský původ. Připomíná nám, že ho nesmíme mučit tělesně ani duchovně, urážet ho, ponižovat, vykořisťovat, zbavovat svobody, ale naopak chovat k němu úctu, respektovat jeho základní lidská práva, a to vždy a všude. Všude, neboť Kristovo lidství, spojené s osobou Slova, stalo se nástrojem naší spásy. Proto svatyně v Greccio, jež jeslemi připomíná, že tu na zemi Ježíšovo lidství je výzvou směřující k všem, abychom oživili a kultivovali úctu k svatému lidství vtěleného Slova s velkou láskou a něžností sv. Františka.

 Boží Narození jsou velké narozeniny Ježíše, jenž se stal Člověkem, i velké narozeniny lidstva. Boží Narození je též velkým Božím darem lidem. Tyto svátky nám přinášejí jiného Boha a jiného člověka. Bůh, jenž slouží bytí, které stvořil, a umývá mu nohy, zjevuje se v nejčistší podobě svého božství a ukazuje největší hloubku své slávy. O svátcích Božího Narození objevujeme, že Bůh je nejdříve všeláska, a teprve potom všemohoucnost. Při Božím Narození rodí se Bůh všezamilovaný, a proto všeslabý, všeodevzdaný do rukou svého Syna - Člověka. Svátky Božího Narození nám ukazují, že pravá Boží velikost nespočívá ve stvoření světa, ale v ochotě zříci se velikosti ve prospěch těch, které si zamiloval.

 Sv. Řehoř Nysský tvrdí, že jasnějším důkazem moci než velikost zázraků je to, že  tato všemocná přirozenost byla schopná sestoupit do nepatrnosti člověka. Sestoupení Boha je tím, co opravdu ukazuje jeho moc. Vysokost září dole, avšak nestává se tím nijak velikostí poníženou. Takového Boha nám ukazuje Boží Narození: Boha bohatého v milosrdenství, Boha, který je Láskou.

Tadeusz Slotwinski OFM

 Greccio - nowe Betlejem

  Glos sw. Franciszka 12/2003

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM

 

 

Text pod obr.: Greccio, kde sv. František slavil narození Dítěte