Bůh se kdysi stal jedním z nás

Damian, Maksymilian OFM

 Když chce zbožný Japonec vzdát úctu svému božstvu, odebere se do svatyně, která obvykle stojí v odlehlém háji, a postaví se před ni v mlčení. U vchodu do pagody visí velký gong. Japonec udeří na gong, hluboce se pokloní před prázdnou svatyní a beze slova, v naprostém tichu, vrací se tam, odkud přišel. Božstvo prázdné svatyně nemá podoby ani jména. Nelze k němu zavolat, ani se na ně nelze obrátit jménem.

 Ten, kdo je při hledání smyslu života odkázán jen na sebe, podobá se tomuto člověku stojícímu před prázdnou svatyní. Pociťuje hlad po Bohu, avšak hledá ho, jako by tápal v tmě.

 Bůh, kterého vyznávají křesťané, je jiný. Není, jak to říkal Jean Jacques Rousseau, „největším samotářem všech dob“, ale je to Bůh živý a milující, jenž žije ve společenství tří Osob. Bůh nám sám odhalil své tajemství: je Bohem, jenž vstoupil do lidských dějin. Přebývá v nedostupném světle, avšak vyšel lidem vstříc a zjevil jim sebe i své plány s člověkem.

 Když hluboké ticho objímalo všechno a noc ve svém běhu k polovině došla, tvé všemocné slovo seskočilo z královského trůnu z nebe ... a kráčelo po zemi (Mdr 18,14-16). Neboť: Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán v minulosti k našim předkům skrze proroky; v této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna (Žid 1,1-2). Bůh se v lidském těle usadil mezi lidmi. Je to neproniknutelné tajemství pro náš rozum, veliká útěcha pro naše srdce, neuvěřitelné vyznamenání pro Adamovy děti, že Bůh se stal jedním z nás.

 Sv. Bazil Velký se snažil objasnit toto tajemství pomocí obrazu ohně a železa. Oheň proniká železo svou silou, dává mu sebe a nic mu nebere. Oheň a železo se spojují v jediné bytí, současně však zůstávají tím, čím byly - každý z nich si uchovává svou přirozenost. To je obraz vtělení Božího Syna: v jeho osobě se spojily dvě přirozenosti, božská a lidská, nesmísily se však ani se neztratily.

 Boha nikdo nikdy neviděl; jednorozený Bůh, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu (Jan 1,18). Bůh je všude, nevidělo ho však žádné oko, protože ho vidět nemůže. Bůh totiž není hmotný, ale Duch, Idea, Láska. Když se stal člověkem, stal se také viditelným. A tu člověk mohl spatřit Boha a dokonce s ním přebývat, když se usadil mezi lidmi. Zůstal tím, čím byl, současně se však stal tím, čím nebyl. Díky tomu bylo celé lidstvo zbožštěno a povýšeno na úroveň Božího života. Člověk se opět stal podobným Bohu, neboť Bůh se stal podobným jemu. To je pro nás velká útěcha, že jsme získali příbuzenství s Pánem. Tak to učil i sv. Augustin: „Bůh se stal člověkem, aby člověka zbožštil; aby pozdvihl člověka do vyšších hodnot.“

 Radujte se a jásejte vespolek, jeruzalémské trosky, neboť Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém (Iz 52,9). To jsou slova útěchy starozákonního proroka pro nás. Lidstvo uvázlo v marasmu hříchu a nemohla mu pomoci žádná moudrost, žádná oběť ani modlitba. K záchraně musel přijít sám Bůh, když se stal člověkem. A tak na naší zemi poskvrněné hříchy přebýval Bůh, aby nás uchoval od sebezničení v hříchu, aby nás ochránil před námi samými. My sami jsme byli bezradní. Bez pomoci nebe nemůžeme vejít do nebe, bez Boží pomoci se nemůžeme přiblížit k Bohu.

 Portugalského mořeplavce Alfonso de Albuquewrque (+1515) jednou překvapila mohutná bouře, která všechny zbavila odvahy a naděje na záchranu. Tu si vzal od jedné matky malé dítě, pozdvihl je k nebi a zvolal: „Ó Bože, my všichni jsme hříšníci, avšak toto dítě je bez hříchu, tak ho ušetři!“ A bouře hned utichla a jasné nebe se usmálo na tuto modlitbu plnou důvěry.

 Každý z nás má podobnou příležitost. Můžeme vzít z rukou Matky Marie to Boží Dítě a volat slovy onoho mořeplavce: „Ó Bože, jsme hříšníci, ale ušetři nás pro toto Boží Dítě!“

 Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi (Jan 1, 14). Toto je tajemství Boží lásky a všemohoucnosti. Navždy zůstane tajemstvím. Když svatý papež Lev Veliký rozjímá toto tajemství, obrací se na každého křesťana: „Uznej, křesťane, svoji důstojnost. Poněvadž máš spoluúčast na Boží přirozenosti, nevracej se do bludů svojí minulosti. Měj na paměti, kdo je hlavou, a čí těla jsi údem. Pamatuj, žes byl vyrván z moci temnosti a přenesen do Božího světla a království.“

 Ať nám Boží Narození připomíná tuto velkou pravdu, že Bůh se stal člověkem, aby člověk nebyl jen člověkem, ale Božím člověkem. Zárukou je nám Boží Dítě ležící v betlémských jeslích.

Maksymilian Damian OFM

 Bóg stal sie kiedyš jednym z nas,

Glos sw. Franciszka 12/2003,

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM