Petr Chryzolog, sv.

Tento den je plný slávy, zjevil se Spasitel světa, jehož předpovídali proroci…

Také dnes poutníkovi zazářila hvězda ukazující cestu do Betléma.

Ačkoliv samo tajemství vtělení Páně obsahovalo v sobě vždy jasné známky božství, přece to, že Bůh přijal lidské tělo, dnešní slavnost zjevuje a odhaluje mnoha způsoby, aby smrtelný člověk, zahalený stále temnotami, z neznalosti neztratil to, co mohl přijmout a vlastnit výhradně prostřednictvím milosti.

Neboť ten, který se chtěl pro nás narodit, nechtěl nám zůstat neznámým. Objasňuje to proto takovým způsobem, aby se veliké tajemství dobroty nestalo příležitostí k velikému omylu.

Toho, kterého mudrc hledal zářícího mezi hvězdami, nalézá dnes plačícího v kolébce; toho, nad jehož skrytostí na nebesích se dlouho trápil, obdivuje dnes mudrc objeveného v plenkách.

Dnes přemýšlí mudrc v hlubokém úžasu o tom, co tu vidí: na zemi nebe a zemi povznesenou k nebi, člověka v Bohu a Boha v člověku. Vidí, že ten, jehož nemůže pojmout celý svět (srov. 1Král 8,27), je tu teď uzavřen v maličkém těle. A když to vidí, tajemnými dary vyznává, že věří a dál už nehloubá. Kadidlem vyznává Boha, zlatem krále a myrhou jeho budoucí smrt.

Proto se pohan, který byl posledním, stal prvním (srov. Mt 19,30). Protože vírou mudrců byl tehdy zasvěcen počátek víry pohanů.

Z kázání svatého Petra Chryzologa, biskupa

Lekcionář pro modlitbu se čtením, 7. ledna