Ikona svatého Františka - www.ikona.sk

 Patrně je to pro někoho překvapení: západní světec v ikoně? Občas jsme v pokušení a možná si ani neuvědomujeme, že se chováme jako manželé po rozvodu. Toto je moje (západní) - a tamto si (Východ) přivlastnil. Ikona jako svědek a dar církve ještě nerozdělené nám dnes klade před oči neporušitelnou jednotu, která vládne v oslavené církvi sjednocené kolem Krista.

 Když je řeč o sv. Františkovi, nemůžeme nepřipomenout jeho osobní vztah k ikoně ukřižovaného Krista ze sv. Damiána, kterou namaloval syrský mnich někdy v XII. stol. Můžeme vidět, jak přirozeně přijímá František tento ikonografický projev. Naše západní malby směřují k tomu, aby se líbily oku, avšak jejich poselství je omezené. Ikona je zaměřena na odhalení hlubokého tajemství bytosti. Někdy to dělá i na úkor anatomické věrnosti. Například aby ikonopisec vyjádřil mohutnou sílu, s níž Ježíš vdechuje Ducha apoštolům, dá Ježíšovu krku nepřirozeně velké rozměry. Estetickou krásu obětuje v prospěch duchovního poselství.

 Když se mladý František modlí před Ukřižovaným, slyší, jak mu Pán říká: „Františku, jdi a obnov můj dům, který, jak vidíš, se rozpadá“ (2 Cel 10). František vzal tuto výzvu doslovně a začal opravovat kostelík, v němž se modlil. Co znamená opravit zřícené zdi, ne-li přikládat kámen ke kameni? Na kolik kamenů se rozbila jednota církve? Čím budou znovu držet pohromadě jednotlivé kameny? František ve své jednoduchosti našel správnou odpověď, která nebyla skrytá v teologických disputacích, ale v lásce.

 Láska je tím pojivem, které sjednocuje lidi i dnes; v mnoha rodinách, zemích i v samotné církvi. Možná jsme ani my neporozuměli hned Kristově výzvě, abychom obnovili jeho dům, a podobně jako František se ohlížíme po viditelných prostředcích, zatímco tajemství jednoty dřímá hluboko v našich srdcích. Všichni jsme vyzváni, abychom s nezakrytou tváří odráželi v sobě jako v zrcadle velebnost Pána, a tak se přetvářeli stále více k zářivé podobě, jakou má on, jakoby účinkem Ducha Páně (2 Kor 3, 18).

 Právě to dělal sv. František: nechal se proměňovat silou Božího Ducha. Sv. Bonaventura ve své Menší legendě poznamenává, jak František nosil na svém těle obraz Ukřižovaného, který nevytesala ruka umělce do kamene či dřeva, ale prst živého Boha (LegMin VI, 4). Stigmata na světcově těle nebyla jen lacinou dekorací, stejně jako zjevení, jež ikona zprostředkuje, není jen pro potěšení očí, ale účastí na Božím životě. Všechno, co na ikonách obklopuje svaté, je spolu s nimi podrobeno určitému rytmickému řádu, v němž všechno odzrcadluje Boží přítomnost a přibližuje nás k Bohu.

 Země, rostlinný i živočišný svět, se v ikonách nezobrazují proto, aby náš pohled zaměřily na přírodu, která podléhá zkáze, ale aby poukázaly na účast tohoto světa při posvěcení člověka. Tu můžeme pozorovat nejen v životě sv. Františka, ale u mnoha dalších svatých. Když Epifanij, učedník a životopisec svého učitele Sergěje Radoněžského, mluví o vztahu divokých zvířat k svatým, poznamenává: „Nedivme se! Když v některém člověku žije Duch Svatý, potom je mu všechno podrobeno jako kdysi původně Adamovi, než přestoupil Boží přikázání.“

 Na naší ikoně není světec zobrazen se žádným roztomilým zvířátkem, jak ho často podávají mnohé svaté obrázky, ale je ponořen do zeleného pozadí, které ve východní liturgii symbolizuje Ducha Svatého. Právě díky přítomnosti Ducha Svatého mnohé ovečky, ryby, zajíčci či ptáci setrvávali v jeho přítomnosti, neboť tušili přítomnost Božího království. Ikona je často psána lakonickým jazykem. Je to díky „postu očí“, jakož i kvůli svému poslání, jímž je přenést náš pohled ze světa viditelného do světa neviditelného (2 Kor 4,18).

 Ikona by se měla vyhýbat ornamentům, jakož i mnoha podrobnostem. Náš pohled nesmí zatěžovat propracovaná drapérie. Dobrá ikona, která zjevuje Boží království, je chudá jako svatý František. „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království“ (Mt 5,3).

 Ve Františkově levé ruce je otevřené evangelium se slovy určenými každému z nás: „Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (Mt 6,21). Citát psaný v ruštině, s latinským jménem světce, nás přivádí k dlouho očekávané jednotě mezi Východem a Západem, za kterou se sv. František s pozdviženou pravou rukou modlí.

 Františkův poklad byl ukrytý v chudém člověku, v němž jako v zrcadle viděl Krista. úcta k jeho ikoně, ale i úcta k ikonám všeobecně, by nás měla přivádět k tomuto pravému pokladu, který je všude okolo nás. Ať je nám ikona sv. Františka připomínkou Krista, jenž se z lásky k nám stal chudým a jenž nám dnes říká jako svým učedníkům: „Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).

Správy zo života Provincie

 Najsv. Spasiteľa OFM - Október 2004

 prevzaté z www.ikona.sk

 ze slovenčiny přeložil Radim Jáchym OFM