Novák, Antonín

Publikační činnost

Pro Noska jako katolíka znamená vlastenectví snahu o mravní a hospodářské povznesení rodné země, aniž by hlásalo nepřátelství k ostatním. Církev vystupuje proti rasismu, který je jednou z příčin mezinárodního napětí.

Proti tvrzení, že katolické země jsou zaostalejší než protestantské,  v článku „Hospodářská pokročilost na českém severu“ ukazuje, že tam v krajích s čilým katolickým životem je pokročilejší hospodářský život, více Raiffeisenových záložen než u Čechů v bohatších krajích. Kraje s živějším náboženským životem nejsou zaostalejší než tzv. pokrokové kraje bohaté.

Velkou pozornost v celé řadě článků věnoval Nosek poměru církve a státu (Stud. Hlídka, III.roč). Zpracoval tuto velkou látku z hlediska státotvorných zásad katolické církve ve světle historického vývoje a idejí jednotlivých dějinných epoch. Napsal obsáhlou úvahu plnou citátů církevních autorů a dějepisců. V plném znění cituje ze sv. Atanasia. V jiných článcích věnuje pozornost otázkám Marxovy teorie, která se začíná v této době hodně šířit.  Všímá si, že důvody šíření socialismu není teorie, ale praktická zkušenost společenská – nedostatečné mzdy dělníků, nezaměstnanost atp. Hospodářské podmínky, v nichž dělníci žili, silně zaostávaly za duševním pokrokem, kterému se díky školskému vzdělání těšily široké vrstvy našeho národa.

Svou věrnost k hlavě církve projevil v článku „Dissidii caput Sumus pontifex“, v němž hájí primát římského biskupa na podkladě listu Sv. otce Lva XIII. Angličanům.

Sociální a národohospodářské cítění Noskovo nalezlo výraz v řadě příspěvků: například v článku „Základy sociálního pojištění“ provedl rozbor chystané předlohy. Příznivě posoudil myšlenku, ale upozornil na stinné stránky a věcné obtíže, které vyplývaly z tehdejšího státního systému a hospodářských poměrů v Rakousko-Uhersku. Varoval před demagogií a nesplnitelnými sliby. Pro zajímavost uveďme tituly některých úvah: Marxova theorie hodnoty. Finanční patent. Současná krize v zemědělství. Sociální význam progresivní sazby berní. To vše psal jako univerzitní student!

Duch všech Noskových článků je křesťanský. Pokouší se v nich vtělit křesťanské pravdy do světského zákonodárství. Vyciťuje správně, že již před první světovou válkou je liberalismus na ústupu a začíná éra sociálních přeměn. A blíží se doba, kdy dr. Nosek dostává příležitost uvádět své teoretické znalosti a zásady do praxe.

 

 

 

Doba zrání

Po studiích nastoupil dr. Nosek místo koncipienta na finančním ředitelství v Praze a připravuje se přitom na univerzitní dráhu. Dostává za tím účelem úřední dovolenou a odchází na univerzitu ve Vídni a potom do Würzburku, kde studoval problém kapitálových daní.

Do studia však r. 1914 zasahuje světová válka. Také Nosek má rukovat. Ale jeho vrozená choroba (bronchiální astma) ho od vojenské služby osvobozuje. Později vzpomíná na den strávený v kasárnách na Pohořelci, jak se díval na dvůr, kde cvičili branci, a jak tam „chodili dokola za řvaní šarží až do zpitomění“. Vojáctví a válka se mu příčily. Národohospodář Nosek věděl, že po válce musí nastat bankrot.

 

 

 

Majetkové a rodinné poměry u Nosků

Noskova rodina nebyla zámožná. Trochu majetku měla uloženého v rakouských zlatých rentách, ale o ty úplně přišla.

Od r. 1912 odjížděl dr. Nosek s matkou, sestrou Marií a schovankou Annou Kubešovou z Čekova na Chrudimsku, kterou přijali jako osmileté děvčátko do rodiny, do Poříčí nad Sázavou. Po roce se Noskova matka roznemohla tak, že nebyla schopna chůze. Tehdy ji schovanka Anna Kubešová nosívala na zádech na vzduch a pečovala o ni jako o dítě. V roce 1916 matka dr. Noska umírá. Farář a vikář v Poříčí P. Tichý vypravoval, že 10. července 1916 přišel k němu dr. Nosek s prosbou, aby přišel zaopatřit jeho nemocnou matku. Kostelník nebyl doma, a tak šel dr. Nosek se zvonečkem a brašnou s potřebami k udělení svátosti nemocných k domu a tam odříkával všechny modlitby a odpovědi při obřadu. Druhý den matka umírá a syn dává na pomník vytesat nápis: „Kdo bližní miluješ a Boha znáš, pomodli se za mne Otčenáš.“

Dr. Nosek je znám v Poříčí jako zbožný katolík. Je vídán, jak každou neděli a svátek klečí v zadní části kostela, odkud však je vidět na oltář.

Na rok odjíždí do ciziny a když se vrátil, požádal jejich chudičkou schovanku o ruku. Tak se mu její obětavá péče o matku vtiskla do duše, že si ji vzal za ženu, třebaže byla starší než on. A nechybil: byla to dáma hodná svého manžela, podle úsudku Noskova intimního přítele, správce Nešpora, to byla světice. Své mínění odůvodnil: „Takový soulad a takovou vzájemnou lásku a úctu jsem v žádné rodině neviděl a ani neuvidím.“ Nazval-li někdo tuto rodinu v posmrtné vzpomínce svatou, pak nemám důvod, proč bych mu nevěřil. V r. 1923 se jim narodila holčička Anuška a chlapeček Fanouš o rok později.

Noskovi měli svatbu 21. srpna 1917 u sv. Havla v Poříčí nad Sázavou. Dr. Nosek říkával, že si manželku vzal pro její lásku k mamince a pro její ušlechtilé srdce. Rodina, kterou tato dvojice vytvořila, byla posvěcená modlitbou a prací. Poříčský pan farář Tichý napsal, že je často vídával na procházce při společné modlitbě sv. růžence.

 Za války pomáhá dr. Nosek občanům, psal jim žádosti, radil jim v právních věcech, ale staral se také o víno pro mši sv.

Pak prožívá několik šťastných let rodinného života v Karlíně, Vítkově ulici. Mnozí ho viděli, jak tlačí kočárek s děckem v Karlínských sadech, třebaže to tehdy ještě nebylo zvykem.

 

 

 

Sociální pomocný fond pro studenty

Základním rysem Noskovy osobnosti bylo pomáhat všem, kteří pomoc potřebovali, konat dobro pro Pána Boha. Všímal si svých kolegů z České ligy akademické: pocházeli většinou z nezámožných rodin, byli pohublí, v obnošených šatech, odkázáni na nejnutnější pomoc z domova. A sehnat nějaký groš kondicemi bylo obtížné. Za války se situace značně zhoršila. Obědy v menze s vodovými polévkami a moučníky, při nichž v zubech skřípal písek, nemohly dospívajícím mladým lidem stačit. Ani uzenina nebyla lepší, a byla drahá. Hoši si vařili přilepšení, jak kdo dovedl. I knedlíky vyráběli s větším nebo menším úspěchem. Ti šťastnější, kteří měli přísuny z domova, se bratrsky dělili s kamarády. Ale co to bylo pro tolik studentů!

Dr. Nosek, který jako senior spolku řídí sociální kroužek, navrhuje a vypracovává stanovy studentského pomocného fondu. Stanovy ukazují na jeho opravdovost, reálné myšlení a cílevědomost. Výpomoci nemají mít povahu daru, ale bezúročné půjčky, která má být splácena, když dlužník dosáhne dostatečného existenčního zajištění.

Dr. Nosek dobře věděl, že dary poskytované studentům kněžími v naději, že si zachovají víru a budou v životě hájit zájmy církve, zklamaly. Proto volil formu půjčky. Sám také navrhl formulář závazku, který ovšem neměl právní sankce. Ten, kdo půjčku přijal, se zavazoval, že ji vrátí, až dosáhne slušně placeného místa. Ještě žijí ti, kterým tato půjčka umožnila zaplatit taxy nebo se slušně obléci na promoci.

Plán tu byl, ale kde vzít peníze? Dr. Nosek doslova žebral u prominentních osob, v kruzích šlechtických a církevních. Ale mnoho toho nedostal. Konečně získal pro svoji myšlenku strahovského opata Methoda Zavorala a s jeho pomocí byl vytvořen u Zemské rady katolíků studentský sociální fond na zásadách Noskových stanov a začal plnit své poslání. Nové poměry v republice způsobily, že fond zanikl a s ním i závazky těch, jimž se dostalo pomoci.

Myšlenka sociální pomoci a výchovy k sociálnímu cítění však nezanikla. Čilý ligista Josef Zvoníček vybudoval při ústředí katolického studentstva Sociální studentské sdružení, které svými kroužky proniklo i na střední školy a zajistilo příliv nových členů do České ligy akademické.

Antonín Novák

samizdat z r. 1977

(pokračování)