Plenární rada Řádu menších bratří kapucínů

rozvíjející téma:

Náš bratrský život v minoritě

 

 

SLUŽBA AUTORITY (pokračování)

19. Kapucínské užívání moci

František tím, že přijal svou křehkost, uměl vytvářet vztahy s každou osobou a každým tvorem. Kapucínské užívání moci klade důraz spíše na vytváření vztahů než na účinnost provedení, a tedy zahrnuje následující vlastnosti:

-  Není vylučující; tj. zahrnuje všechny osoby, které mají zájem účastnit se rozhodování.

-  Je (aktivně) účastné; tj. ti, kteří se jej účastní, mají právo vyjádřit svůj názor.

-  Je rovnoprávné; tj. konečné rozhodnutí rovnoměrně zohledňuje potřeby všech

    zainteresovaných.

-  Je charakterizováno ochotou k dialogu s cílem dosáhnout možného konsensu.

-  Není násilné.

Tyto vlastnosti jsou vzorem, který také lidé ve světě mohou napodobovat.

 

 

20. Autorita podle Konstitucí

Naše Konstituce jmenují čtyři pozitivní prameny autority ve světě a v našem Řádu: 1) službu druhým; 2) shodu mezi tím, co říkáme a tím, co děláme; 3) pozorné naslouchání druhým; 4) autoritativní služba usilující o společné dobro. Konstituce navrhuje stupňovitost, podle které se nositelé autoritativní služby mají utíkat k autoritě až poté, co vyčerpali všechny ostatní možnosti.

 

 

21. úkol bratrské autoritativní služby

Pamětliví Napomenutí sv. Františka (srov. Nap III a IC: FF 148-152) a také Listu ministrovi a Listu bratru Lvovi, živme v sobě vědomí, že vykonávání bratrských (autoritativních) služeb je stálou výzvou k růstu jednotlivců i celé fraternity ve svobodě zaměřené na následování Krista. úkolem bratrské (autoritativní) služby je napomáhat růstu osobní odpovědnosti v bratrském životě;  napomáhat jednotě a udržovat jednotu mezi bratry, uznávat dary přítomné mezi námi a povzbuzovat k vzájemné lásce zvláště tam, kde dochází ke střetům, a podpírat bratry na jejich cestě připodobnění Kristu pokornému a chudému.

Za tím účelem ať ministři podporují všemi prostředky společné hledání Boží vůle, spoluzodpovědnost, bratrský dialog, společné plánování, finanční patronát a solidaritu. Základním a neodmyslitelným nástrojem k dosahování tohoto cíle musí být především místní kapituly. Dále ať vybízejí bratry k naslouchání, k pochopení pro cestu jednotlivých bratří, podle slov, kterými František popisoval bratrskou (autoritativní) službu: navštěvovat, povzbuzovat, napomínat a napravovat (srov. Řeh X,2: FF 100).

Ti, kteří jsou postaveni do role autority, především ministři,  ať se v bratrských vztazích nechovají panovačně a ať se varují jakéhokoli stranictví. V duchu vzájemné služby ať si nepřivlastňují úřady a projevují skutky onen zdravý odstup od vlastní role, který umožňuje nezaujatou službu ve smyslu toho, co řekl sv. František (srov. Nap 1V: FF 152).

Proto patří k duchu minority, aby ministři akceptovali zranitelnost ve vzájemných vztazích. Vybízíme také k revizi a náhradě všech pojmenování (autoritativní) služby, které jsou neslučitelné s evangelní výzvou, s naším ideálem minority a bratrskou povahou našeho Řádu.

 

 

 

22. Kdy se moc stává útlakem

Nezávisle na tom, čím jsme a jaké postavení máme, všichni disponujeme určitým typem moci. Tato moc může mít pozitivní roli tím, že povzbuzuje, a tvoří tím, že může být použita ke službě druhým, ale může se stát důvodem ke korupci a tedy ke zkáze.

Ovládání druhých a jejich zneužívání se projevuje a má své důsledky nejen ve viditelné a tělesné stránce člověka, ale také v duševní a citové sféře lidského života. A právě zde nacházíme nejhlubší zranění a jizvy, které se nezacelují:

- Uvážené projevy násilí, pohrdavá mluva, přímé nebo nepřímé vyhrůžky se nikdy nesmí stát

   součástí života Menšího bratra.

-  Sexuální zneužívání a zneužívání druhé osoby je více urážkou františkánské minority než

   porušení slibu čistoty.

-  Jestliže při zábavě připouštíme násilné a výslovně sexuální projevy, znamená to pasivní

    účast na utlačování a degradování druhých.

 

 

 

23. Skrytá přesvědčení falešné moci

Abychom si uchránili naši formu evangelního života Menších bratří, naše fraternity musí učinit odvážnou sebekritiku a pokorné rozlišování o falešných podobách moci – politické, řeholní, ekonomické – které mezi nás pronikají a manipulují s touhami a zájmy bratří, překrucují jejich vztahy z očí do očí a svádí je výsadami a poctami jak ekonomickými, tak daňovými anebo jinými.

 

 

 

POUTNICTVÍ, MINORITA  A STRUKTURY (BUDOVY)

24. Podoby nepohnutelnosti

Naše pravé povolání je zakořeněno v následování Krista a jeho apoštolů, kteří se zřekli práva na jakékoli místo, aby kdekoli mohli velkodušně a svobodně hlásat Boží království (srov. Mt 8,20; Lk 9,58). Nepohnutelnost některých našich bratří od základů kompromituje naše povolání a poslání v církvi a ve světě. Pojem nepohnutelnosti nemá pouze tělesný rozměr. Je mnohem hlouběji zakořeněna nepohnutelnost v myšlení a v hodnocení, takže se to často stává překážkou pravého obrácení. Tyto překážky mohou být tvořeny ustrnulým teologickým myšlením, mentalitou neschopnou změny, teologickým fundamentalismem, a mohou osobám bránit v setkání s Bohem „mimo tábor“ (Ex 19,17; 33,7-11).

 

 

 

Poutnictví jako opuštění moci a místa

František se nechal inspirovat toulavým životem Ježíše a jeho apoštolů a následoval jejich příklad. Věrni Františkovi vyjadřujme své poutnictví rozhodnutím opustit potvrzená a zaručená místa (zaručující) moc, a vyberme si ta, která jsou přístupnější obyčejným lidem a nejchudším. Měli bychom se pak ve fraternitě věnovat rozlišování a rozhodnout se opustit ty služby, které se mohou stávat předmětem přivlastňování, vyvyšování nad druhé a kariérismu. Takové rozhodnutí jistě bude znamenat výhody pro náš společný život a poskytne jednotlivým bratřím možnost osobního růstu za předpokladu, že budou ochotni vytvářet nové vztahy a přijímat nové podoby odpovědnosti.

Takto naplníme Kristův záměr dát církvi povahu putujícího lidu.

Následujme zdravou tradici prvních kapucínů, kteří vždy měli živou víru, byli otevřeni (obzorům) naděje a vždy byli nablízku lidem potřebným a opuštěným. Přijměme předsevzetí, že budeme přispívat k nové evangelizaci tím, že budeme žít po jejich boku, i když to bude znamenat opuštění budov či struktur, které nejsou v souladu s naším ideálem.

 

 

 

26. Revize životního stylu

Všechna bratrská společenství ať uváží, že minorita napomáhá spravedlivějším a přímočařejším vztahům k prostým lidem naší doby, a v tomto smyslu ať uskuteční upřímnou revizi svého životního stylu, a zvláště ať se snaží dosáhnout účinné solidarity a zamezovat zbytečnému plýtvání či přehnanému užívání automobilů a ostatních moderních technologických prostředků. Klaďme si také otázku, zda to, co vlastníme, je skutečně podstatné pro poslání, které vyplývá z našeho charismatu.

 

 

 

27. Revize staveb

Plné vědomí skutečnosti a sociálního prostředí, ve kterém žijeme, nás nutí vážně se zamýšlet nad minoritou našich budov. Tyto stavby musí být jednoduché, pružné (přizpůsobitelné), přiměřeně velké, vzdáleny panovačnosti, (okázalosti) peněz, prestiži. Menší bratr musí umět žít v provizoriu.

a)      Klaďme si zcela konkrétní otázky ohledně budov, které vlastníme: kostely, kláštery,   zahrady, kulturní majetek. Ptejme se sami sebe, zda jejich užívání je v souladu s naším povoláním bratří menších a putujících. Jestliže zjistíme, že takový majetek převyšuje potřeby fraternity nebo vyžaduje nepřiměřenou péči, hledejme řešení jak je proměnit, aby byly užitečné pro církev, chudé či společnost. Zvažme také možnost dočasného pronájmu, prodeje, darování, podle místních okolností a podle potřeb.

b)      Praktickým příkladem převedení ideálů minority a poutnictví do praxe může být upřednostňování menších domů s přiměřeným počtem bratří, nebo domů na periferiích, kde se získávají prostředky pro obživu vlastní prací.

c)      Na druhé straně je však třeba chránit majetek, který vzhledem ke svému historickému významu je důležitou připomínkou identity našeho Řádu.

 

 

 

VÍCHOVA K MINORITĚ A POUTNICTVÍ

28. Kandidáti a minorita

Kandidáti pro náš život ať jsou již od (prvního kontaktu při) pastoraci povolání informováni, směrováni a povzbuzováni k chápání a prožívání bratrské rovnosti v naší minoritské a putující rodině.

 

 

 

29. Počáteční formace a užitečné zkušenosti

Tak jako sv. František prohloubil své poznání Pána Ježíše prostřednictvím setkání s malomocným, tak i počáteční formace ať obsahuje konkrétní zkušenosti kontaktu s „malomocnými“ naší doby: tj. nemocnými, chudými a vykořeněnými všeho druhu, vždy podle povahy místa, kde jsme přítomni.

Nakolik je možné, je užitečné organizovat určitou časově omezenou zkušenost práce jako způsob obživy, abychom byli schopni rozumět obyčejným lidem, po jejichž boku žijeme.

Pro úplnost počáteční formace je také užitečné umožnit na určitou dobu prožití misijní zkušenosti. Pobyty za účelem studia nebo služby v jiné než domovské správní jednotce Řádu, nejlépe v nějaké chudé, pomáhající bratru v počáteční formaci rozvíjet v sobě povědomí o světovém rozměru Řádu a jeho poutnické povaze.

Je nutné, aby obě možnosti další cesty povolání, totiž jako bratr laik nebo jako bratr kněz, byly od samého začátku počáteční formace předkládány bratřím jako stejně potřebné a těšící se stejné důstojnosti v jediném františkánsko-kapucínském charismatu. Konference mohou připravit společné programy pro počáteční formaci.

 

 

 

30. Minorita a poutnictví ve stálé formaci

Minorita a poutnictví jako prvky františkánského povolání jsou v bratrském životě našimi stálými společníky. Proto stálá formace musí těmto hodnotám trvale věnovat pozornost a kromě kulturního přizpůsobení zprostředkovávat také konkrétní zkušenosti blízkosti lidem a chudým. Je tedy vhodné, aby každý bratr periodicky prožil období zdravé obnovy své identity jakožto zasvěceného člověka a své služby tím, že bude nějakým způsobem sloužit trpícím, sdílet život s lidmi na okraji společnosti, nebo se bude angažovat na poli pastorace jiné než je obvyklá. Takové zkušenosti mohou být prožívány v jiných provinciích nebo v misiích.

Stálá formace ať také pečuje o kvalitu naší františkánské modlitby. Modlíme se jako praví Menší bratři, když jsme schopni být ve své modlitbě nablízku lidem, přizpůsobovat ji okolnostem co do obsahu a různým kulturám co do formy, a když předkládáme Bohu radosti a naděje, utrpení a starosti našich současníků (srov. Gaudium et Spes 1).

(pokračování)