Čech, Zdirad

2. dubna                                                                        + 1860

Na svět přišla v severoitalském městě Bassano del Grappa (v provincii Vicenza) jako sedmé z dvanácti dětí pana a paní Vendraminiových a od čtyř do patnácti let vyrůstala v blízkém klášteře augustiniánek. Pak byla zpátky doma, s dobrými základy duchovního života, ale v prostředí spíše lhostejném, a čekalo se, že se vdá a bude mít rodinu. Neznělo to úplně špatně, jenže Alžběta víc než po tomhle toužila po službě bližním. Chtěla pracovat v útulku pro osiřelé dívky – tenkrát jí bylo sedmadvacet let, ale trvalo dva roky, než ji přijali. Tak získala další čas pro svůj duchovní růst a kající skutky. Pak začala konečně pracovat v útulku a po dalších třech letech, bylo jí dvaatřicet let, to už měla o sobě a o světě úplně jasno, vstoupila do Třetího řádu sv. Otce Františka a začala připravovat stanovy pro terciářskou kongregaci, která by mohla mít práci v útulku jako své hlavní poslání. Jenže takový návrh nepotěšil představeného a rozbouřil rodinu a další léta s sebou nesla spory a nedorozumění. V sedmatřiceti letech odešla pracovat do útulku v Padově, a tam se mělo všechno proměnit. Představený sdílel její ideu, biskup byl podniku také nakloněn, a tak už od příštího roku mohla nová kongregace (Alžběta a dvě její přítelkyně) začít s výchovou opuštěných dívek (dopoledne měly školu, odpoledne výuku domácích prací) a s léčnou nemocných. V krátké době bylo nutné rozšířit prostory, při tom pokračovala práce na stanovách a jednání o přijetí kongregace do františkánské rodiny. Když jí bylo čtyřicet let, dočkala se obláčky a byla jmenována představenou Františkánských terciářek svaté Alžběty, to ale nebylo jméno po ní, ale po svaté Alžbětě Durynské (POUTNÍK 11/1998) a měla před sebou třicet let láskyplného vedení kongregace, obětavého vychovávání opuštěných a zanedbaných dětí a nekonečné práce s těžce nemocnými, a modlitby ve dne i v noci. Zamřela s pohledem upřeným na svatou Rodinu v sedmdesáti letech, roku 1860. Po sto třiceti letech, to už kongregace působila v šedesáti domech v Itálii, čtrnácti v Africe a devíti v Jižní Americe, dal papež Jan Pavel II. jménu Matky Alžběty zapsat do seznamu blahoslavených.

Jeho znak a znak města Padovy kresbu postavy blažené Alžběty provází.

Zdirad Čech