Směrnice VII. Plenární rady Řádu menších bratří kapucínů
Plenární rada Řádu menších bratří kapucínů
rozvíjející téma
Náš bratrský život v minoritě
(dokončení)
ZA SVĚT SPRAVEDLIVÍ A POKOJNÍ
42. Vytvářet vztahy
Moc Ducha svatého živí v našich srdcích pravou lásku, která vytváří jednotu mezi všemi tvory nezávisle na tom, kým nebo čím kdo je (srov. Lumen Gentium 7). Jako bratři sv. Františka máme stavět mosty a vytyčovat cesty, překonávat bariéry tvořené kastou, vírou, náboženstvím nebo zeměpisnými hranicemi a při své cestě labyrintem vztahů se máme jako vodící nitě držet lásky. Naše fraternity by měly být ohnisky pokoje a smíření pro lidi z okolí.
43. Vidět za hříchem člověka
Jedním z charakteristických projevů minority u sv. Františka byla jeho schopnost vidět, co je skryto za zraněními, omezeností a hříchy lidí a umět ve všech nacházet Boží přítomnost. To jej vedlo k milosrdnému jednání s malomocným a k poznání tajemství Boha přítomného v trpícím; uschopňovalo jej ke stálé nabídce odpuštění těm, kteří zhřešili, a k tvrzení, že bratr je větší než jeho hřích. Také my se v důsledném evangelním svědectví nenechme podmiňovat zlem a bolestí, ale všude přinášejme naději a pomáhejme ke smíření a k uzdravení těch, kteří trpí na těle a na duchu.
44. Napomáhat smíření
Současná situace mezinárodního konfliktu a stav člověka poznamenaného osobním i společenským hříchem zjevují radikální potřebu obrácení, smíření a pokoje, které mohou přijít jedině shůry: „On je náš pokoj, ten, který učinil ze dvou národů jeden“ (Ef 2,14). Nedílnou součástí našeho poslání jakožto menších je aktivně napomáhat smíření přiměřenými a konkrétními iniciativami a vnášet smíření do kultury. V tomto kontextu je jistě projevem minority ochota dát se k dispozici pro slavení svátosti smíření.
45. Radost minority
My bratři kapucíni věříme v krásu minority. Tak jako sv. František si myslíme, že navzdory těžkostem přítomným v životě minority a poutnictví máme vždy důvod projevovat radosti svým způsobem života. Zkušenost evangelia a život v komunitě jsou (dostatečné) důvody pro radostné prožívání naší minority. A z týchž důvodů se snažíme vnést radost i do života chudých, který je mnohdy velmi tvrdý. Krom toho mnozí vnímají naši radost jako povzbuzení pro svůj život a může to v nich probudit i povolání k našemu životu. Být menší a žít radostně nejen že je možné, ale je to skutečnost stále přítomná v našem způsobu života.
46. „Vykoupené“ vztahy
Veden Ježíšem František si vytvořil takový vztah k bratrovi, který mu proměnil to, co se zdálo hořké, ve „sladkost pro duši a tělo“ (Záv 3: FF 110). František se zasazoval o nový způsob vykoupených vztahů; proto je naším specifickým povoláním:
- směřovat především ke smíření;
- snažit se dosáhnout vzájemného pochopení a pomáhat oběma stranám konfliktu vcítit se do
myšlení druhého;
- umožnit každé ze stran vyjádřit svou zkušenost s oblastí konfliktu;
- zohledňovat v konfliktu legitimní potřeby obou stran;
- vytvářet mezi sebou ovzduší bratrské solidarity, která každému bratru dává pocit jistoty a je
příkladem solidarity pro svět;
- překonávat etnické, jazykové a národnostní bariéry;
- stát na straně těch a být mluvčími těch, kdo tzv. „nemají hlas“;
- být pozorní k vedlejším důsledkům, které přijatá rozhodnutí mají na naši matku Zemi;
- umět protestovat proti nespravedlivé politice a nespravedlivým praktikám.
47. Svědectví a dialog
Když jdeme mezi ty, kteří nesdílejí naši víru, jsme na prvním místě povoláni k svědectví o Kristu svým životem a na druhém místě vést dialog s ostatními, podle doporučení sv. Františka (srov. NepŘeh XVI, 6-10: FF 43). Neměli bychom přetahovat na svou víru ani se pohrdavě či zkresleně vyjadřovat o přesvědčení druhých. Důsledně se snažme žít mezi chudými bez rozdílu náboženství; vést dialog s kulturami, náboženstvím a vyznáními; usilovat o inkulturaci evangelia.
48. Solidarita s menšími naší doby
Ve světě poznamenaném konkurenčním bojem, kde finanční, vojenské a technologické systémy, které živí samy sebe, vyhánějí chudé stále více na kraj společnosti, se my jako menší a putující snažme zhostit se prorockého poslání, vyjádřeme svou solidaritu chudým a vykořeněným a buďme po jejich boku, abychom proměnili svět podle evangelního ducha bratrství.
Naše kázání o Božím království není tvořeno pouze ústním hlásáním slova, ale také jeho vplétáním do přediva společnosti za účelem její proměny. Ježíš řekl: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40). Jakožto bratři menší, kteří jsou chudí a rozhodli se pro chudé, se musíme aktivněji zaangažovat do sociálního a duchovního rozvoje chudých a vykořeněných. V pozorném naslouchání jejich existenční situaci v rozličných částech světa budeme přispívat k pozitivní změně a hmatatelnému zlepšení v jejich životě všemi prostředky, které jakožto františkáni máme k dispozici. Takto významně dáme najevo svou solidaritu s menšími této společnosti, jejíž bída degraduje jejich lidství až do té míry, že kompromituje jejich smysl pro mravnost.
Důsledky tohoto našeho zaangažování by měly být pravidelně kriticky hodnoceny a objektivně posuzovány.
49. Nové umístění
Myslíme, že je obtížné rozumět současném světu, ponořenému do různých podob chudoby, jestliže vycházíme z tak privilegované pozice, jakou je ta naše. Proto věříme, že kráčet směrem k chudobě je orientace, která může probudit v Řádu nový život. To vyžaduje dvě věci: 1) změnu fyzického místa, což by obsahovalo, jak se to stalo prvním kapucínům, umístit naše domy na periferii společnosti, kde bychom žili prostě a chudě; 2) předpokládalo by to sociologickou změnu, která vyžaduje, že bychom tam žili ne pouze proto, abychom přijímali chudé, ale také s touhou být jimi přijímáni. Tento „křest chudými“, který František obdržel, když políbil malomocného, předpokládá být jejich společníky na cestě, aktivně účastnými jejich osvobození.
Z tohoto důvodu je žádoucí, aby každá Konference Řádu měla alespoň jedno místo přítomnosti v chudé oblasti, a aby část bratří mohla přímo vstoupit do riskantní situace solidarity se zbídačenými lidmi.
50. Fond mezinárodní solidarity a „Franciscans International“
Fond mezinárodní solidarity je nástroj, jehož prostřednictvím se všechny správní jednotky Řádu mají dělit o své zisky s oblastmi, které potřebují pomoc pro vlastní infrastruktury a na podporu sociálního rozvoje místních lidí. Svou minoritou přispíváme k tomuto úsilí ve spolupráci s druhými. Jednotlivé správní jednotky Řádu by měly vážně spolupracovat na sociální proměně a přímé pomoci chudým s organizacemi a institucemi, které sdílejí naše evangelní hodnoty. Sdružení „Franciscans International“ u Organizace spojených národů je naší primární organizací, s níž by měly spolupracovat všechny správní jednotky Řádu. Řád ať pečuje o informovanost svých členů o aktivitách sdružení „Franciscans International“ u OSN.
51. Jak vést rozvojová díla
Mnohé správní jednotky Řádu mají programy rozvoje a sociální proměny a přímé pomoci chudým. Tyto aktivity jsou chvályhodné a jsou v souladu s naším kapucínským charismatem. S ohledem na velké finanční částky, o kterých se v nich rozhoduje, bývají však také příležitostí k získání velké moci, jejíž užívání, tak jako u každé jiné moci, musí být podrobeno kritickému soudu ze strany Řádu. Následující normy si kladou za cíl zajistit, že užívání moci v těchto situacích bude odpovídat zvyklostem přiměřeným našemu povolání.
- Naše díla rozvoje a sociální proměny by se měla ve společnosti řídit zásadami bratrského
hospodaření. Proto je důležité, aby přímé formy pomoci chudým měly za cíl zprostředkovat
kontakt mezi osobami v nouzi a těmi, kdo disponují potřebnými prostředky.
- Užívání peněz při realizaci projektů musí být transparentní.
- Protože tato díla často předpokládají disponování velkou mocí, žádný bratr by neměl zůstat
příliš dlouho ve vedoucím nebo kontrolním postavení. V opačném případě je riziko, že
dojde ke zneužití moci, nebo se objeví zvyklosti neslučitelné s naším životem v minoritě.
Norma pro délku funkčního období takového bratra by mohla být obdobná, jako je tomu
u provinciála, tj. maximálně šest po sobě jdoucích let.
- Asistence by neměla jít od jednotlivce k jednotlivci, ale měla by být vykonávána
prostřednictvím bratrského společenství.
- Ať se dává přednost těm závazkům, ve kterých mohou chudým sloužit sami bratři.
- V těchto službách ať bratři jasně svědčí o evangeliu a františkánských hodnotách.
- Kdykoli se stane, že programy sociálního rozvoje a přímé pomoci chudým zaštítěné Řádem
mohou lépe vést jiné skupiny, nebojme se jim je předat.
52. Ekologická odpovědnost
Také my kapucíni neseme odpovědnost za rozličné formy ničení naší planety (například znečišťování životního prostředí a přílišná spotřeba zdrojů), protože se aktivně podílíme na přehmatech tohoto ničivého systému.
Vyzýváme bratry, aby jako jednotlivci i v rámci fraternity přezkoumali své chování s ohledem na ekologii. Povzbuzujme je také, aby se podíleli na činnosti skupin angažujících se ve prospěch ochrany tvorstva.
53. Bojovat proti konzumismu
Abychom bojovali proti konzumismu, který živí současný systém a kompromituje naše svědectví minority a poutnictví, snažme se:
- užívat věci s rozvahou a snažit se vyhýbat spotřebním předmětům, které jsou poznamenány
mocí, okázalostí a sebevyvyšováním;
- společně s poradními sdruženími usilovat o vědomou a eticky odpovědnou spotřebu;
- spolupracovat s organizacemi, které chrání život, přírodu, biologickou pestrost a pomáhají
racionálnímu a ekologicky přijatelnému užívání přírodních zdrojů.
54. Civilizace lásky
Ve společnostech obzvláště poznamenaných sobectvím a násilným chováním jsou děti a ženy často nuceny podstupovat ty nejhorší důsledky. Proto se aktivně stavme na jejich stranu a podporujme „civilizaci lásky“ kulturou života proti kultuře smrti. Angažujme se, nakolik je to možné, ve prospěch bezbranných dětí; zachraňujme je před násilným zacházením a spolupracujme s věrohodnými mezinárodními sdruženími na podpoře jejich zdraví a vzdělání.
Usilujme o rovnost práv pro ženy a podporujme kulturu obapolnosti, která oběma (pohlavím) přiznává tutéž důstojnost. Takto budeme jako menší bratři přistupovat k ženám v duchu rovnosti a s úctou, pozorní k jejich starostem a kritice a budujíce s nimi nové město rovnosti.
55. Komise Spravedlnost, Pokoj, Ekologie (SPE)
7. Plenární rada Řádu naléhavě zdůrazňuje potřebu, aby každá správní jednotka Řádu měla účinně fungující komisi pro Spravedlnost, Pokoj a Ekologii. Každá Konference ať seznamuje své členy s činností sdružení „Franciscans International“ a ať podporuje jeho aktivity.