Lev Veliký, sv.

Všechno, co se stalo během onoho času mezi zmrtvýchvstáním a nanebevstoupením Páně, zařídila Boží prozřetelnost, aby tím vším poučovala, stavěla před oči a vrývala do srdcí svých věrných poznání, že Pán Ježíš Kristus byl skutečně vzkříšen, stejně skutečně, jako se narodil, trpěl a zemřel.

A tak svatí apoštolové i všichni učedníci, které smrt kříže poděsila a kteří váhali uvěřit ve zmrtvýchvstání, byli očividnou skutečností natolik posíleni, že když Pán odcházel do nebeských výšin, nejenže nepropadli žádnému smutku, ale byli dokonce naplněni velkou radostí.

A příčina jejich radosti byla veliká a nevýslovná: před zraky celého zástupu svatých vystupovala spolu s Kristem lidská přirozenost nad důstojenství všeho nebeského stvoření, aby převýšila kůry andělské a byla vyzdvižena nad výšiny andělské. Výše už povýšena být nemohla, vždyť jsouc v Synu spojena s přirozeností věčného Otce, byla jím přijata, aby usedla na trůn po jeho pravici a přidružila se k jeho slávě.

Nanebevstoupením Páně byli ve své víře tak utvrzeni, že to, co v nich dříve vzbuzovalo obavy, stalo se jim nyní příčinou radosti. Neboť všechno jejich cítění a myšlení se nyní obrátilo k božské přirozenosti toho, jenž sedí po pravici Otce. Pohled na jeho tělo  jim už nebrání, aby celou silou svého ducha si neuvědomovali, že Pán při svém sestoupení neoddělil se od Otce a při svém návratu zase neopustil své učedníky. Neboť od chvíle své oslavy v nanebevstoupení je nám nevýslovným způsobem svého božství blízký, zatímco podle svého lidství od nás odešel.

Sv. Lev Veliký