Generální kapitula menších bratří františkánů

Je skutečností, že jsme v pohybu. Přezkoumali jsme, jak se mění charakter našich provincií a našeho Řádu. Vznikají jednoznačně mladé jednotky, zatímco staré jednotky vidí, jak mizí jejich možnosti. Regiony světa, které se mnoho let politicky neozývaly, hovoří dnes mohutným hlasem. Používali jsme velkou část svého času k tomu, abychom zjistili, jak se má to, čím jsme dnes, k tomu, jak jsme žili v minulosti. Naše struktury procházely procesem změn, jehož důsledkem byla nová definice noviciátu, provincií, kustodií, konferencí a potřebných požadavků na kvality vedení. Mnohočetnost jazyků užívaných v našich liturgiích a rozhovorech je také malým znamením proto, že považujeme svou identitu za celosvětové bratrství v misii. Ekonomická nejistota, stále se zmenšující počet bratří – včetně těch, kteří zahynuli násilím – a mnoho jiných faktorů zatěžují naše lokální bratrství a zvou je ke spolupráci, k vytrvalosti a k naději proti každé naději. Naproti tomu vznikají – a jsou akceptovány - mnohočetné projekty, které se pokoušejí – tím, že jsou na cestě – sladit novým způsobem aspekty našeho života mezi sebou.

Naše vlastní putování se setkává se zkušeností putování našich národů a je znamením lidstva, které kráčí vstříc osvobození a pokoji. Tato zkušenost putování mění způsob naší přítomnosti ve světě, náš způsob práce a evangelizace, nutné morální požadavky, abychom v pravdě byli bratřími. Při tomto putování pociťujeme silné volání k svatosti v bratrství: „A kdekoliv bratři jsou a se potkávají, ať se k sobě chovají jako členové rodiny. A s důvěrou ať jeden druhému dá najevo svou nouzi; neboť jestliže už matka živí a miluje svého vlastního syna, o kolik pečlivěji musí každý milovat a živit svého duchovního bratra (Potvrzená řehole 6,7-8).

Z dokumentu generální kapituly Řádu menších bratří františkánů

Assisi, Letnice 2003

Text pod obr. na 1. str. obálky:

Je to možné? Tady ještě nejsme!