Novák, Antonín

V Noskově pozůstalosti se nalezl dopis adresovaný Svatému otci, v němž obšírně líčí náboženskou situaci u nás. Spadá asi do doby aféry Marmaggio, kterou politicky zlikvidoval dr. Šrámek. Chtěl římské kurii vysvětlit, proč lidová strana dočasně supluje funkci církevní vrchnosti. Protože jde o elaborát ilustrující Noskovu osobnost a situaci v Československu, citujeme podstatnou část:

„Považuji svoji spolupráci při dalším budování právního řádu nového obnoveného státu za otázku svědomí ve smyslu nábožensko mravním, nikoliv tedy za pouhou povinnost státoobčanskou. Jsme si toho vědomi, že toto budování může v demokracii zdárně pokračovat jenom na základě loajálně dodržované dobré vůle o každém problému s ostatními se dohodnout. Leč i toto naše zásadní odhodlání má své určité meze a znamenalo by to znemožnění další spolupráce v kterékoli většinovém souručenství, kdyby ostatní jeho členové, při vší naší ochotě dohodnout se o modifikaci příslušných předpisů, odhodlali se proti nám

 

 

 

 

1. buď prosadit změnu základního principu školského zákonodárství, platného na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, kterým je zásadní oprávněnost existence náboženského školství a jeho zákonné nároky na příslušnou podporu z prostředků veřejnoprávních, ingerence pro stránce personální, disciplinární i pedagogické,

 

 

 

 

2. nebo zhoršení předpisů, které platný trestní zákoník má na ochranu klíčícího lidského života

 

 

 

 

 (§ 144 a násl. trest. zákona),

3. nebo při eventuální úpravě obč. zák. obec. zavedení obligatorního civilního sňatku.

Vycházeje tedy ze zásady, že dosavadní právní řád bez dohody s námi nesmí být změněn, budeme v každém většinovém souručenství, uznáme-li za vhodné být jeho členy, uplatňovat některé snahy, zejména aby bylo i státně uznáno, aby sňatek manželský, uzavřený před katolickým knězem, mohl být rozloučen jedině smrtí jednoho z manželů, aby rozvod a rozluka manželů byly zákonem oproti dnešnímu stavu znesnadněny. Nárok na vdovskou penzi aby příslušel zásadně vždy jen první manželce. Aby pro případ rodinné neshody byla zjednána základna zákonná při úpravě platových požitků zaměstnanců veřejno i soukroměprávních i všech kategorií dělnických,

4. aby byl vydán zákon o potření literárního braku a aby byl zjednán právní podklad pro energické vystupování proti výstřelkům  proti veřejné mravopočestnosti (koupaliště, tábory divokých trampů, kina, bary).

- Aby za dobu, než bude možno plně vybudovat náboženské školy převzetím personálního nákladu na účet veřejný, vydržovatelé soukromých škol náboženských měli nárok na příspěvek za každého žáka na výši celkových nákladů na jednoho žáka veřejných škol podle pětiletého průměru,

- aby vydržovatelské školy mohly stanovit používání učebnic bez předchozího schválení státní školské správy, které přísluší jenom možnost dodatečně je zakázat z důvodů zákonem taxativně uvedených,

- aby školní správy umožnily a nepřekážely účasti žactva při náboženských úkonech,

- aby byl zaveden všeobecný pracovní klid o nedělích a církevních svátcích státem uznaných a provedení usnadněno zavedením týdenní, pokud možno měsíční mzdy u smluvních zaměstnanců státních podniků,

- aby byla instituce patronátu … prostým zrušením osobních práv patronů a jejich věcné povinnosti přiměřeny řízením vyvozovacím na dočasné příspěvky ve prospěch nově zřízených diecézních starobních fondů.“

Tyto návrhy měly být poslány do Vatikánu jako podklad k jednání o „modu vivendi“ nebo při konfliktu Kordač – Ciriaci, neboť v memorandu prosí Nosek Svatý stolec, aby obeslal k sobě pražského nuncia Msgre Ciriaciho a prof. Dr. Škarka SI, provinciála, kněze podle srdce Božího, a uložilo mu ve jménu svaté poslušnosti, aby převzal úřad koadutora cum iure succedendi v pražský arcibiskupský stolec.

Takto pracoval dr. Nosek jako politik. Po volbách v r. 1929, v nichž lidová strana nedopadla tak, jak si představovala, byl ministr Nosek 1. 11. 1929 odvolán z funkce ministra. Vedení státu a předseda strany ho neradi ztráceli. Nesouhlasila s tím ani většina poslanců, ale nechtěla  desauvovat předáka českého křídla strany. A to byl kněz. Přesto se dr. Šrámek dotázal dr. Noska, zda přijme ministerské křeslo, bude-li jmenován, a Nosek to rezolutně odmítl. Nechtěl být dokladem toho, že každý ministr se drží křesla zuby nehty. Pro člověka náboženského, činného v politickém životě, je samozřejmé, že dochází ke konfliktům a vyměňují se stráže. Nosek neměl touhu po osobním postavení a moci v politické straně. Politická funkce mu nebyla vyplněním životního úkolu. Tvořila jen jeden úsek jeho bohaté činnosti. Jeho ministerská hodnost mu otevírala srdce i ruce občanů. Tolik práce ještě čekalo a Nosek neotráven nezmalomyslněl. Pustil se do další práce.

 

 

 

Družina svaté Kláry

Soucitné Noskovo srdce pociťovalo hlubokou účast se starými, opuštěnými lidmi. Pomáhal jak mohl, on i jeho rodina. Nebyly tehdy státní instituce, které by pomáhaly. Mnoho starých, opuštěných dětmi, potřebovalo útulek pro poslední dny života. Někteří měli i jisté prostředky, ale byli bezmocní jich užívat. A na zjednání ošetření tyto prostředky nestačily. Tak vypracoval dr. Nosek plán ústavů, jimž by odkázali kapitál a tak si zajistili ošetření do konce života. Do své péče zahrnuje také opuštěné děti. Bylo při tom mnoho obtíží a jistě  mnoho uhradil z vlastních prostředků a osobního úvěru. Byl to odvážný hospodářský projekt, ale nikoli lehkomyslný. Chovanky měly být platící, event. měly složit obnos, o němž se soudilo, že dostačí k výživě až do smrti.  Pokud by to šlo, měly být přijímány i bezplatně. Příspěvky a dary měly samaritánskou službu postupně rozšiřovat. Projekt dr. Noska vzbudil velkou pozornost a našel řadu obětavých příznivců. 

Nosek jezdil po Čechách, vyhledával vhodné objekty, vyhotovoval kupní smlouvy, vypracoval domovní řády a vybíral ze sester III. řádu sv. Františka vhodné vedoucí. Postupně se snažil získat kolem těchto domů sv. Kláry obec žen, které by zabezpečovaly provoz. Jednal v intencích P. Škarka SI, který toužil po tom, aby byly vytvářeny křesťanské obce podle vzoru apoštolských dob. Tak po úmorné práci vznikly domovy sv. Kláry v Litomyšli, Nasavrkách, Březnici, Kbelích u Prahy, Hostomicích pod Brdy. V Litomyšli byl na těchto zásadách vybudován charitativní ústav. Od jednoho majitele byly získány dva objekty, z nichž jedním byla větší vila. Zaplacení sjednal formou doživotní renty 2000 Kč měsíčně.

Nosek doufal, že tuto sumu získá v darech příznivců z okolí. Vila byla zařízena a byly do ní přijaty opuštěné a osamělé ženy, které měly nějaké jmění. ústav pracoval hlavně přičiněním probošta Důrka až do okupace a války, kdy jej zabrali a přeměnili na nemocnici. Na podobných principech byly zřízeny také ostatní ústavy. Prostředky na vydržování získal Nosek od hodných lidí, zbytek zase doplatil sám. Nikdy nezapomněl, když jel kolem některého z těchto ústavů, aby se nezastavil a nepřinesl dětem nebo stařenkám nějaké cukroví. Je samozřejmé, že je vždy potěšil vlídným slovem. Jistě se vynoří otázka, proč zakládal tyto ústavy, proč to nepřenechal kompetentním církevním kruhům? Vždyť na církevních statcích byla k tomu příležitost. Ty ale sloužily necírkevním účelům.

Antonín Novák

 

 

 

 

samizdat z r. 1977

 

 

 

 

(pokračování)

 

 

 

 

Text pod obr.: Při svěcení dětské kolonie ve Dvorku u Přibyslavi dne 29.6.1932. Z levé strany v pozadí dr. Nosek, před ním jeho děti Anna a František (ministrant). Třetí od Františka P. Jan Ev. Urban OFM