Generální kapitula menších bratří františkánů

Jako nikdy jindy jsou dnes muži, ženy a děti na cestě, aby hledali lepší podmínky, stravu, práci, bydlení a pokoj. V kontaktu se svým zraněným člověčenstvím cítíme, že jsme posláni Duchem svatým (Odk.2-3), abychom byli na cestě, protože tito lidé, naši sourozenci, jsou živým obrazem Kristovým, kterého chceme následovat. „Bůh sám nás k tomu určil a dal nám Ducha svatého jako záruku“ (2Kor 5,14; srov. Flp 3,12-16). Jediným zavazadlem, které potřebujeme na této cestě solidarity s chudými, je nemajetnost. „Nic si neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani na sebe dvě suknice. Když najdete v některém domě přístřeší, zůstaňte tam a odtamtud vycházejte“ (Lk 9,3-4). Býti na cestě je výrazem absolutní disponibility k zvěstování Božího království chudým a dát se jimi evangelizovat. Vydáváme se s druhými na cestu, abychom vytvářeli společenství, kde se rozděluje majetek. Vidíme Krista v chudých a prosíme o to, aby všem byla poskytnuta „milost pracovat“ (Potvrzená řehole 5,1).

Z dokumentu generální kapituly Řádu menších bratří františkánů

Assisi, Letnice 2003