Čech, Zdirad

25. srpna                                           + 1624

Otec Ludvík ze Sevilly (Luigi Sotelo, syn Dona Diega rytíře de Cabrera a paní Kateřiny Nino de Sotelo) vystudoval na salamanské univerzitě, jako dvacetiletý roku 1594 oblékl řeholní hábit v konventu observantů a po nutné přípravě se vydal na misijní cestu. V roce 1600 byl na Filipínách, po třech letech naplněných studiem dorazil do Japonska. Tam si vedl dobře, ale po deseti letech nový šogun podlehl vlivu holandských protestantů a pro katolíky začaly potíže. Otec Ludvík byl zatčen, ale z vězení ho zachránil vlivný příznivec a ve svém doprovodu ho odvezl spřátelený japonský diplomat a obchodník na Filipíny a zpátky do Evropy, k papežskému trůnu, s důležitými zprávami o proměnách japonských poměrů. Doprovázel ho Japonec z křesťanské rodiny, bratr Ludvík z Funai (Luigi Baba), laik, člen Třetího řádu, a na zpáteční cestě se k nim připojil další Japonec z křesťanského rodu, třetí Ludvík, otec Ludvík z Tokia (Ludovico Sasanda, syn blahoslaveného Michala Sasandy), který pobýval nějaký čas v Mexiku a vracel se domů. Otec biskup Ludvík se vracel v doprovodu dvou japonských bratří jako papežský a španělský diplomat, jenže zatím se japonské poměry natolik zhoršily, že po příjezdu byli všichni zajati a po dvouletém věznění upáleni na pomalém ohni (spolu s dalšími dvěma řeholníky, portugalským otcem Miguelem Carvalhem SI a španělským otcem Pedrem od Svaté Kateřiny – Pedrem Vázquezem OP) a rozmnožili tak řady stovek japonských mučedníků, které papež Urban VIII. označil všechny za blažené. Později proběhl řádný beatifikační proces a papež Pius IX., jehož znakový štít provází kresbu trojice mučedníků, dal roku 1867 rozšířit o jejich jména seznam blahoslavených.

Zdirad Čech