Novák, Antonín

Prázdninové kolonie pro mládež

Mládež byla Noskova láska. Jednou mluvil k jinochům na schůzi a vykládal jim, jak se mají chovat k dívkám. Mají v nich vidět budoucí matky svých dětí. Každá dívka a žena je sestrou Panny Marie. Na to ať pamatují, kdykoli se k dívce přibližují, a podle toho ať se k nim chovají. Tak vodil katolickou mládež na hlubinu duchovního života a vyššího světla. A nezůstal jen u slov. Na všech schůzích rozdával vhodné knihy, které nesměly chybět v knihovničce chlapců a dívek a jaké měli rodiče kupovat svým dětem a číst. Schilgenovy „Ty a ona“, „Ty a on“, „Deník porodní babičky“, Novákovo „V máji života“, Heinen: „Světový názor ve světle Otčenáše“, Pelikán: „Víno ze sodomských vinic“ atd. Po jeho smrti zjistilo nakladatelství, že Nosek od něho odebral na 100 000 výtisků těchto jím koupených a rozdaných knih.

Pro mladé pořádal duchovní cvičení, exkurze, a duchovní cvičení pro družstevníky, dělníky a rolníky. Postaral se o ubytování a stravu. Aby sehnal prostředky, psal prosebné dopisy majetným, hlavně jejich ženám. Někde pochodil, jinde se nedočkal ani odpovědi. Pro městskou mládež, hlavně tu, která vyrůstala v pověstných vlhkých podzemních bytech, začal zřizovat prázdninové kolonie pro mládež.

Kde sehnat peníze na zakoupení vhodných objektů? Když začal usilovat o charitativní ústavy, setkal se také s „pomocníky“, kteří byli ochotni věnovat k tomuto účelu staré sešlé budovy a vzít za to ještě peníze nebo rentu. Šlo o ziskuchtivost pod rouškou dobročinnosti. To vše musel Nosek překonávat a všechnu tu mravenčí práci konat sám. Jeho diář svědčí o obtížnosti jednání při každém objektu. Ale Bůh mu pomáhal, a tak byly zřízeny prázdninové kolonie ve Dvorku u Přibyslavi, v Jilovicích u Třeboně a ve Skalici u Litoměřic. Kolonie ve Dvorku měla dva objekty, takže bylo možno oddělit chlapce a děvčata; měla domácí kapli, prostornou jídelnu a vzdušné ložnice. Stála 150 000 Kč. Lesnatá krajina byla zdravá. Pedagogický dozor měla mladá katolická inteligence. Technická stránka provozu byla svěřena osvědčeným rukám milosrdných sester sv. Karla Boromejského a sestrám laického apoštolátu III. řádu sv. Františka pod vedením P. dr. Jana Ev.  Urbana OFM.

Poslání (z diáře dr. Noska): Katolická mládež si musí být vědoma, že jubilejní prázdninové kolonie jsou její podniky. Musíme žádat, aby členstvo SKM sbíralo pro své kolonie peří drané i nedrané, plátno na ložní prádlo, stolní prádlo, pokrývky, sklo, nádobí, jídelní soupravy, nábytek apod. Je psychologicky samozřejmé, že to, co jsme s osobní obětí sami pracně budovali, je nám dražší a milejší než to, čeho jsme bez obtíží dosáhli od jiných (příkladem je sv. František Serafický při obnově sv. Damiána v Assisi). Vhod přijde kolonii chleba, máslo, mléko, vejce, mouka apod. Osvědčí se těmito dárci pochopení pro velkou pravdu, že význam podobného dobrého skutku nespočívá ani tak v dobru, jež jsme bližním prokázali, jako spíše v prospěchu, který z dobrého skutku vyplývá pro nás samé tím, že nám pomáhá vítězit nad osobními sobeckými sklony a dopomáhá tak k větší svobodě a pevnějšímu panství nad zotročujícími vlivy lidské přirozenosti, která je nakloněna více ke zlému než dobrému.

Vyžadovalo to statisíce peněz, ale Nosek dobrodince hledal a našel. Co chybělo, dal ze svého, jako na jiné podobné účely. Prožil se svými přáteli a pomocníky kritické chvíle, ale nakonec dostal, kolik bylo nutné. Ale ani trochu víc.

V diáři píše: Osobní potíže v provozu nás nesmějí odvrátit od vytčeného cíle. V jedné prázdninové kolonii jeden chlapec byl s ostatními zcela rozumně přidržován k výpomoci při drobných domácích pracích, jako je krmení slepic nebo králíků. Napsal své matce lživý dopis, že je nesnesitelně přetěžován prací a velmi špatně stravován. Nerozvážná matka hned nato přijela a na veřejném prostranství před domem, kde byla kolonie umístěna, ze značného sběhu zvědavců, obětavým řádovým sestrám, vedoucím kolonie, nectně vyčinila. Přesto však sestry vedly kolonii dál. Řídily se výrokem sv. opata Odilla, který na výtku, že nezkoumá, zda prosebník je hoden, řekl: „Já chci raději být odsouzen pro nemístné milosrdenství než pro tvrdost srdce bez milosrdenství.“

Antonín Novák

samizdat z r. 1977

(pokračování)