Generální kapitula menších bratří františkánů

úvod

 

            Na počátku řeholního života, když se blažený František vydal na cestu s jedním bratrem, který patřil k prvním dvanácti bratřím, zdravil ženy a muže, které po cestě potkali, i ty, kteří pracovali na poli, těmito slovy: „Pán vám uděluj pokoj“ (LegPer 101nn; srov. Zrc 26)

 

 

 

 

 

 

 

 

1. My bratři menší ze sto deseti různých zemí, shromáždění v Porciunkule na počátku třetího tisíciletí, … bychom chtěli znovu zdůrazňovat a nalézat hluboké souvislosti vyplývající z našeho povolání, jak hlásat evangelium našeho Pána Ježíše Krista. V kontextu rozpolceného a trpícího lidstva připomínáme obzvláště pozdrav, který pronášel František: „Pán vám uděluj pokoj“ (srov. Odkaz 23). Pravě tak jako za času sv. Pavla nachází se lidstvo i dnes v silných „porodních bolestech“ a čeká na hodinu, až bude osvobozeno od otroctví zhouby, aby mohlo mít účast na svobodě a slávě dětí Božích (srov. Řím 8,18-25). Chtěli bychom uskutečnit ve svém životě a ve svých činech slovo Boží, jež přebývá v našich srdcích a „jež je skryto na poli tohoto světa a v lidských srdcích“ (3LAn 7). Chtěli bychom být „z celého srdce, z celé duše, z celé mysli“ (srov. NŘ 23,8; Mt 22,37) ozvěnou Božího „Ano“ k veškerému tvorstvu, k jeho náklonnosti ke všem tvorům a k jeho ujištění, že vše „je dobré“ (srov. Gn 1,31); k nejvyšší solidaritě se všemi muži a ženami tím, že se stal člověkem a v narození, v životě, v konání a ve smrti a ve vzkříšení Pána (srov. ZávKl 45); jeho jednoznačného „Ano“ k tomu, aby všechno stvoření žilo v míru a ve spravedlnosti (srov. l Kor 15,28). Chtěli bychom toto poselství naděje přijmout do svého osobního a společného života a přinášet pokoj a spásu všem lidem, též svým nepřátelům.

 

 

 

 

2. Vidíme jako obzvláště potřebné neoslabovat slova evangelia, nepřizpůsobovat je pohodlnému životnímu stylu. Naopak: Chtěli bychom přijímat ducha a pociťovat vnitřní naléhání evangelia „narodit se znovu“ (Jan 3,3) jak na osobní, tak na institucionální úrovni. Se všemi muži a ženami dobré vůle (srov. Lk 214; Gaudium et Spes 22) bychom chtěli utvořit novou epochu, vzbuzovat novou vizi života a vztahů, které spočívají na spravedlnosti a lásce jako cestě k pokoji. V této souvislosti vidíme, jak je naléhavé, abychom se vrátili k pramenům naší zkušenosti víry a naší spirituality, abychom zevnitř nacházeli sílu osvobozovat nabídkou evangelia náš rozpolcený, nespravedlivý a po ukojení smyslů hladovějící svět, tak jak to František a Klára z Assisi činili ve své době.

 

 

 

 

3. Nemůžeme se spokojit s chválou činů svých předchůdců, nýbrž se musíme dát jimi inspirovat, abychom se ujali podílu, který odpovídá naší vlastní historické etapě (srov. Poust 6; 2Cel 214). Příkazem naší generální kapituly je zkoumat tyto intence a navrhovat nové cesty tvořivé věrnosti. Proto chceme uposlechnout pozvání Jana Pavla II, které vyslovil ve svém poselství generální kapitule: „Přitažlivost sv. Františka a sv. Kláry z Assisi je pro mládež veliká a je třeba ji využít, abychom zasáhli i generace třetího tisíciletí a v nich probouzeli pozorné přemýšlení o podstatných hodnotách života. Ty nacházejí svou zásadní syntézu v odpovědi, kterou má každý reagovat na Boží volání. To platí zvláště tehdy, jestliže odpověď vyžaduje, aby se člověk zcela vydával a nasazoval vlastní energii pro Boží království“ (Novo Millenio Ineunte 46).

 

 

 

 

4. Kapitula prostudovala Zprávu generálního ministra „Vocavit nos Deus et eamus per mundum“ a vyhodnocovala cestu, kterou řád procházel během posledních šesti let. Vyslovili jsme přání zachovávat směr, kterým se naše společenství vydalo. Nachází svůj výraz v pěti prioritách řádu a domníváme se, že tyto byly a stále jsou „rozhodující pro to, abychom žili svou identitu a mohli porozumět očekáváním světa“: 1)Duch modlitby a vydanosti; 2) Společenství života v bratrství; 3) Život v minoritě, chudobě a solidaritě; 4) Evangelizace a misie; 5) Vzdělávání. …

 

 

 

 

5. Předložený Závěrečný dokument se sem začleňuje a odpovídá na výzvy. Chtěli bychom v tomto Dokumentu pojmenovat některá důležitá témata, o která šlo bratřím, kteří přišli pod ochranou svaté Marie Andělské ze všech končin světa do země sv. Františka. Nabízíme tento Dokument každému jednotlivci z našich společenství, všem bratřím a sestrám františkánské rodiny a všem lidem, kteří se cítí přitahováni působivou aktuálností našeho charismatu. Činíme tak pro nejvyšší příkaz lásky jako cesty pokoje a spásy (srov. Mk 12,29-32), jako daru největší hodnoty.

 

 

 

 

 

 

 

 

Spása v nových znameních nebe a země

 

 „Spása v nových znameních nebe a země, která jsou velká a vznešená u Pána, a přece mnoho lidí, ba i řeholníků, je nepovažuje za tak významná“ (ListKust I).

 

 

 

 

 

 

 

 

6. K základním prvkům křesťanské životní cesty náleží povinnost vždy pátrat po znameních času a vykládat je ve světle evangelia (srov.Gaudium et Spes 4; GK OFM 102 § 2; Sollicitudo Rei Sociali 7; Vita Consecrata 81). Každá dějinná epocha je poznamenána životními událostmi, kterými se my křesťané cítíme být Bohem oslovováni a vyzýváni, abychom odpovídali v duchu evangelia. Znamení doby jsou jako světelné paprsky v tmavé noci našeho osobního života a života našich národů, jsou majáky, jež vyzařují naději. Kdo nečte znamení času, je v nebezpečí, že ustrne, že se opakuje, že ignoruje nejhlubší touhy a pozvolna ztrácí nadšení víry, které může jiné strhávat s sebou.Vykládat tato znamení je požadavkem evangelia pro křesťany: „Vzhled země a nebe umíte vykládat. Proč tedy nedovedete vykládat znamení tohoto času“ (Lk 12,56)? Pán nás zve, abychom v dějinných událostech slyšeli jeho hlas a poznávali jeho stále působící přítomnost, abychom slovem a životem hlásali to, co jsme viděli a slyšeli (srov.Lk 1,1;GK OFM 89,93 § 2). Znamení času vyzývají ke zkoumání, četbě, výkladu a posouzení na rovině osobní i společenství bratří.

 

 

 

 

7. Z této perspektivy se cítíme povoláni, abychom šli kdykoliv a kdekoliv cestou rozlišování duchů podle evangelia: „Všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte!“ (1Sol 5,21). Toto rozlišování by se mělo dít z dvojí perspektivy: za prvé z perspektivy osobních a sociálních struktur, které se staví proti životu, aby se mohly odkrývat a přemoci; za druhé z perspektivy víry a naděje, aby se objevily naléhavé požadavky lidí uprostřed krize, abychom jim dali ve vlastním životě prostor, a tak anticipovali Boží království, které Kristus zvěstoval a žil. „To, co přichází z Ducha, je třeba odlišit od toho, co je opačné“ (VC 73c). František z Assisi se zdál být - jak nám sděluje jeho životopisec Celano - „člověkem jiného věku“ (1 Cel 36), živým předobrazem světa přijatelného pro všechny lidi. Jsme-li schopni číst znamení času ve světle evangelia, můžeme být sami znamením času, čitelným pro svět, který touží po „novém nebi a nové zemi“ (Joz 65,17; Zj 21,1).

 

 

 

 

8. Jan Pavel II. vyzval řeholníky a řeholnice naší doby „statečně opět vyzdvihovat, jako odpověď na objevující se znamení dnešního světa, podnikatelského ducha, schopnost vynalézavosti a svatost zakladatelů a zakladatelek“ (Vita Consecrata 37a); neomezovat se na čtení znamení, nýbrž „vypracovávat a uskutečňovat nové plány evangelizace pro situace dnešní doby“ (Vita Consecrata 73c).

 

 

 

 

9. My menší bratři se cítíme být zvláště vybízeni některými negativními úkazy v našem životním prostředí, které se staly pro naši dobu svým stálým rozšiřováním již charakteristické. Jejich společným jmenovatelem je odmítnutí toho, co je jiné, zamítnutí jiného, systematická negace všeho toho, co je jiné. Avšak pozorný pohled objeví též znamení života a naděje: ustavičné hledání a tvořivá spolupráce, blízkost a společenství, objetí, sourozenectví, cestu autentického pokoje.

 

 

 

 

           

 

 

 

 

Mezi tržním a solidárním hospodářstvím

 

10. Zřetelně poznatelná realita našeho globalizovaného světa je koncentrace moci a bohatství v rukou několika málo jednotlivců. Proto je obecné blaho často k užitku jen několika jednotlivců. Tržní hospodářství, které se samo reguluje bez zřetele k etickým kritériím, má perspektivu výlučné logiky, která upřednostňuje vždy tytéž, totiž mocné. Převážná většina obyvatel země nemá účast na blahobytu, přičemž navíc jejich přání a emoce jsou sdělovacími prostředky manipulovány a svádějí k iracionálnímu konzumu. Vzdálenost mezi chudými a bohatými se zvětšuje skandálním způsobem. Zadluženost mnoha států, jakožto opatření k přežití, problém ještě více vyostřil: k zchudnutí se přidává zadlužení. Sebe opatrnější statistiky vypovídají, že náš globální hospodářský systém udržuje dvě třetiny lidstva v chudobě a bídě.Trh sám je svázán s kulturou, která chce mít ihned všechno a nezná žádné formy zakořenění.

 

 

 

 

11. Tváří tvář systému, který si nárokuje regulovat se sám bez etických kritérií, nabízejí se hluboké úvahy při hledání světové etiky, jejíž základním předpokladem je respekt před neporušitelnou důstojností člověka, a která je schopna garantovat minimum spravedlnosti pro všechny (srov. Gaudium et Spes 63-72). Všude vidíme, že se hledají humánnější alternativy. Vycházejí z různých hodnot, mají však jedno společné, totiž že se staví proti domnělé fatalitě našich nehumánních struktur: Proti ekonomii trhu se staví ekonomie s trhem. Proti kulturní globalizaci se ukazuje stále naléhavěji nové zhodnocení bohaté kulturní rozmanitosti našich národů. Vzhledem ke vzniku globálního trhu a jeho spojení se všemi technickými oblastmi je snaha o vytváření komunikačních sítí, které podporují propojení zboží a zdrojů surovin, aby umožnily důstojný život pro všechny, zvláště pro ty nejchudší. Upevňuje se celosvětové vědomí, že tolik vytoužený mír je nedosažitelný bez celosvětové spravedlnosti. V tomto kontextu vydalo mnoho lidí svůj život tím, že učinili sny chudých svými vlastními, a tak vydávali nejvyšší svědectví lásky a solidarity s ideálem života (srov. Lumen Gentium 42).

 

 

 

 

 

 

 

 

Mezi silami násilí a uskutečňováním pokoje

 

12. Dvacáté století náleží bezesporu k nejnásilnějším stoletím v dějinách lidstva. Znamení této skutečnosti jsou nepřehlédnutelná a pokračují s neobyčejnou tvrdostí: bezohledné ničení přírody, zrádné formy vylučování, kmenové uvažování, etnické války, konflikty mezi náboženskými skupinami, genocidy, utlačování žen, sexuální zneužívání dětí, krvavá dramata, která maskují zbrojařská závodění, a jiné formy násilí, které trvale porušují mír.

 

 

 

 

13. Na druhé straně zjišťujeme, že lidé dnes stále více chápou dynamiku násilí a jsou si také více vědomi mechanismů, kterými se jednotlivec nebo instituce mohou s násilím setkávat. Masivní protesty proti nespravedlnostem ničícím společenství, mnohočetné kreativní sítě, které se snaží o kulturu nenásilí a úcty před stvořením, malé každodenní akce směřující k vzájemnému porozumění a k řešení konfliktu, muži a ženy, kteří sypou semena pravdy do společenského propletence lži..., to jsou jen některá z nejdůležitějších znamení nové doby, jež se mezi námi probouzejí.

 

 

 

 

 

 

 

 

           

 

 

 

 

Od fundamentalismu k dialogu

 

14. Charakteristickým znamením naší doby je rovněž vzestup fundamentalismu. Zhruba řečeno, jeho cílem je udržovat neporušenou jednu určitou identitu tím, že systematicky neguje to, co je jiné. Přitom zkouší různé cesty, aby se ospravedlnil, a ničí přitom vztahy uvnitř lidské pospolitosti. Příslušnost k určité ideologii je pro něj důležitější než příslušnost k lidskému rodu, jenž má společné potřeby a přání. Obhájci této ideologie jsou přesvědčeni, že jsou někým lepším. Domnívají se, že vlastní pravdu a tvrdí již dopředu, že se druzí zmýlili a dialog proto není potřebný. Fundamentalismus je nebezpečím pro všechny skupiny a ve všech oblastech: ve vědeckých, náboženských, politických, ekonomických, uměleckých... S fundamentalismem jsou spojeny intolerance, autoritářství, nátlak, dogmatismus, fanatismus, sektářství, sexismus, rasismus, xenofobie a všechny formy odmítání nebo ovládání druhých. Je konec konců antitezí celosvětového sourozenectví, je spolehlivou cestou k podněcování nenávisti a msty.

 

 

 

 

15. V tomto kontextu vidíme opravdové znamení doby v hnutích, která se snaží vytvořit dialog mezi kulturami, generacemi, rody, náboženstvími a duchovními hnutími, a která hledají vzájemné přijetí a společné cesty, aby mohl vniknout sourozenecký svět ve své bohaté a zdravé rozmanitosti. V této souvislosti promýšlejí různá náboženství své původní a nezfalšované základy a stále více otvírají dveře míru a solidaritě.

(pokračování)