Bratr Oheň

Schiopetto, Daris OFM

Ať tě chválí, můj Pane, bratr oheň, kterým osvětluješ noc.

A on je pěkný, příjemný, mocný a silný.

 

 

 

 

 

 

 

 

Je zajímavé, že Františkova chvála bratra oheň je vyslovená, když „nemohl snést ve dne přirozené světlo, ani v noci žár ohně, a zůstával v temnotě domu a cely“ (LegPer 43 – FP 1591), a vysvětluje, jak usmířený člověk dovede přijmout dobro nezávisle na prospěchu či nevýhodách, které v té chvíli sám z něho přijímá.

Bratr oheň umožňuje člověku prodloužit svůj den překonáním temnoty noci. Je velmi důležitý při vaření pokrmů. Oheň byl také používaný k léčebným účelům, jak potvrzuje snaha o léčení Františkových očí. Oheň byl živel, jehož povaha nebyla známá, vždy budil údiv a zájem a stával se symbolem spojení a vroucí důvěrnosti při pouhé představě, jak vesele plane v domácím krbu. Jeho veselost, výraz jeho stálého pohybu, vlévá radost a je schopná překonat každou mrzutost a únavu. Nakonec tím, že překonává temnotu noci, vítězí nad strachem a stává se tak obrazem bezpečí a pokoje.

Shodně s Písmem se František dívá na oheň jako na symbol Ducha svatého, který vtrhne do Večeřadla a překoná strach učedníků a pošle je hlásat blahoslavenství (srov. Sk 2,1nn), kromě toho v něm přijme Božího vůdce plného lásky, který vede lid Izraele do zaslíbené země prostřednictvím ohnivého sloupu (srov. např. Ex 13,22; 14,19), a Prameny ukazují zálibu Serafického otce pro všechny věci, které nesou světlo: „S úžasnou oddaností a láskou objímal všechny věci, promlouval k nim o Pánu a vyzýval je, aby ho chválily. Se světly, pochodněmi i svícemi zacházel pozorně, aby svou rukou nekalil jejich zář, která je odleskem věčného světla“ (2Cel 165 – FP 750).

Oheň je lékem také proti lakomství, neboť tím, že odstraňuje každou věc, brání Menšímu bratru hromadit a držet mnoho věcí pro sebe; tak pochopíme Františkova slova na La Verně , kde oheň téměř úplně spálil celu, kde pobýval: „Tou kožešinou se už nebudu přikrývat, neboť jsem ji z lakomství neponechal bratru ohni, když ji chtěl strávit“ (ZrcDok 117 – FP 1817).

Daris Schiopetto OFM

VITA MINORUM 3-4/2004