Čech, Zdirad

1. října                                                       + 1314

Podobně jako je téměř nekonečný zástup mučedníků z prvních staletí křesťanství, kteří neváhali ručit svým životem za své vyznání, téměř nekončí řada františkánských misionářů putujících do islámských zemí, aby tamním obyvatelům hlásali Krista až po krajní argument přijetí mučednické smrti. Protože tenkrát ještě nebyla vynalezena religionistika, mohli brát doslova příkazy i doporučení, které náš Pán dával apoštolům, včetně příkazu jít do všech krajin a hlásat evangelium. Dobrou zprávu o tom, že pomazaný Páně, Kristus, slíbený kdysi na začátku času, už přišel, že jím je Ježíš, Bůh v lidském těle, narozený v Betlému, vyrůstající v Nazaretu, ukřižovaný v Jeruzelému, který zpřetrhal pouta smrti, vstal vlastní mocí z hrobu, vysvobodil věrné z moci démonů a vystoupil na nebesa.

Otec Petr Dulcis, kvardián řádového domu na Krymu, to hlásal lidu v okolí Černého moře, otec Petr z Uher došel až k Tatarům. Podivuhodnou shodou okolností se téhož dne v tomtéž roce jejich posluchači rozhodli vyzkoušet vytrvalost jejich argumentů, a tak se Petrové, kteří se patrně na zemi nikdy neviděli ani o sobě nevěděli, sešli v nebi a vedle sebe jsou i ve františkánském martyrologiu.

Kresby jejich postav provází znakový štít papeže Klementa V., ze jehož panování se to stalo.

Zdirad Čech