Carballo, José Rodríguez OFM

Pán ať vás naplní svým pokojem!

Při příležitosti Transitu našeho otce a bratra Františka vás s velkou radostí a nadějí zdravíme a prosíme, aby Bůh trojí a jediný vás zahrnul svým požehnáním. …

Chceme s vámi sdílet některé reflexe nad Prioritami, tak jak byly stanoveny Generální kapitulou 2003 v jejím závěrečném dokumentu (viz POUTNÍK č. 7-11/05 – pozn. red.)

 

 

 

 

Nabízíme vám naši úvahu nad prioritou: „Duch modlitby a zbožnosti.“

 

 

 

 

Tyto úvahy souvisí s přípravou oslav osmi století od založení našeho Řádu, která bude zahájena r. 2006 a bude trvat až do roku 2009. Je to čas milosti, který nám Pán dává k zamyšlení nad naším životem a posláním; k tomu, abychom znovu přijali naše plány osobní a bratrské, a také k tomu, abychom s radostí slavili milost počátků. Chceme tak odpovídajícím způsobem odpovědět na úkoly, které nám jsou dávány církví a dnešním světem, vědomi si svého bohatství a staletého duchovního a kulturního dědictví, jež nám zanechali tak mnozí bratři v běhu dějin.

Otevřeni Duchu

„Duch modlitby a zbožnosti“, jako základní priorita našeho charismatu, není pouze postoj vůči  Bohu, ke druhým a k přírodě, ani dobře organizovaná praxe. Je to způsob bytí a života každého Menšího bratra ve všech jeho rozměrech a v různých životních okolnostech: při modlitbě, v práci, při studiu, v bratrských vztazích, v pastorační službě, v nemoci atd. Proto nejdůležitější pro Františka je „mít Ducha Páně a jeho svaté působení“ v každém okamžiku života.

František se dává vést Duchem svatým při každé své intuici i iniciativě; dokáže říci něco, jít někam nebo udělat něco jen „naplněn milostí Ducha“, „veden podněty Ducha“ (srov. 1Cel 11,26 – FP 363; LegMai 2,1- FP 1038; Leg3dr 10,36 - 1440). On sám se vyznává, že to byl Bůh sám, kdo se ujal iniciativy v jeho životě: „Pán dal mně, bratru Františkovi, abych začal konat pokání“ (Odkaz 1 –FP 110). Je to opravdu Duch Páně a jeho svaté působení, kdo způsobil, že „nemodlil se jen jako celý člověk, spíše se celý stával modlitbou“ (2Cel 95 – FP 682).

 

 

 

 

A to platí i pro ty, kdo přicházejí do bratrského společenství: nejen že František se pustil do života „v Duchu“, ale chtěl, aby jeho bratři, kteří „z Božího vnuknutí“ (Nep.řeh. 2,1- FP 5) si chtěli zvolit tento způsob života, učinili stejnou zkušenost víry. Vyhlašuje, že Duch svatý je „generální ministr Řádu (srov. 2Cel 193 – FP 779), a povzbuzuje své následovníky, aby nadevše toužili „mít Ducha Páně a jeho svaté působení“ (Řehole 10,8 – FP 104). Proto mohou bratři vykonávat jakoukoliv službu bratrskou, církevní a sociální, přitom však „nepotlačovat ducha svaté modlitby a zbožnosti“ (Řehole 5,5; List Ant. – FP 252).

 

 

 

 

František, aby vysvětlil, co to znamená „mít Ducha Páně a jeho svaté působení“, staví proti sobě moudrost Ducha a moudrost těla a světa (srov. Chvála ctností – FP 258; Nap. 27 – FP 177). Pro něho je tělo charakterizováno smrtelností, lidskou slabostí, city, které se protiví Bohu. Proto může říkat: „nám ubohým a bídným, ošklivým, nestálým, nevděčným a zlým lidem“ (Nep. řehole 23,8 – FP 69). Naproti tomu duch je to, co přichází od Boha a k Bohu vede. „Zda Boží služebník – říká František – má Ducha Páně, to lze poznat takto: Učiní-li Pán skrze něho něco dobrého, pak si na tom nic nezakládá, protože jeho vlastní já je vždy nepřítelem všeho dobrého, ale tím více má před očima, jak je ve skutečnosti malý a pokládá se za menšího než všichni ostatní lidé“ (Nap. 12 – FP 161).

 

 

 

 

Abychom však měli Ducha Páně, „nemusíme být moudří a chytří podle těla, ale spíše máme být prostí, pokorní a čistí (List věř. 9 – FP 199). A připojuje: „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uzří Boha (Mt 5,8). Čisté srdce mají ti, kdo nedbají o věci pozemské, vyhledávají věci nebeské a tak, čistí v srdci i na duchu, snaží se bez ustání sloužit  Pánu, pravému a živému Bohu, a hledět na něho“ (Nap. 16 – FP 165).

 

 

 

 

Za těchto osm století františkánské historie bylo také vidět, jak Duch Páně pobízel tolik bratří a sester, aby hledali stále nové způsoby jak žít spiritualitu v každé kultuře, v každé době. Ti všichni vytvořili bohaté a staleté duchovné dědictví hodné toho, aby bylo poznáváno a především prožíváno.

José Rodríguez Carballo OFM

 

 

 

 

generální ministr, a definitorium

 

 

 

 

k slavnosti sv. Františka

 

 

 

 

Řím 4. října 2004