Jáchym, Radim OFM

 Umírající člověk touží domů. Co však znamená toto domů - není snadné uhodnout: není to místo, kde se narodil, nebo kde se ve svém, často dlouhém životě cítil nejlépe, ba není vůbec na této zemi. Výrazně byla tato touha ztvárněna ve filmu Romance pro křídlovku, kde - pokud si dobře pamatuji, vnuk vodí starého dědečka na procházky, a ten jenom pomateně opakuje: „Pane Berka, půjdeme domů!“ až jednou nakonec s blaženým úsměvem prohlásí „Tak jsme doma!“ a spokojeně umře: odešel domů.

 Trochu jsem to zažil před léty i se svou matkou umírající na rakovinu, zejména když jsem na dva dny odjel, při mém návratu maminka seděla polooblečená na posteli, a ošetřující známí bezradně nevěděli, kam to má být, když „chce jít domů“. Jakmile však uviděla syna, uklidnila se a zůstala ochotně „doma“. Jindy mi při plném jasném vědomí prozradila, že se jí před chvílí jaksi ztratilo všechno, co bylo dál než dva metry od postele, takže opravdu nevěděla, kde je - naštěstí to trvalo jen chvíli: snad i takový zážitek může někdy vyvolat touhu jít do známého domova, ať je kdekoli.

 Když sv. František cítil, že se dny jeho pozemské pouti krátí, nechal se přenést do Assisi, nezůstal však v biskupském paláci, kde měl všechnu péči, ale bratři ho museli přenést do Porciunkule, aby ukončil své dny života na zemi tam, kde pod ochranou Svaté Marie Andělské zakotvil a cítil se opravdu doma, dokud toto místo nevymění za pravý domov u Otce v nebi.

 Když se Boží Syn vtělil do našeho lidství, usoudili jeho pozemští rodiče Maria a Josef - podníceni k tomu i vnější okolností sčítání lidu, že by se jako Davidův syn (Mt 1,1 a j.) měl narodit podle Micheášova proroctví v Davidově městě Betlémě (Mt 2,5-6) a vydali se tam; ukázalo se však, že v Betlémě nebylo pro ně místo (Lk 2,7), protože Boží Syn neměl být nikde na zemi doma. A tak přes stáj na betlémské pláni a přes tradiční místo židovských emigrantů v Egyptě (Mt 2,13-15) vrací se rodina ne do Betléma, ale do Nazareta (Mt 2,21-23), aby v této zapadlé vesnici (Jan 1,45-46), kde byl zvěstován Marii, prožil své doma po většinu svého pozemského života. Když pak zahajuje své poslání, opouští definitivně Nazaret a usadí se v Kafarnau při jezeře (Mt 4,13), avšak ani tam nezůstává trvale doma a není tam přijat, takže i toto své město (Mt 9,1) opouští a dokonce nad ním vysloví kletbu (Mt 11,23), aby neměl, kam by hlavu položil (Mt 8,20) a pokračuje ve své životní cestě, kterou zakončí v Jeruzalémě (Mt 20,17-18 a j.), kde po své oběti kříže na Kalvárii nemá dočasné místo pro své tělo ani ve vlastním hrobě (Mt 27,60). Neboť ani toto jeho tělo nemělo mít své doma na zemi, ale měl si je znovu vzít, aby s ním ukázal svým učedníkům, že se vrací domů k svému Otci (Lk 24,51).

 

 

 

 

 Sám jsem zažil před několika léty zvláštní sen, o který jsem se už se čtenáři POUTNÍKA podělil (č. 5/2000): „... Jedu vlakem známou lokálkou, vyhlížím stanice - jedna jako druhá z červených cihel se žlutým lemováním a krytým nástupištěm z minulého století: je to už Hradec? nebo teprve Řečice či Jarošov? Nemohu poznat, neboť na stanicích chybí známé černobílé nápisy, a v tom se probouzím - ne, ještě nejsem doma, ještě jsem nejel domů! A tak čekám, že tento sen se mi bude opakovat: jedu domů, marně vyhlížím, kde jsem - kolik let? rok, deset let, či snad více? Ale jednou takhle pojedu, vlak se zastaví před červenou stanicí, na které nebude žádný nápis, ale já budu vědět: jsem DOMA!

 

 

 

 

 Neboť jen v tomto životě má naše křížová cesta jména jednotlivých zastavení, ale TAM, doma, už budeme u cíle. A ten nepotřebuje žádné lidské a pozemské jméno.“

 Za těch pár let od té doby jsem prožil aspoň tolik, že už se necítím doma ve svém rodišti, které jsem opustil, když jsem šel za Pánem, jenž mě oslovil: „Pojď za mnou!“ Kam? Tady na zemi je to už téměř polovinu mého života Liberec, kde se stále více cítím opravdu doma. Ale až jednou Pán znovu řekne: „Pojď!“ - pak už to nebude jinam, ale tak jako František zanechám bratra tělo na zemi a půjdu opravdu domů k Pánovi, na tu poslední cestu, která je vlastně návratem k Otci - a proto je opravdu tou jedinou skutečnou cestou DOMŮ.

 

 

 

 

 Tou cestou, která čeká na nás všechny: cestou domů.

 

 

 

 

 Radim Jáchym OFM