Sv. Františka Xaviera Cabrini, terciářka, zakladatelka řádu
Čech, Zdirad
22. prosince + 1917
V lombardském městečku Sant Angelo Lodigiano se manželům Augustinovi a Stelle Cabriniovým v roce 1850 narodilo poslední z třinácti dětí, dcera Františka (Francesca Saverio). Jak vyrůstala, ukazoval se stále zřetelněji její velký dar – touha a schopnost pomáhat druhým. Ošetřovatelské schopnosti si osvojila doma při pomoci churavým sourozencům a v nemocnici, kam chodila pomáhat. Vystudovala a stala se učitelkou, vstoupila do terciářské kongregace Sester Prozřetelnosti a dostala na starost vedení jejího penzionátu v nedalekém městě Codongo. Jenže jí připadalo, že by mohla být ještě užitečnější a udělat mnohem víc práce. Shromáždila skupinu stejně smýšlejících družek a založila Kongregaci Misionářek Nejsvětějšího Srdce a sestry si ji vybraly za představenou. Rozšiřovaly svou působnost mezi milánskými chudými, a protože ti odjížděli hledat živobytí v Americe, odjely sestry s nimi: dobře věděly, že každý italský chudák v Americe štěstí neudělá. Se souhlasem místních ordinářů směla Matka Františka založit pro pomoc nemocným a neúspěšným vystěhovalcům nové domy v New Yorku, Chicagu, pak v New Orleansu, dokonce až v Jižní Americe, práce bylo pořád víc a víc. Matka Františka pomáhala, ošetřovala, ochraňovala a zachraňovala, rozdávala se, až se rozdala. V sedmašedesáti letech zemřela vyčerpáním, klidná a šťastná. Její dílo bylo tak veliké, že beatifikační proces úspěšně skončil už jedenadvacet let po její smrti a kanonizační proces o pouhých osm let později.
Kresbu postavy svaté Matky Františky, první světice Severní Ameriky, provází znak její kongregace, znakové štíty tří papežů (Lva XIII. – 1881 schválil kongregaci Misionářek Nejsvětějšího Srdce, Pia XI. – 1938 nařídil zapsání jejího jména do seznamu blahoslavených, a Pia XII. 1946 ji prohlásil za svatou a 1950 za patronku vystěhovalců) a znaky čtyř měst, kde působila a v jejichž kostelech jsou její ostatky (italská města Řím a Codongo a americká New York a Chicago).