Jáchym, Radim OFM

 Jednou z těch Božích náhod mi právě při ranním rozjímání o
slavnosti Nejsv. Srdce Páně padl do oka tento výrok Mistra
Eckharta OP (13. stol.): "Poustevník se nesdílí, proto není ani
dobrý ani špatný..." Zvláštní výrok! Chce tím říci, že takový
poustevník (a můžeme to rozšířit: takový křesťan, a vůbec
člověk), který se hodně modlí, ba dokonce jenom modlí, a myslí
jenom na spásu své duše, sice nemůže být špatný, avšak
neprospívá druhým, a proto: není dobrý. Tohle také pochopili už
první poustevníci někdy v 3.-4. stol. v egyptské poušti, kteří
se začali sdružovat a stali se rádci a pomocníky pro lidi v
širokém okolí, až sv. Benedikt svou zásadou "Ora et labora" -
modli se a pracuj, při praktickém uskutečňování přinesl
pokřesťanštění a záchranu civilizace a kultury antické Evropy a
stal se skutečným patronem Evropy.
 Naproti tomu poustevník, který by se jen "modlil" a postil, a
přitom nakonec byl (právě tou bezúčelnou samotou) nespokojený (i
když by si to - samozřejmě! - nepřiznal) a pro nikoho nebyl
užitečný, byl by jen karikaturou Božího člověka, asi tak, jak
jej vykreslil Jan Drda ve svých "Hrátkách s čertem", a není
divu, že jej potom "převede" na užitečnou práci, která mu dá i
spokojenost.
 "Můj Otec je až dosud činný, i já jsem činný," říká Ježíš (Jan
5, 17). Jestliže jsme byli stvořeni k Božímu obrazu, pak i v
tom, že máme být činní, a tak být prospěšní druhým. Mistr
Eckhart říká dále: "Bůh je nejvíce společný a nejvíc se sdílí."
Sdílí se - dnes bychom to vyjádřili: rozdává. A také říká:
"Dobré je to, co se sdílí." Naráží tím na Ježíšovo slovo: "Nikdo
není dobrý, jedině Bůh" (Mt 10,18). Kdyby Bůh nebyl dobrý a
nesdílel se, nevzešlo by od něj žádné stvoření, a nebyli bychom
tu ani my, ani já sám. Jsme stvořeni k Božímu obrazu: máme tedy
být dobří, máme být činní, máme se sdílet.
 Proč je nás křesťanů málo? Protože nepřitahujeme. A nebudeme
přitahovat, pokud na nás ti "takykřesťané" se na ně budeme
sladce usmívat a říkat jim: "Ježíš tě má rád!" - "Ježíš ti
odpustil hříchy!", aniž bychom se jich zeptali, zda o to stojí,
a co oni vlastně potřebují. Jedna minibajka říká, že duše přišla
po smrti před Boha a říká mu: "Podívej se, moje ruce jsou
čisté!" Bůh se smutně podíval a jen poznamenal: "Ano, ale
prázdné!"
 Nebuďme poustevníky s prázdnýma rukama! Bůh se nám sdílí, tak
mu buďme podobní (1 Jan 3,2) a sdílejme se také!
                                                 Radim Jáchym OFM