Carballo, José Rodríguez OFM

Způsob života, který si pro sebe vybral Nejvyšší Syn Boží, je ten, který chceme následovat a který, pohnuti Božím vnuknutím, jsme si zvolili jako naši Řeholi a život tehdy, když jsme slíbili „zachovávat svaté evangelium našeho Pána Ježíše Krista životem v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě“. Takto chceme následovat stopy a učení, slovo a příklad „našeho Pána Ježíše Krista“.

Při skládání řeholní profese jsme slíbili - s pokornou důvěrou -, napodobovat  milující oběť Krista, která spočívá v plnění vůle nebeského Otce, v ohlašování Božího království, ve službě chudým. Jestliže si někdo myslí, že řeholní sliby je možné redukovat jen na plnění svých povinností, bude vhodné připomenout jemu i sobě, že řeholními sliby jsme se zavázali napodobovat v našem životě oběť Krista, a že navzdory pevnosti našeho předsevzetí přece stále zůstáváme hříšníky a nikdy nedokážeme zcela žít to, co jsme slíbili.

Avšak vytrvalá touha zdokonalovat dar, kterým jsme my sami pro Pána a pro bratry, pevná vůle přibližovat se stále více k poslušnému Kristu, jeho slovu, v následování jeho šlépějí, toto všechno je nevyhnutelnou podmínkou, aby naše sliby měly nutný existenční rozměr, protože mají - ve svém naplnění a ve své přirozenosti - podivuhodný a stimulující teologální rozměr.

Spolu s bratrem Františkem upíráme své oči na tajemství Kristova Vtělení, tajemství, které slavíme v tomto čase Narození a které každý den slavíme a prožíváme v eucharistii: „Bratři, pohleďte na Boží pokoru a před ním si vylévejte srdce! Pokorně se proto skloňte, a on vás povýší. Proto si nic ze sebe neponechávejte pro sebe, aby vás celé přijal, když se vám celý dává.“ Skutečně, nepatříme sobě, protože patříme tomu, který se z lásky rozhodl být úplně náš.

A protože nepatříme sobě, každý bratr a každá sestra musí hledat v poslušnosti, chudobě a v čistotě svobodu nutnou k tomu: být Kristův, úplně Kristův a jen Kristův, aby takovým způsobem bytí v Kristu patřil zcela Bohu a miloval ho „s vypětím všech sil, svých náklonností a tužeb, z hloubky srdce a celou svou vůlí“. Je čas Božího narození a není tu místo pro průměrnost. Je čas Božího narození, náš dar musí být úplný a bez podmínek. On se zcela dal pro nás. Budeme mít odvahu dát to, co mu patří?

V Kristu, ve Vtěleném Slovu nám Otec řekl vše; v Kristu, obětovaném Božím Synu, nám Otec všechno daroval; v Kristu, v Prvorozeném z celého stvoření, v prvním z mnoha bratří, si přejeme v oslavě všechno říci Otci a všechno chceme dát s obětí našeho života v poslušnosti, bez vlastnictví a v čistotě.

Velké je povolání, ke kterému nás zve láska Boha, a ubohá je přirozenost nás povolaných. Modleme se s bratrem Františkem:

„Všemohoucí, věčný, spravedlivý a milosrdný Bože, dopřej nám ubohým, abychom jen pro tebe konali to, o čem víme, že to chceš, a vždy chtěli to, co se ti líbí, abychom tak - vnitřně očištěni, uvnitř osvíceni a ohněm Ducha svatého rozníceni -, mohli následovat stopy tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a jen tvou milostí dojít k tobě, Nejvyšší, který v dokonalé Trojici a jednoduché Jednotě žiješ a vládneš a jsi oslavován jako všemohoucí Bůh na věky věků“ (List generální kapitule – FP 233).

José Rodrígues Carballo OFM

generální ministr

 

 

 

 

 

z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM