Čech, Zdirad

10. února                                                                                         + 1329

Dětství Kláry Agolanti, zvané podle rodiště z Rimini, bylo docela divoké. Matka Gaudiana, která dbala o náboženské povinnosti a dokázala trochu usměrňovat energickou a vzpurnou dceru, brzo zemřela a otec, urozený a statečný rytíř Onosdeo, ji raději a častěji vozil na koni na turnaje než pěšky vodil do kostela a víc dbal o to, aby věděla, jak se postarat o koně a jak používat kterou zbraň, než aby ji poučoval o duchovních věcech. A pak se vůbec o sebe nemusela starat sama, když se otec podruhé oženil. Vzal si vdovu se synem, a aby se rodinné majetky pěkně spojily, zasnoubili vzájemně obě své děti. A vypadalo to skvěle. Slavnosti, společnost, turnaje, život byl jeden velký ples, až v jednom dni, v jedné zbytečné bitvě jedné zbytečné války mezi šlechtickými rody otec i manžel zahynuli. Smutek a hrůza vstoupily do Klářina života, ale jen na chvíli. Jen na chvíli přišly pochybnosti a touha všechno změnit. Mladá a bohatá vdova se brzo znovu vdala a starý život pokračoval. A pak přišla smrt znova. Klára pochovala svého druhého manžela a s ním i svůj dosavadní život. U otců františkánů našla duchovní pomoc – a objevila dosud neznámý svět. Dny a noci místo dosavadních slavností naplňovaly modlitby, pokání a rozjímání o utrpení Páně, bohatství přestalo sloužit rozmařilostem a stalo se pramenem pomoci potřebným. Se skupinou přítelkyň Klára založila klášter pro klarisky, vyjednala potřebná povolení a zaplatila jeho stavbu. Přijala hábit terciářek, to jí bylo šestatřicet let, a opustila svět pro klášter, tam byla deset let a opustila klášter pro Nebe.

V roce 1784 papež Pius VI. přikázal rozšířit o Klářino jméno seznam blahoslavených. Jeho znak, znak města Rimini a rodu Agolanti kresbu postavy blahoslavené paní provázejí.

Zdirad Čech