Můj milý Bože
RFJ
Můj milý Bože, dobré ráno.
Včera nás paprsky hladil bratr Slunce
a dnes nad námi visí
bratr mrak Maximrak
(že by pro zásluhy svatého Maxmiliána?)
Pohledy napuchlých dopředu naježených pubertálních opor stáří
mi radosti nepřidávají,
lámou mé předsevzetí, začít den laskavě, na drobky.
Bolí mě hlava, Pane. A vůbec je mi všelijak divně.
(Ještě, že jsi stvořil pejsky.
Ten můj vrtí ocáskem, dává mi najevo,
že je se mnou rád. Je tak uklidňující a příjemné mít ho u sebe.)
Ach, Pane, co vše mě čeká.
Porada s psychologem, jak přežít pubertu svých problematických potomku.
Fronta na sociálce kvůli sociálním dávkám.
Nekonečné žebrání o práci a přesvědčování, že vážně nejsem stará, umím číst i psát…
Vaření, neustálé uklízení, praní, nádobí…
Vůbec SE MI DO TOHO NECHCE!!!
Jenže, zastav se, Františko, v plačtivých litaniích.
Máš přeci:
- všechny přijímat pokorně a laskavě jako dar,
- v rodině žít duchem pokoje, přinášet radost a naději
(a co, že jsi na to sama, komu to vadí?)
- být Kristovým obrazem.
Dobrá, Pane, začneme z jiné strany.
Můj milý Bože,
děkuji ti za dnešní den,
dáváš mi šanci konat dobro, které jsem ještě nevykovala.
Děkuji ti za Maximrak,
připomínáš mi, že mám být pro druhé hřejivým světlem.
Děkuji za mého pejska,
Ukazuješ mi, že právě takto bezpodmínečně tě mám milovat a věřit ti.
Děkuji ti za mé děti se všemi našimi společnými bolestmi a problémy.
Dáváš mi příležitost milovat, odpouštět, darovat se.
Děkuji ti za všechny lidi, které dnes potkám,
mám možnost vyprávět jim o tobě, prosit tě, abys jim požehnal.
Děkuji ti za svatého otce Františka.
S láskou a trpělivostí sobě vlastní mě přivedl k tobě, stále mě chrání a pomáhá.
Děkuji za vše.
Věřím, že mi podáš ruku a vykročíme do dne.