Čapek, Bonaventura OFM a d.

Jirka

6.9. út

Dostávám mušli i deník (znaky vůdce naší výpravy) a doufám, že na posledních 50 km už nezbloudíme. Ráno jsme si o hoďku více přispali, rozjímání jsme však nevynechali. Po skvělé snídani (nugeta, teplé sladké mléko) se jdeme podívat na jeden z nejstarších křížů v Galicii. Stojí před kostelem sv. Rocha a je ze 14. století. Holky po třech dnech sehnaly známku. Máme hodinové silentium, s poutníky se nebavíme. Trochu poprchává. V Santiagu de Boente nás farář pod záminkou dostání razítka vlákal do kostela, pomodlili jsme se Anděl Páně a požehnal nám. V mírném dešti pokračujeme v cestě. Naštěstí je to dnes jenom 12 km a před Arzúou už svítí slunce. Ve 14 hodin jsme v albergu, našli jsme tu místa na matracích. Po obědě (chléb s máslem a sýrem) se modlíme na dvorku hodinku se čtením. Sluníčko svítí, odpočíváme až do večera. Povídáme si s Australany (Bob a Glen).

Jakubova vsuvka: Tito Australané jsou jeden manželský pár ve věku okolo šedesáti let (různými grády otitulovaný lékař a jeho žena), kteří se rozhodli vykonat pouť, aby se rozhodli, jak v životě dál. Jsou z jedné z protestantských církví v Austrálii. Mimo jiné takových poutníků v důchodovém věku z celého světa (Německo, Kanada, Francie, Španělsko, atd.) jsme potkali opravdu mnoho. A většinou tito lidé šli až z francouzských hranic, tzn. okolo osmi set km.

Za chvíli přináší dobroty k večeři, které jíme s Němkou.

Jakubova vsuvka II.: Je to asi čtyřicetiletá milá učitelka z Německa, která po osmnácti letech učení si dává na rok oraz a začíná ho poutí do Santiaga.

  Je to skvělé. Potom jdeme na slivovici a hrajeme jim cukrářskou bosanovu. V dešti jdeme na mši, potom nás farář nechává v kostele pomodlit se. Na pokoji chutná Němcům naše slivovice.

7.9. St

Z alberga odcházíme jako poslední. Je mlha a jde se dobře. Předcházíme hodně poutníků, ale protože jdeme v silentiu, nebavíme se. Brzy se z mlhy prodralo slunce. Během oběda nás opět všichni předcházejí. Ve 13.30 jsme v albergu De Arca, ale protože nejsme unaveni, povídáme si s Belgičany a pokračujeme dále. Cesta vede podél letiště, vzlétají letadla. Je horko a cíl v nedohlednu. Mám žízeň, ale snad na Monte de Gozo (Hora Radosti) něco bude. Dorazili jsme sem v půl sedmé. Za lesem je vidět věže katedrály, cíl je nadosah. Bohu díky! Povídáme si s Italkou, Římankou, která jde z Lourdes a před pěti lety jí zemřel syn. Dává za něj sloužit mši. Já čtu 1. čtení v češtině. V albergu nám přidělili pokoj 485. Jsou zde čtyři palandy a s námi na pokoji je ubytovaný ještě jeden španělský cyklista. K večeři si dáváme mešní víno, je krásně sladké. Potom modlitba a chvátáme na film o Caminu. Ale nepromítá se. Máme rozjímání. Zapadá úzký srpek měsíce. Jsme dost utahaní a tak v půl jedenácté skoro všichni už spí.

8.9. Čt Narození Panny Marie

Budíme se do mlhavého rána. Panuje zvláštní atmosféra, vždyť už to máme „za pár“. Vyhlašuje se přísné silentium, abychom si poslední kilometry vychutnali s Pánem. Procházíme předměstím Santiaga. Na bráně poutníků je dvacet postav, které sem dorazily. Mezi Janem Pavlem II. a Escrivou nechybí ani Lev z Rožmitálu. Potkáváme bratry františkány, kteří nás vzali na úřad pro poutníky a ukázali cestu do Seminario Menor, kde budeme spát. Po vystavení dekretu Compostely, na kterém je uvedeno latinské jméno, jdeme na mši do katedrály. Je slavnost narození Panny Marie. Hned na začátku čte kněz poutnické skupiny, z které jsou země a kde začaly. Je to krásný pocit slyšet mezi Španěly, Němci a Italy také Českou republiku. Po mši se ještě chvíli modlíme a pak jdeme najít místo na spaní. Za 5 EUR na osobu spíme v obrovském pokoji s desítkami postelí. Po modlitbě odcházíme do kláštera františkánů. Řekli nám, že tam vařit nemůžeme. Jdeme do kláštera klarisek, se kterýma máme už dobré zkušenosti. Ani dnes nezklamaly. Uvařily nám dobroty, daly růženec a ovoce. Z nabídnutých peněz si bereme čtvrtinu. Holky si jdou odpočinout do hotelu, my jdeme nakupovat na večeři a 70 pohledů. Večer jdeme na noční procházku městem. Rozjímáme a prožíváme přitom Boží přítomnost.

9.9. Pá

Probouzíme se do slabého mrholení. Jdeme na mši do katedrály. Kanovníci se modlí ranní chvály, potom je mše, která končí rozhoupáním kadidelnice. Na náměstí potkáváme Australany. Začíná dost pršet, a tak hledáme pohodlné místo v restauraci/kavárně, kde si dáváme čaj a kávu s mlékem a píšeme 80 pohledů. Je tu příjemně a nechce se nám do města. Cesta z tepla! Před katedrálou obědváme v podloubí paláce, odkud nás vyhání strážník. Odpoledne trávíme každý různě – modlitbou, chozením po památkách a nakupování suvenýrů. Se Santiagem se loučíme poslední fotografií, ještě zde večeříme a ve 21.30 odjíždíme autobusem do Madridu.

Máme v srdci radost, že jsme dosáhli cíle, ale zároveň smutný pocit, že to už skončilo. Kéž v nás radost dlouho trvá.

10.9. So

V noci dostáváme chuť na sušenky. V 6.30 jsme v Madridu, metrem jedeme k bratřím. Otvírají, až když jim hrajeme pod oknem na kytaru. Po snídani jdu na prohlídku Madridu, ostatní spí, nebo jdou na fotbalový stadion. Bratři nás zvou na oběd, potom jdeme na prohlídku Madridu: Templo de Debod, Jardines de Sabatini, Palaci real, Catedral Nuestra Senora Almudena, Plaza Mayor, Museo del Prado – Goya, El Greco, Rubens, Tizian…

Ve 20 hodin mše, hrajeme české písničky na kytaru. Potom modlitba. Holky udělají skvělý salát, bratři usmažili rybu. Po skvělé večeři přijel i andalúzský provinciál, povídáme si u portského a arašíd.

11.9. Ne

Vyspáváme dlouho. Po skvělé snídani se modlíme v kapli, potom mše a odjezd na letiště. Odbaveni. Jíme pasta salát od včerejška. Letadlo má zpoždění.

 

 

Jakubův celkový dodatek k pouti:

Pouť do Compostely je ve Španělsku opravdu významnou věcí a tipnul bych si, že alespoň třetina Španělů ji v životě uskutečnila.  Pro mě osobně i když sem se jí dlouho trochu bránil byla určitě přínosem. Také se mi moc nechtělo jít zezačátku žebravě a taky to bylo dost čsto nepříjemné změnit svoji sociální pozici a postavit se do role bezdomovce a člověka závislého na pomoci druhých i Boží. Za jídlo jsme se ze začátku snažili nabízet práci, ale zrovna nebyla zemědělská sezóna a tak nikdo moc práci od nás nechtěl. Je to trochu jiné prosit lidi o kus starého chleba a jít k nim takhle „zdola“, než když jede člověk třeba na to samé místo na pláž k moři, má zajištěné spaní i jídlo. Ale zase jsme zakusili dobrotu mnohých a vyzkoušeli si, jak funguje bratrství naší františkánské rodiny. Mohu říct, že až snad na jednu výjimku nás františkánská rodina nezklamala. Zajímavá zkušenost pro mne také byla obětovat každý den modlitby i sem tam nějakou tu těžkost pouti za sebe, své blízké a přátele. Pouť mohu vřele doporučit.

 

 

Texty pod obr.:

1.        Rozmluva s Australankou

2.        Monte de Gozo – Hora radosti. Zde poutník poprvé spatří věže katedrály v Santiagu

3.        Jedna ze slavných výprav do Compostely byla cesta pana Lva z Rožmitálu až na konec světa.

V Compostele ho vyobrazili mezi dvaceti nejvýznačnějšími poutníky

4.        V Santiagu se k Jakubovi připojil bezdomovec – možno vynechat

5.        V Santiagu s italskými bratry

6.        Ráno čekáme před domem bratří v Madridu

7.        Soška sv. Jakuba