Jáchym, Radim OFM

 Když v roce 1968 vysvitla naděje na částečné uvolnění totalitního tlaku i v církvi, pokusili se bratři františkáni usazovat se po malých skupinkách v místech, kde působili dříve, a podle možnosti přímo v klášteřích zlikvidovaných r. 1950. Tak se dostali i do kláštera v Hejnicích ve Frýdlantském výběžku, kde měli k dispozici několik místností v tvrdých podmínkách připomínajících Františkovy začátky. Po „normalizaci“ se však ukázalo, že by i to znamenalo podrobit se kontrole církevních tajemníků, a především že nelze počítat s tím, že by se tu usadili i tajně přijímaní mladí bratři, a tím méně na takovém malém místě jako jsou Hejnice.

 V Liberci se tehdy v roce 1972 díky informaci sestry Fabiány OSF podařilo o. Janu Baptistovi Bártovi z dědictví po zemřelé německé majitelce koupit dům Na Perštýně 15. Během příštího roku byl svépomocně za vydatné pomoci terciářů a dalších přátel z havarijního stavu opraven, zaveden plyn, modernizována vodo- a elektroinstalace. Tak se tento dům stal „Porciunkulí“ obnovy společného života bratří v době totality.

 Dům s domovním znamením „U Pelikána“ byl postaven r. 1803 na předměstí živě se rozvíjejícího Liberce v klasicistním stylu, dodnes jednou z nejvzácnějších architektur světských budov v městě a jako takový je památkově chráněn. Což jej uchránilo nejen osudu asanace celé čtvrti rodinných domů ustupujících panelové výstavbě, ale především jako baštu našeho obnoveného řeholního života, přes čtyři domovní prohlídky StB a další perzekuci včetně vězení.

 Myšlenka usadit se v rodinných domech, obnovit tak řeholní život ve společenství a vyhnout se státní kontrole ujala se v naší provincii i u některých kongregací sester. V přízemí je malá kuchyně a větší jídelna sloužící jako společenská místnost, technické zařízení, návštěvní místnost a hovorna; v podkroví „cely“ bratří, pod střechou malá kaple.

 Když jsme pak na začátku roku 1990 dostali do správy okrajové farnosti v Liberci, slouží nyní dům U Pelikána také jako farní budova pro děkanství Liberec-Rochlice, kde se schází farní společenství ke svým aktivitám, učí se náboženství pro děti, mládež i dospělé, nacvičuje zpěv, v neděli se společně modlí nešpory, konají se přípravy katechumenů i snoubenců, sem přicházejí lidé ke svátosti smíření z celého města - k našemu specifickému františkánskému poslání.

 Dům U Pelikána však především zůstává domem modlitby, které se účastní i ti, kdo po modlitbě touží a jsou ochotni mezi nás přijít, a domem řeholního života tak, jak to daným podmínkám odpovídá. V současné době zde žijeme sice jen dva bratři-kněží a jeden bratr laik, zůstává však stále možnost bydlení pro další. Přitom stále je co opravovat, vylepšovat, aby dům dobře sloužil svému účelu, vždy však ve stylu františkánské prostoty. Dnes už nad domem svítí jednoduchý kříž a do tmy září okno kaple s vitráží zmrtvýchvstalého Krista, uvnitř může svítit věčné světlo nad svatostánkem, který teď nemusíme skrývat. Kristus-Pelikán je však týž: na domě i ve svatostánku. Jen my bychom měli být jiní: bližší Jemu o zkušenosti čtvrt století Jeho ochrany a lásky.

Radim Jáchym OFM