Čech, Zdirad

29. května                                                                                        + 1242

Urozený a statečný pán Raymund, sedmý hrabě Toulouský, jeden z hlavních albigenských velmožů, byl vzteky bez sebe, když mu posel vylíčil, jak jeho zbrojnoši na hradě Avignonet meči a sekerami rozsekali jedenáct řeholníků. Dal přeci rozkaz, aby mu přinesli lebku inkvizitora Viléma Arnauda OP, z níž si chtěl dát udělat pohár na pití, a ti barbaři ji nejen rozmlátili na kousky, ale ani je nenapadlo ty kousky posbírat a přinést. Všechno, co z řeholníků udělali, naházeli do propasti a zasypali kamením. Co bylo ztraceno pro hraběte, nebylo ale ztraceno pro církev. Záře nad propastí upozornila místní katolíky, kde hledat ostatky. O chystaném vraždění se totiž vědělo dlouho dopředu. Otcové a bratři, dominikáni, františkáni a benediktini, putující společně po toulouském venkově, dostali podivné vidění toho, co se má stát, a stačili ještě upozornit svého představeného, otce Viléma, který byl kvůli jakési záležitosti od nich vzdálen. Pospíšil si s návratem a tak do hradu, kam je místní vladař pozval a předstíral touhu po smíru s církví, dorazili všichni spolu, prý večer na svátek Nanebevstoupení Páně. Naštěstí jim správce hradu přikázal na nocleh ložnici s pevnými dveřmi, takže než je v noci zbrojnoši prosekali, stačili řeholníci vstát z lůžek, kleknout si a začít zpívat Tebe, Bože, chválíme. Dozpívat už nestačili.

Čtyřicet let trval v městečku a hradě Avignonet interdikt, a když ho papež zrušil, samy od sebe se rozezněly kostelní zvony. V roce 1866 papež Pius IX. schválil a potvrdil nepřetržitou úctu a dal jedenáct toulouských mučedníků připsat do Římského martyrologia. Do Františkánského martyrologia tak přibyla jména otce Štěpána z Narbonne (ze Saint Thierry) a otce Raymunda z Carbonier, a kdyby byla známa, patřila by tam i jména dvou služebných bratří. Jenže lidé je zapomněli. Dobrý Pán Bůh ale jistě dobře ví, kteří to jsou.

Znak na kresbě patří městu Toulouse.

Zdirad Čech