Redakční rada Poutníka

 Už třináctým rokem vychází náš nenápadný časopis POUTNÍK, který si však za tu dobu získal své místo mezi dalšími katolickými periodiky. Je jedním ze dvou františkánských časopisů v naší zemi. Oproti druhému z těchto časopisů, který má název Immaculata (vydávají jej bratři minorité v Brně), má však odlišné poslání.

 POUTNÍK se obrací ke čtenářům uvnitř františkánské rodiny, ale i mimo ni. Pomáhá ji sblížit, zlepšit vzájemnou informovanost a  posílit spolupráci františkánských řádů a kongregací. Má však význam i pro čtenáře, kteří sice nejsou členy františkánské rodiny, avšak mají blízko ke sv. Františku a k jeho způsobu následování Krista. Přibližuje jim františkánský způsob myšlení a života podle evangelia. Časopis vypadá mezi jinými úsporně, možná trochu chudě, což je dáno finančními možnostmi redakce. Myslíme však, že u časopisu Chudičkého Božího, sv. Františka, to není žádné neštěstí.

 Po celou dobu od založení rediguje náš časopis sestra PhDr. Olga P. Šotolová OFS. Při této práci využila zkušeností ze své dřívější profesionální redakční práce. Časopisu se věnuje plně od svého odchodu do důchodu. Redakční práci vykonává téměř sama a s velkou obětavostí. Za svoji práci nedostává finanční odměnu (své příspěvky posílají zdarma i autoři statí).

 Hlavně díky sestře redaktorce se daří vydávat tolik let časopis, který je františkánský nejen obsahem, ale i formou. Léta však plynou a přibývají i sestře dr. O. Šotolové. Není divu, že svou práci nemůže konat věčně. Už dříve na tuto skutečnost upozornila i na stránkách POUTNÍKA. Nyní se její slova stávají aktuálními. Sestra redaktorka dokončí tento ročník časopisu a je nutné, aby funkci převzal někdo jiný (počínaje říjnem – čísla se připravují v předstihu).

 Přiznáme se, že nás, redakční radu, její slova přesto zaskočila. Měli jsme již pocit, že sestra Šotolová patří k POUTNÍKU neodmyslitelně. Nezbývá však než hledat náhradu. Zdá se, že v dnešní uspěchané době se sotva podaří najít někoho, kdo by se časopisu věnoval se stejným nasazením. Řešením by mohlo být rozdělení práce mezi dva, tři, příp. více bratří nebo sester. Někdo z nich by jejich práci vedl. Je třeba uvážit, že v redakci je i dost pomocné činnosti, i administrativního rázu.

 Na tomto místě je potřeba poděkovat Řádu menších bratří za podporu časopisu. Redakce sídlí v jejich klášteře u Panny Marie Sněžné v Praze, a i jinak časopisu pomáhají. Řád františkánů také hledá osobu, která by vedla redakční práci. Ale i na další práce, včetně pomocných, však nikdy nebude lidí dost. Obracíme se proto s výzvou na ty, kteří by mohli věnovat část svého času, aby se přihlásili redakci. Redakce sídlí v Praze, a proto by asi měli bydlet tam nebo v okolí. Avšak i ti, kteří bydlí jinde, mohou významně pomoci při šíření POUTNÍKA mimo františkánské kostely. POUTNÍK je zatím v křesťanské veřejnosti málo známý.

 Žijeme v době velkého významu sdělovacích prostředků. S určitou nadsázkou je možno říci: „O čem se veřejně nepíše, to neexistuje.“ Poutník je nezastupitelný; nemůže být ve své funkci nahrazen zpravodaji jednotlivých františkánských řádů a kongregací. Proto, můžete-li Poutníku jakkoli pomoci, přihlaste se, prosíme. Bez vaší pomoci  Poutník přestane vycházet.

Redakční rada