Čech, Zdirad

12. června                                                  +  1247 (50?)

Kvido (Guido), potomek starobylého vznešeného zámožného rodu Vagnottelli, se narodil ve starobylém vznešeném toskánském městě Cortona, v mládí dosáhl nadprůměrného vzdělání, měl touhu i nadání pro hluboký duchovní život, s radostí pomáhal bližním a mohl vést klidný vznešený život. Jenže pak, ta byl téměř pětadvacetiletý, uslyšel kázat svatého Otce Františka a všechno bylo jinak. Zřekl se světa. Prodal zděděný majetek a všechny peníze i sebe dal serafickému Otci. Nechal se dovést do zpustlého kláštera nedaleko města a zůstal tam jako poustevník. Pustil se do opravy kostela, brzy se přidali další bratři (později tu bude kapucínský konvent), po nějakém čase obdržel kněžské svěcení a stal se slavným kazatelem. Dobré dílo, které s bratřími konal, přivádělo do klášterního kostela nové a nové návštěvníky z města i okolí, pak přišlo první zázračné uzdravení na jeho přímluvu a proslulost jeho i kláštera se nezadržitelně šířila dál. A tak když umřel, to mu bylo nějakých šedesát nebo třiašedesát let, byl nejslavnějším člověkem široko daleko, a měšťané, aby ho řádně uctili, uložili jeho tělo do nádherného tisíciletého mramorového sarkofágu v městské katedrále a pořád ho měli ve veliké úctě a jeho jménem si vyprosili mnoho milostí. Nepřetržitou úctu v roce 1583 schválil a potvrdil a ve městě nadále povolil papež Řehoř XIII., a papež Inocenc XII. později dovolil úctu v celém františkánském řádu. A ještě později, v polovině 20. století, po zkoumání Kvidových ostatků, úctu znovu potvrdil a schválil papež Pius XII.

Kresbu postavy blahoslaveného kněze poustevníka provází znak papeže Řehoře, znakový štít papeže Inocence a znak města Cortony.

Zdirad Čech