Co máme dělat, bratři? (Sk 2, 37) - Sekulární františkáni v občanské společnosti

Zajíc, Jiří OFS

 (ze sekce na sjezdu SFŘ 3.9.2005 v Brně)

 

 

 

 

 

 

 

 

úvodní poznámka

 

 Jednání sekce se zúčastnilo 16 sester a bratří z celé republiky, trvalo cca 2 a půl hodiny a moderoval jej Jiří Zajíc. Následující text prošel kontrolou poloviny účastníků sekce a byl následně prezentován na společném setkání všech účastníků sjezdu. Pro přehlednost je strukturován do čtyř hlavních oddílů, přičemž se postupuje od východisek ke konkrétním důsledkům. Vlastní debata více méně měla tentýž průběh, i když pochopitelně obsahovala i „návraty a větvení“, které jsou pro takové diskuse většího počtu lidí s různými vstupními předpoklady běžné.

 

 

 

 

Vymezení aneb o čem to vlastně hovoříme

 

 Občanskou společností v práci naší sekce jsme rozuměli ty oblasti (sféry) lidské společnosti, které zůstanou, když stranou ponecháme z jedné strany rodinu (tedy soukromou sféru) a z druhé strany státní instituce výkonné a soudní moci (tedy to, co se běžně rozumí „státem“ – záměrně bez zákonodárné sféry, která je již svým založením v politické soutěži významně občanskou společností utvářena).

 

 

 

 

 Pro lepší pochopení našich možností a úkolů jsme se nadále zabývali těmito pěti rovinami občanské společnosti:

 

 

 

 

a) sousedé, pracovní kolegové, neformální vztahy s bližními

 

 

 

 

b) místní církev (farnost, společenství, diecéze)

 

 

 

 

c) sféra neziskových organizací a aktivit

 

 

 

 

d) politické strany, jejich podpora a kontrola

 

 

 

 

e) média

 

 

 

 

 

 

 

 

Obecné principy aneb co platí všude

 

 Ve všech výše uvedených sférách jsou důležité tyto principy:

-         přijmout do svého srdce skutečně celý svět – není nic, co bychom mohli „vypustit“ ze své starosti, péče a zodpovědnosti;

 

 

 

 

-         každý má poznat své osobní obdarování a podle něj volit své priority a oblasti své konkrétní angažovanosti (a tak naplňovat své poslání)

 

 

 

 

-          orientovat svou službu, pomoc, nabídku i spolupráci na všechny lidi – nejen na „své vyvolené“ (rodinu, farnost, společenství, katolíky, církev atd.)

 

 

 

 

-          společně s dalšími lidmi dobré vůle máme podporovat a prosazovat univerzální hodnoty – ne prosazovat či hájit sebe, jen katolíky, jen církev, jen křesťany apod.

 

 

 

 

-          musíme mít odvahu nést kůži na trh, avšak především v pozitivním směru - lákat k dobrému, pozvedat zklamané a zoufalé, budit naději, křísit důvěru atd., nevyžívat se v negativismu vůči „světu“ – kritikou toho, co všechno je špatné, zlé, zkažené, odsouzené k zániku atd.

 

 

 

 

 

 

 

 

Konkrétní podněty k jednotlivým oblastem

 

 Každá z pěti výše uvedených oblastí vyžaduje některé zvláštní důrazy či postupy. Jejich vyčerpávající popis, natož zdůvodnění, pochopitelně nelze stihnout za dobu, kterou jsme měli k dispozici. To, co dále uvádíme, je tedy především inspirací pro další rozvinutí a prohloubení. V rámci prostoru, který jsme měli pro naši práci, jsme našli následující priority:

a)   Sousedé a spol. : Být nositeli naděje (dnes zvlášť nedostatkové „zboží“).Podporovat různé místní „sítě vztahů“ jako prevence proti osamělosti a konzumní degradaci člověka (rodiny s dětmi, osamělí lidé, mládež, zlidšťování pracovního prostředí atd.)

b)      Místní církve:   Zásadním úkolem je budovat společenství, které by bylo natolik živé, aby dokázalo dělat něco i pro ostatní lidi (středisko mládeže, charitativní aktivity, pomoc rodinám apod.). Jsou tu velké možnosti, ale pro jejich využití musí být urychleně řešen zásadní problém: současné financování církve na centrální i místní úrovni tak, aby z hlediska potřebných lidských zdrojů jsme byli schopni samofinancování. To umožní potřebnou profesionalizaci zázemí výše uvedených služeb.

c)      Neziskové organizace: Do budoucna představuje spolupráce s různými neziskovými organizacemi hlavní směr rozvoje. Oblasti možné spolupráce: děti, mládež, charita, ochrana přírody, kultura, vzdělávání. Jde o to být kompetentními a důvěryhodnými partnery.

d)      Politické strany: V současné době je tu velký problém – většina křesťanů v naší zemi  totiž nepřijímá za svou stávající politickou stranu s křesťanstvím v názvu (KDU-ČSL volí max. ¼ katolíků, ¼ volí ODS, ¼ ostatní strany a ¼ vůbec k volbám nechodí). Jasné a rychlé řešení tohoto problému není známé. Pouze lze trvat na tom, že každý křesťan má „volební odpovědnost“ (neboť svou neúčastí stejně volí především tu stranu, která volby vyhraje) – byť bude nutné postupovat podle volby „menšího zla“.

e)      Média: Každý je zodpovědný za zpětnou vazbu médiím – je třeba do médií psát pozitivní i negativní reakce (u ČT a ČRo je třeba psát i na Rady ČT a Radu ČRo). Dále je třeba podporovat (i finančně) solidní média – Proglas, Universum apod. Konečně je důležité vlastními příspěvky podporovat františkánská periodika.

 

 

 

Závěry a doporučení:

 

 

 

 

1. Každý člen SFŘ by se měl podle svého obdarování zúčastňovat práce ve prospěch občanské společnosti (tj. i mimo vlastní rodinu).

2. Každý člen SFŘ by se měl modlit za politiky i pracovníky v občanské společnosti, za potřeby a problémy v místě, kde žije, ale i za problémy globální.

3. Každý člen SFŘ by měl způsobem sobě přiměřeným ovlivňovat média.

4. Každý člen SFŘ je povinen jít k volbám – i když často podle svého svědomí musí volit „menší zlo“.

Jiří Zajíc OFS