Čech, Zdirad

24. července                                               + 1503

Blahoslavená Ludovika poznala v životě dobré i zlé, horkou lásku i chladnou zlobu, příjemný přepych i tíživý nedostatek.

Jejím otcem byl blahoslavený Amadeus IX., vévoda savojský, syn vévody Ludvíka I. (který rodu získal nejvzácnější a nejpodivuhodnější předmět ze všech, co jen jich na světě je, pohřební plátno našeho Pána Ježíše Krista, sindon), a ten byl synem vévody Amadea VIII., zakladatele dodnes kvetoucího rytířského řádu sv. Mořice, který se, jako vdovec vysokého věku a poustevník, stal papežem Felixem V., ale uznal papeže Mikuláše V. a poddal se mu a přijal kardinálský klobouk. Ale otec zemřel, ještě když byla jen děvčátkem. Matkou blažené Ludoviky byla francouzská královská princezna Jolanda, dcera krále Karla VII. A tedy sestra krále Ludvíka XI. Jako mladá dívka poznala Ludovika svého budoucího chotě, rytíře Huga de Chalon-Arlay, příbuzného, stejně jako ona sama, s burgundskými vévody. Pak se stala rukojmím v nějakých složitých, vznešených a krutých rodinných sporech o burgundské dědictví, příbuzní ji věznili na jednom ze svých hradů, a pak byla osvobozena, ale vězněm se stal její nastávající choť, a ona toužila to všechno hodit za záda a odejít do klauzury. Ale protože se to všechno nějak srovnalo, mohlo se k oltáři. Vdávala se, šťastná a zamilovaná, v osmnácti letech, hospodařila s přiděleným podílem rodinného jmění, a protože ona i její choť podporovali chudé, získávala paní Ludovika další potřebné peníze tkaním. Jenže vznešení muži té doby pořád jezdili do nějakých válek, a aby neštěstí nebylo málo, potuloval se po kraji mor, a paní Ludovika po jedenácti letech, to jí bylo devětadvacet, ovdověla. Teď už se nedala zastavit. Poznala ode všeho něco a nechtěla, než to nejlepší a nejvzácnější. Odešla ke klariskám do kláštera ve Vaud a žila tam tak, že po třinácti letech umírala (na mor) v pověsti svatosti. úcta trvala bez přestání a papež Řehoř XVI. Ji v roce 1839 schválil a potvrdil a dal jméno paní Ludoviky zapsat do seznamu blahoslavených (jeho znak spolu se štíty rodových erbů paní Ludoviky a jejích předků provází kresbu její postavy). Vedle františkánského řádu slaví její liturgickou památkou vlastními svátku i diecéze na území někdejšího Sardinského království a švýcarská diecéze Lausanne, kolébka Savojského domu.

Zdirad Čech