Pavelka, Norbert

Duchovní obnova pro nás novice připadla na únor. Osobně jsem se velmi těšil, protože byla v Trstěné. Slovenští novici zde absolvovali postulát. A tak nám o tomto městě vyprávěli. Mluvili o krásné přírodě, o přátelských lidech a rodinném společenství v malém klášteře. Už v Česku jsem slyšel o Oravě samé chvály. Škoda, že nemohl jet s námi bratr Kapistrán. Také se do Trstěné těšil, ale operace mandlí mu to znemožnila. Zdraví je přece jenom přednější. A tak jsme jeli bez něho, tedy ve složení: bratři Bernardo, Leonardo, Angelo, Cyril a já.

K bratřím do kláštera jsme dorazili trochu později. Ujel nám totiž jeden spoj. Po přivítání jsme dostali chutnou večeři. Docela jsem ji přivítal a nebyl jsem určitě sám. Na druhý den jsme vyrazili s postulanty na výlet. Už jsem zapomněl název té hory. Jen vím, že to nebyla procházka jako po Trnavě. Sněhu tam bylo až po pás a chůze byla obtížná. Alespoň pro mne. Obdivuji ty, kteří šli první a razili cestu. Hlavně postulant „Chozé“ byl hlavní „prorážeč“. Nahoře jsme se občerstvili a volnějším tempem scházeli dolů. Nazpět do Trstěné nám nejel žádný autobus, tak kdosi stopoval. Zastavili nám nějací dělníci s dodávkou T-1203 (lidově dvanácet troska). Nemohl jsem se dočkat, až strčím nohy do teplé vody.

Duchovní obnovu vedl bratr Cyril, tedy náš magistr. Téma bylo: Hodnota zasvěceného života. Přednášel o životě v řeholi, o sloupech řeholního života a jak vnímal sv. František život zasvěcený Pánu. Nikdo ani nedutal a na všech byl vidět zájem o věc. Bylo to poučné a myslím, že se každý si z toho něco odnesl. Poslední den před odjezdem byl návštěvní. Každý navštěvoval své známé. Já jsem tam nikoho neznal, takže jsem plánoval nějakou kratší procházku. Pak měl ale Bernardo cestu do Charity, a tak mě vzal s sebou. A musím dodat, že jsem rozhodně nelitoval. Sestřička, která nám otevřela, byla Bernardova známá. Pozvala nás k sobě do kanceláře, kde jsme si povídali. Byla nebezpečně krásná. Poté jsme byli ještě na kávě u paní Medvecké.

Rychle vše uteklo a my se chystali na cestu zpět. Poděkovali jsme bratřím za milé přijetí a rozloučili se. Jeli jsme opět „oravskou Strelou“. Tento vlak byl motorák a nejel rychle, tak jsme mohli pozorovat krajinu. Všude bylo plno skal a rampouchů, potoků atd. Prostě radost pohledět.

Zjistil jsem, že to nebyla jen obnova duchovní…

Norbert Pavelka

Správy zo života

Provincie Nejsvätejšieho Spasitele 3/06