Schneider, Johannes OFM

  Problém, jak vysoký byl sv. František, jistě nepatří k těm nejpodstatnějším prvkům františkánské spirituality. Přesto se tato otázka stále znovu klade, když si s úctou prohlížíme jeho krátký záplatovaný hábit v kapli relikvií v bazilice sv. Františka v Assisi, a v příkrém protikladu k tomu dlouhatánskou krajkovou albu u sv. Kláry, kterou prý pro Františka zhotovila Klára, anebo když se v Carceri protlačíme nízkými a úzkými dveřmi do maličkých jeskyň, do nichž světec zalézal k modlitbě.

 „Váš nepatrný služebník“ (vester parvulus servulus - List kapitule, úvod) - tak se František sám rád označuje. Jeho italská přezdívka zní Poverello, „maličký chudý“, označení, kterým oslovuje i Kláru a její sestry: Audite poverelle – „Slyšte, chudičké“. Pochopitelně se tímto sebeoznačením nemyslí tělesná výška, ale morální, duchovní a sociální malost, která se odráží i v názvu řádu „Menší bratři“.

 Přesto není ani tělesná výška či malost člověka bez významu pro jeho sebevědomí. Může vést různým způsobem ke kompenzování. Tak mladý František chtěl být stále něčím velkým: „Vím, že budu velkým vojevůdcem“, předpovídal neskromně před svými přáteli, a myslel to doslovně, že si vysoko na koni v brnění a s mečem získá rytířskou důstojnost (Legenda tří druhů 5). Proto otázka, jak vysoký byl sv. František postavou, není tak docela bez významu, jak se na začátku zdálo. „Byl mužem radostné tváře,... postavou nebyl velký, spíš malý“, popisuje už Tomáš z Celana světce, možná i na otázku těch bratří, kteří ho už neviděli (1 Cel 83).

 

 

 

 

 Pozdější generace bratří pak měly zájem nejen o co nejobšírnější vylíčení jeho života a jeho poselství, ale i o takové podrobnosti jako tělesnou výšku svého zakladatele. Tak nacházíme v knize uherské provincie ze 14. století Speculum vitae b. Francisci et sociorum eius (Zrcadlo života…) na jedné stránce nakreslenou černou čáru dlouhou přesně 85 mm. Nad ní je napsáno: „Všichni ať vědí, že níže stojící čára představuje výšku sv. Františka, když ji změříme 16krát.“ Čtenáři této knihy o Františkovi si mohli pomocí uvedené úsečky spočítat, že světec měřil 136 cm a asi se divili, že byl opravdu tak malý. Je ovšem možné, že čára byla původně delší, anebo že tento údaj je prostě chybný.

 Je však ještě jiné, dřívější svědectví o tělesné výšce Chudičkého. Vejdeme-li v kostele sv. Damiána vpravo do „chóru sv. Kláry“ a překonáme uzávěr, uvidíme na průsečíku vnější strany apsidy a levé chórové zdi malý výklenek, který vypadá jako zazděné dveře. Na jeho vnitřní stěně je namalován obraz mladého Františka, jak se skrývá před svým zuřícím otcem. Tím měl tento výklenek naznačit onen „nejskrytější koutek“, v němž se František po celý měsíc schovával před hněvem otce (1 Cel 10). Tento výklenek je přesně 156 cm vysoký, 41,5 cm široký a asi 23 cm hluboký. Nebylo by možné, aby se v něm někdo po celý měsíc skrýval.

 Starý rukopis v Assisi, pravděpodobně z péra bratra Francesca Bartoliho, jenž byl kolem 1332 kvardiánem u sv. Damiána a tamní místa dobře znal, popisuje a vysvětluje tento výklenek takto:

 „Za apsidou je na vnější stěně kostela sv. Damiána po levé ruce namalováno zobrazení velikosti blaženého Františka v prohlubni stěny, která na šířku pídě ustupuje jako malé dveře a má míru jeho malého těla. Tuto míru tam nechala namalovat blažená panna Klára, když ještě v tomto životě se svými sestrami žila v klášteře sv. Damiána v klauzuře, jak bratři ujišťují. Měla (tato míra) probouzet trvalou památku, jásot jejího ducha a úctu v srdcích věřících. Toto zobrazení uctívají v průběhu roku hojně jak domácí tak i cizinci s velkou zbožností a prohlížejí je s úctou“ Nejde tedy jen o nějaké Františkovo zobrazení, ale o jeho podobiznu v životní velikosti. Tu nenechal namalovat nikdo menší než sv. Klára přesně podle „míry jeho malého těla“ v chóru sester. Hlavním důvodem pro to nebyla úcta věřících, ke které mohlo dojít až potom, co sestry po Klářině smrti odešly a klauzura byla otevřena. Klára nechala tento Františkův obraz v životní velikosti zhotovit především pro vlastní stálou památku na něho a k radosti svého srdce. Neměl to být ani jen zbožný stylizovaný obraz pro uctívání - František byl už dávno svatořečen (1228) -, ale „zobrazení velikosti blaženého Františka“ přesně podle „míry jeho malého těla“. Klára tedy chtěla co nejrealističtější zobrazení Františka, včetně jeho tělesné výšky. Ta činí podle vyzdvižených a lékařsky vyšetřených Františkových kostí v roce 1978 přibližně 1,57/58 m, což téměř přesně odpovídá výšce onoho výklenku s Františkovým obrazem.

 Můžeme si ještě jednou položit otázku, zda je to opravdu tak důležité, kolik cm byl sv. František doopravdy vysoký? Pro většinu to pravděpodobně důležité není. Stejně jako není nutné ke spáse znát, jak vysoký byl Ježíš. Pro Kláru to však přesto bylo důležité, jinak by to nenechala tak udělat. Ona chtěla Františka, kterého po celý život nazývala svým otcem, mít u sebe ve skutečné velikosti tam, kde se vícekrát za den a také v noci scházela se sestrami k modlitbě. Chtěla jeho, kterého ve své Závěti nazývala „naším sloupem a po Bohu naší jedinou útěchou a podporou“ (Závěť Kláry 11), mít stále před očima, krátce a dobře jako „radost svého srdce“.

 Zbývá zodpovědět ještě jednu otázku: kdy a jak mohla Klára vzít Františkovi míru, že tak přesně uhádla jeho výšku? Jednou možností je, že Klára z výše zmíněného hábitu, který je nyní v bazilice sv. Františka a který zřejmě sama záplatovala kusem svého vlastního pláště (viz POUTNÍK10/1996), odhadla velikost světce.

 Druhou možností je, že Klára změřila mrtvé tělo světce, když je bratři nesli cestou z Porciunkuly do Assisi kolem sv. Damiána a „drželi je delší chvíli před okénkem“, kde sestry přijímaly tělo Páně (Zrcadlo dokonalosti 108).

 

 

 

 

 Nejjednodušší vysvětlení je patrně toto: výška člověka se dá bez měření nejsnáze odhadnout podle vlastní velikosti. Klára, když stála proti Františkovi, a to bylo patrně častěji, zvláště v mládí, mohla říci: je o tolik a tolik větší než já, jeho oči jsou výše než moje. A Klára byla podle zkoumání jejích kostí v létech 1986/87 vysoká přibližně 1,55 cm, tedy jen 2-3 cm nižší než František. Musela k němu vzhlížet poněkud vzhůru, avšak nemnoho. Mohla se mu dívat do očí téměř ve stejné výši. A podle této přesné míry očí nechala patrně namalovat onen Františkův obraz, aby svému otci a sloupu, své jediné útěše po Bohu a podpoře, mohla i nadále hledět do očí, „na trvalou památku a radost jejího srdce“.

Johannes Schneider OFM

 

 

 

 

 Wie gross war der heilige Franziskus?

 

 

 

 

 Franziskusbrief 4/2005

 

 

 

 

 z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM