Jáchym, Radim OFM

 Čas opět trhl oponou a nastala doba, aby se úřední i deputovaní neúřední bratři provincie svatého mučedníka a zemského patrona Václava Menších bratří františkánů vybrali na  sešlost zvanou kapitula k Panně Marii Sněžné do Prahy, kde by ti první kapitulovali ze svých úřadů a všichni společně pak zvolili jejich nástupce, kteří ve svůj čas opět budou řádně sesazeni, aby si tak připomněli, že na tomhle světě všeho do času.

 *

 V kapitulním konventu kvardián bratr Jiljí se svými spolubratry všechno řádně připravil tak důkladně, že i na místě, kam náš poutník ze severních krajin bratr Radim tradičně zamíří nejdříve, krom papíru nepotištěného byl pro povznesení také k dispozici Dzennik Zachodni.

 

 

 

 

 *

 Nemilé překvapení ovšem čekalo našeho poutníka, když byl ubytován v poslední volné cele na samém konci chodby až za rohem, takže se dožadoval na kvardiánovi aspoň koloběžky jako dostatečně chudého dopravního prostředku, aby včas dorazil v limitu 5 minut po úderu na gong nejen na zasedání, ale především k nakrmení svého bratra osla. Dostalo se mu však jen poutnické hole, takže hojně sbíral od moderátorů jednotlivých zasedání trestné body za důtky pro pozdní příchod.

 *

 Své ubytování však ocenil v noci, když se po chodbě z cely nejmenovaného bratra A. K. rozléhal řev, který budil podezření, že se mezi kapituláře vloudil beskydský medvěd probuzený nevčas ze zimního spánku, však za rohem na konci chodby už zněl jen jako ukolébavka spokojeného kocouřího předení.

 *

 Ukázalo se, že nejsme jediní, kdo si tento objekt pamatující doby, kdy za Otce vlasti byla Praha středem Evropy, vybrali za místo své sešlosti, neboť zatímco bratři menší obsadili patro prvé, přízemí bylo polepeno listinami v nejroztodivnějších jazycích, jejichž slova však začínala „eu“ a připomínala tak řečtinu. Když pak večer bylo přízemí prohlášeno za přísnější klauzuru, než je ta nejtvrdší řeholní, obsadili je Větší Bratři v čele s premiérem Jiřím a komisařem Vladimírem, spolu s posly z celé Evropy. Pamětliv vzoru našeho otce Františka, vydal se ministr Jan spolu s bratrem Petrem, aby jim když už ne zazpívali píseň sestry Luny, ba ani nehlásali slovo evanjelia, ale aspoň ukázali poklady ducha v historické knihovně, což komisař Vladimír jako někdejší archivář ocenil a premiér Jiří překvapil znalostí, že ti naši bratři mučedníci byli zamordováni za vpádu Pasovských, kteroužto znalostí by možná i hodně našich bratří byl zahanbil. Potom jsme už jim k jejich občerstvení v první kvadratuře jen shora zazpívali nějaké ty národní pjesničky, aby snad neměli obavu, že zabloudili na pouť na Svatou horu.

 *

 Tím ovšem zpestření kapituly nekončilo, neboť nad kapitulní síní spravoval lid dělný střechu a nedal nám při jednání usnout díky zvuku vrtačky, kladiva a dalšího vercajku. Však přestože strop byl nebezpečně popraskán a visel nad kapituláři jako memento Damoklova meče, kupodivu ho nespadl ani kousek. Návrhy, aby pro jednotlivé kapituláře byly pořízeny deštníky pro případ, že by se očekávané modré nebe nad kapitulní síní zatáhlo a spustil májový deštík, byly zamítnuty, takže připravené označení „deštníková kapitula“ se odkládá na některou z příštích.

 *

 Na kapitule se horlivě diskutovalo, především:

- zda se bratři mají do řádu přijímat či připouštět, nakonec byly přijaty obě možnosti;

- o volném dnu (avšak na kapitule žádný nebyl);

- o autoritě kvardiána, nebylo však dosaženo shody;

- o prioritách života, a bylo odhlasováno, že zůstanou dosavadní tři, jenom budou vždy po třech létech rotovat, aby ta poslední se podle slov evangelia stala první.

 *

 S počítáním hlasů neměli skrutátoři žádné problémy, kromě jednoho případu, kdy bylo spočteno více hlasů než je kapitulářů, načež se jeden z nich přiznal, že to podruhé nebyl hlas, ale že ukazoval sousedovi, jak vysoký má paškál.

 *

 Po (znovu)zvolení ministra Jana ten pozval všechny tradičně na zmrzlinu, načež se v dalším jednání rozpoutala bouřlivá diskuse, zda stačí, že je to zvykové právo, anebo zda má být zmrzlina přidána do provinčních stanov jako další bod. Ale dokud jsem poslouchal, než jsem při onom dlouhém jednání usnul, tak to nakonec zůstalo nedořešeno.

 *

 O zdárný průběh kapituly měl největší zásluhu bratr Mojžíš, který připravoval takovou manu, že nikdo neutíkal ani k Pinkasům, ani k premonstrátům. Za což byl na závěr odměněn bouřlivým potleskem, a protože provincie zatím ještě nemá potleskoměr, jsem na rozpacích, zda nebyl silnější než po volbě provinciála (bratr Mojžíš, ne bratr Jan).

 *

 Vůbec celá kapitula probíhala pouze ve velmi střízlivém hádání, takže všechny časové plány byly nejen dodrženy, ale ještě zkráceny.

 *

 Na samotný závěr byla slavnostní mše, na kterou dorazili i bratři ze slovenské a z katowické provincie i bratr sestra Květa od školských františkánek, kteří také vzali účast na dojídání zbytků (včetně zmrzliny) při večeři a rekreaci. 

*

 Bylo konstatováno, že ze Slovenska dorazivší bratři ministr ÄŽuri, kvardián Marek i generální vizitátor Števo byli původně členy svatováclavské provincie, oni však návrat k mateřským kořenům s díky odmítli, naopak nabídli, že „až nás bude (enem) sedum...“, tak abychom přijali útočiště u nich, když už jsme jim svěřili své novice, což bylo s díky zatím odloženo.

 *

 A protože jsou to střípky, tak ode mě nechtějte žádný extra závěr. Zkrátka, jak nám to řekl bratr Benedikt při své homilii: „Bratři, začněme, dosud jsme toho moc neudělali!“

 

 

 

 

Zažil a zapsal: bratr Radim