Schneider, Johannes OFM

  (Kázání na Klářina slova - 1)

 

 

 

 

 Kdo zůstává ve mně a já v něm,

 

 

 

 

 ten nese mnoho ovoce (Jan 15,5).

 

 

 

 

 Klára píše Anežce Pražské: „Jeho moc je silnější, jeho urozenost vznešenější“ (1. list). Ve světle těchto Klářiných slov můžeme pochopit Ježíšovo slovo: Kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce. Když Klára říká: „Jeho moc je silnější“, má tím na mysli, že jeho schopnost je větší než naše neschopnost. Když však v něm zůstáváme, potom on sám zůstává v nás, a s ním jeho schopnost a jeho síla. Vždyť Bůh je to, kdo v nás působí, že chceme a jednáme, i nad naši dobrou vůli, říká nám sv. Pavel (Flp 2,13). Můžeme tedy nést ovoce, jen když v nás Ježíš zůstává, když on sám v nás nese ovoce svou schopností, která je silnější než všechna naše neschopnost, ba silnější než naše nevůle. Ježíš nám říká: Všechno je možné tomu, kdo věří (Mk 9,23). Ne však naše vlastní víra zmůže všechno, ale kdo věří, zůstává v Ježíši a Ježíš zůstává v něm. A tak je to Ježíš, kdo ve věřícím zmůže všechno, kdo v těch, kteří v něm zůstávají, nese mnoho ovoce.

 Klára k tomu připojuje: „Jeho urozenost je vznešenější.“ Výrazem „urozenost“ je přeloženo latinské generositas. Klára má patrně na mysli italské generositá s významem „velkorysost, štědrost“. Tím chce říci, že Kristus je ve své moci všechno jiné než omezený a skoupý. Jeho velkorysost je šlechetnější než si představujeme. Ani chvilku nemusíme mít strach, že nám kdy svou moc odepře anebo se svou mocí skrblí. Vždyť říká: Kdo zůstává ve mně, ten nese mnoho ovoce, ne snad úzce odměřeně, ale mnoho ovoce.

 

 

 

 

 Neboť beze mne nemůžete dělat nic (Jan 15,5).

 

 

 

 

 To, že bez Krista nemůžeme nic dělat, nazýváme milost. Žijeme plně z Boží milosti, a všechno je milost. Klára říká: „Všechna jeho milost je jemnější“, latinsky elegantior. [1] Jeho milost je elegantnější a vznešenější než všechno. Je opakem neohrabaného a hrubého. Elegantní vznešenost Kristovy milosti, bez které nemůžeme nic dělat a nic nejsme, spočívá v tom, že nám Ježíš nedá hrubě pocítit, že bez něho nejsme nic a nemůžeme nic dělat. Spíše je jako dobrý otec a vychovatel, jenž svému malému dítěti zprostředkovává dojem, že už může samo dokázat velmi mnoho, ba většinu, že už je téměř dospělé.

 Je králem, který nedrží své služebníky malé, ale nechává je vyrůst, až vládnou s ním, jako Klára později říká Anežce: „… budeš s ním i kralovat“ (2. list). Kristova milost v nás působí tak elegantně, tak vznešeně a téměř zcela nepozorovaně, že si myslíme, že jsme to my sami, kdo nese ovoce. A opravdu přinášíme sami toto ovoce, neboť elegantní vznešenost Kristovy milosti spočívá v její nezištné odevzdanosti beze zbytku, v níž plně vzchází v působení a chtění člověka.

 Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás.

 

 

 

 

 Zůstaňte v mé lásce! (Jan 15,9).

 

 

 

 

 Bezprostředně ke svému slovu o „elegantní milosti“ Klára připojuje: „Jeho objetími jste již spoutána“ (1. list). Ještě dříve než Anežka může něco udělat, je už spoutána Kristovými objetími. Klára neříká Anežce: „Máš, musíš Ježíše milovat!“, ale: „Už jsi v jeho náručí.“ A to má i Ježíš na mysli slovem: Zůstaňte v mé lásce! Nepotřebujeme Ježíšovu lásku vynalézat a získávat, neboť už je dávno tady. Potřebujeme už v ní jen zůstat. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal nám svého Syna (1 Jan 4,10).

 

 

 

 

 Milosrdný Otec už rozevřel svou náruč, a to je Ježíš se svou rozevřenou náručí v jeslích, na kříži a v Eucharistii. „Jeho objetími jste již spoutána,“ říká Klára. Na nás už jen zůstává, abychom zůstali v jeho náručí, a k tomu povzbuzuje Klára v 2. listu Anežce: „Objímej chudičkého Krista jako chudá panna!“

[1] Oba české překlady tento výraz v 1. listu Anežce opisují, tak Velehrad 2001: „a všechen půvab jemnější“.

Johannes Schneider OFM

Kázání na slavnost sv. Kláry 11. srpna 2004

 v kostele klarisek v Brixenu

z němčiny přeložil Radim Jáchym OFM