Fonzo, Lorenzo OFMConv.

Svatý František jednou bratru Ovečce přikázal,

totiž bratru Lvovi, kterého tak nazýval,

by mu na kraji lesa jídlo připravil.

 

 

 

            A když chtěl se pustit do jídla,

            v houští začal slavík pět.

 

 

 

Tu blažený František řekl bratru Ovečce:

„Hleď, bratře, slavík nás svým zpěvem k chvále Stvořitele zve.

Pojďme tedy a chvalme Boha spolu s ním!“

 

 

 

            I řekl bratru Ovečce, by zpíval,

leč odvětil mu on: „Otče, nemám dobrý hlas,

            však ty hlas dobrý máš i jiné, co je třeba,

            bys se slavíkem pěl.“

 

 

 

Když tedy zpívat začal František blažený,

slavík se odmlčel.

Pak znovu začal slavík

a mlčel blažený František.

 

 

 

            Když opět slavík umlknul,

            blažený František verš svůj zazpíval.

            A tak odpovídal jeden druhému.

 

 

 

A jásotem tím strávili den až k večeru.

V tom zpěvu pak blažený František

dobrořečil Bohu a ve všech ho tvorech chválil.

 

 

 

            Když tedy nastal večer, řek´ blažený František

            bratru Ovečce:

            „Přiznávám, že překonal mne slavík v Božích chválách.

            Pusťme se tedy do jídla.“

 

 

 

Když pak jísti začali,

Slavík slét´ na ruku blaženého Františka.

 

 

 

            I řekl světec: „Dejme mu najíst,

            bratře Ovečko,

vždyť si to víc zaslouží než já.“

 

 

 

Když se najedl,

světec mu požehnal, a on se od nich vzdálil.

 

Starý latinský text do španělštiny a italštiny přeložil

 Lorenzo Fonzo OFMConv.

 

 

 

 

Il santo 43/2003, Padova

 

 

 

 

z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM