Němec, Petr Václav OFS

 

 

 

Závěry diskusní skupiny na téma: rodina

 

 

V  diskusi byli bratři a sestry velmi otevření a dělili se se svými osobními životními zkušenostmi a snahami. Jejich názory přinášíme pro zamyšlení i jiným bratrům a sestrám. Naleznete tak výčet toho, co se nám daří, co jsme poznali, ale i toho, oč se stále znovu a znovu pokoušíme.

 

 

 

 

 

 

 

 

1. Jakou roli mám v rodině já?

 

 

 

 

Uvědomili jsme si, že každý z nás patří do určité, konkrétní rodiny a máme se snažit být tu nejdříve pro ty, kteří jsou nám v našich rodinách nejblíže (manžel/ka, děti, rodiče), těm často dlužíme nejvíce času a zájmu, pak teprve se máme angažovat pro druhé, tak abychom „nesytili“ druhé a naši nejbližší nestrádali.

 

 

 

 

 

 

 

 

2. Co mohu pro svou rodinu udělat lépe?

 

 

 

 

â—Ź      Pokud máme dospělé děti, nechat je rozhodovat za sebe samé, nechat je dělat i chyby, spíše se za ně modlit, sloužit jim a čekat, jestli se sami obrátí o pomoc, radu.

 

 

 

 

â—Ź      Máme se stále učit umění naslouchat partnerovi, dětem a naslouchat i tichu, které někdy vznikne, a také vydržet pokojně slyšet i nepříjemné věci.

 

 

 

 

â—Ź      Investovat více do vzájemných vztahů v rodině (času i peněz), dopřát si společné zážitky.

 

 

 

 

â—Ź      Nevydávat své síly a péči pouze dětem, na úkor manžela/lky.

 

 

 

 

â—Ź      Nezapomínat na prokazování a stále obnovování úcty našim nejbližším, umění vyjádřit ocenění, pochvalu apod.

 

 

 

 

â—Ź      Dát si pozor, abychom neměli přehnaná očekávání vůči druhým členům rodiny.

 

 

 

 

â—Ź      Vzájemně se doplňovat v péči o děti.

 

 

 

 

â—Ź      Velmi důležité je, abychom si stále víc osvojovali umění umět se omluvit, když uděláme chybu, přiznat ji před našimi nejbližšími a omluvit se jim.

 

 

 

 

 

 

 

 

     3. Co mohu udělat pro rodiny ve farnosti, ve svém okolí, v našem státě?

 

 

 

 

â—Ź      Nebát se rizika neúspěchu, když něco začínám a zkouším, přijmout i eventualitu, že se nemusí věc povést, že mě budou kritizovat.

 

 

 

 

â—Ź      Respektovat, že práce pro rodiny je prací na víc let (nejdříve jsou děti moc malé, pak zase v „nebezpečném“ věku apod.), rodiče mají málo času.

 

 

 

 

â—Ź      Podle svých možností a obdarování (organizační, sportovní, hraní si s dětmi, dobrého pečení apod.) pořádat nebo se podílet na aktivitách pro děti z okolí a pro další rodiny (rodiny obvykle rády svoje děti někam pošlou, na chvíli se jich „zbaví“), např. různé výlety, táboráky, farní fotbálek, farní nedělní  klub (po mši sv. možnost se někde u kávy a zákusku se posadit, popovídat si), setkávání maminek na mateřské dovolené, společenství seniorů, aktivity pro pomoc maminkám při návratu do práce nebo k lepšímu využití mateřské dovolené.

 

 

 

 

â—Ź      Vytváření vhodných míst a prostoru pro setkávání s jinými lidmi.

 

 

 

 

â—Ź      Uspořádat setkání česko-slovenských terciářských rodin (obdoba EUFRY např. „ČESLOF“) nebo společného sjezdu terciářů.

 

 

 

 

â—Ź      Hledat nové prostředky jak oslovit lidi kolem sebe, např. lidé nečtou – mohu jim nabídnout CD, kazety s namluvenými knihami, přednáškami apod.

 

 

 

 

â—Ź      Všímat si užitečných informací a dobrých akcích, které mohou být prospěšné rodinám kolem mne a pokud je zájem, zprostředkovat jim je (např. příprava snoubenců, rodinná poradna, pobyty pro rodiny, dobrý časopis pro rodiny apod.).

 

 

 

 

â—Ź      Ptát se politiků, co plánují pro rodiny udělat a následně se jich ptát, co ze svých plánů uskutečnili.

 

 

 

 

 

 

 

 

4. Co mohu udělat pro to, aby se Bůh dostal více do mé rodiny a do jiných rodin?

 

 

 

 

â—Ź      Důležité jakýma očima se na lidi kolem sebe díváme, takové je vidíme a snažit se vidět je se stejnou láskou, s jakou je vidí Bůh.

 

 

 

 

â—Ź      Velmi důležitá a nezastupitelná je modlitba.

 

 

 

 

â—Ź      Mluvit s lidmi ve vhodnou chvíli, vhodným způsobem o Bohu, to vše vyžaduje naši stálou formaci a vzdělávání se.

 

 

 

 

â—Ź      Snažit se být příkladem dobrých vztahů v našich rodinách, nebo alespoň snahy o ně.

 

 

 

 

â—Ź      Naše rodiny mohou podle svých možností podpořit i velmi chudé rodiny v jiných zemích.

 

 

 

 

 

 

 

 

Marcela Řezníčková OFS

 

 

 

 

 

 

 

 

Závěry diskusní skupiny na téma: SFŘ a Františkánská rodina

 

 

 

 

Při projednávání uvedeného tématu se jako stěžejní ukázala otázka: „Proč být členem SFŘ?“, protože poctivě brané členství má určitý dopad na další život člena, jeho životní vztahy a celý způsob života. Při hledání odpovědi je třeba se vrátit ke kořenům III. řádu ve světle potřeb dnešní doby. Hlavním motivem členství se jeví očekávání, že členství pomáha:

 

 

 

 

â—Ź      žít ve světě podle Božího řádu veden Řeholí SFŘ (zachovávej řád a řád zachová tebe),

 

 

 

 

â—Ź      žít evangelium ne dle soukromého výkladu, ale po vzoru sv. Františka, a tak směřovat ke spáse (cesta k Bohu),

 

 

 

 

â—Ź      lépe poznávat františkánskou spiritualitu a duchovně dle ní žít,

 

 

 

 

â—Ź      žít ve společenství – kde jsou dva nebo tři ve jménu Ježíše Krista, je i Ježíš,

 

 

 

 

â—Ź      „Pán mi dal bratry“ řekl František, rozvíjet toto bratrství, učit se dávat i brát, šířit pokoj a dobro, být jejich nositeli.

 

 

 

 

K tomu je třeba i povolání k františkánskému způsobu života, jeho rozeznání, jedná se o proces v čase. Velký význam zde má formace uchazečů, kandidátů i členů (společenství formuje členy). Místní bratrská společenství SFŘ by měla vytvářet podmínky pro vzájemné sdílení členů v radosti i bolesti, jejich duchovní růst, formaci, rozvíjení darů a služeb, poskytování pomoci a podpory na cestě životem podle evangelia.

 

 

 

 

 

 

 

 

K Františkánské rodině pak zazněly tyto názory:

 

 

 

 

â—Ź      Ještě jsme se nezbavili určité uzavřenosti jednotlivých členů rodiny, je třeba se více poznávat a spolupracovat ve Františkánské rodině při službě farním společenstvím a celé společnosti (využití specifik jednotlivých členů Františkánské rodiny).

 

 

 

 

â—Ź      Dostatečně se nevyužívá poskytování vzájemné pomoci při uskutečňování svého poslání v církvi i ve světě, vzájemné inspirace a iniciativnějšího přístupu při upevňování a rozvíjení Františkánské rodiny (společné akce, vzájemná sdílení, návštěvy ve společenstvích apod.).

 

 

 

 

â—Ź      Pozitivně hodnoceno setkávání představených jednotlivých řádů ( plody – františkánský dodatek breviáře, vzájemná informovanost).

 

 

 

 

â—Ź      Doporučuje se rozvíjet a podporovat časopis Poutník, který je časopisem celé Františkánské rodiny, aby oslovoval nejen její členy, ale i hledající (obsahoval více svědectví víry, zrcadlil život bratrských společenství). Měl by sehrát roli nástroje, sjednocujícího prvku života Františkánské rodiny.

 

 

 

 

                                                                                                         Petr Václav Němec OFS