Pojďme se mu poklonit!
Jáchym, Radim OFM
Tři moudří k Bohu jdou a nesou dary troje: duch prosbu-kadidlo a duše zlato-lásku a myrrhu-pokoru mu nese tělo moje. Tu trojí moudrost mít chci navždy v jednom svazku. Angelus Silesius
V minulém roce vyznačujícím se světovým setkáním mládeže v Kolíně nad Rýnem, kde se setkala u hrobu tří mudrců z Východu s heslem setkání převzatého z jejich vlastního výroku: „Přišli jsme se mu poklonit“ a kde ji přivítal v kolínské katedrále nový papež Benedikt ve své rodné zemi, byl jsem tímto setkáním inspirován použít jejich putování jako námět čtyř adventních kázání. Protože se tato příprava Narození Páně setkala s nečekaným ohlasem, napadlo mne seznámit s ním i širší okruh čtenářů POUTNÍKA.
Advent znamená příchod. Budeme-li o něm uvažovat z našeho hlediska, pak je to příchod dvojí: náš příchod do Betléma – a příchod Božího Syna k nám. Takto advent znamená vzájemné přibližování: můžeme říci, že celý náš život je takové přibližování – nejdříve Bůh se přiblížil k nám, když jsme ještě nebyli, a dal nám život; a nyní se my máme přiblížit opět k Bohu. – A tím je advent nepřímo také dobou čekání: nejen čekáním na Vánoce, stromeček, dárky, ale především jako znamení našeho čekání na setkání s Bohem po dovršení života zde na zemi v jeho naplnění na věčnosti. Jak prožíváme advent? Můžeme říci, že ke všemu ve svém životě potřebujeme nějaký vzor. Zkusme si letos vzít za vzor našeho adventního očekávání mudrce od Východu, kteří připutovali za narozeným Ježíškem z největší dálky a kteří nesmějí chybět v žádných vánočních jesličkách. Co o nich víme? Především – nebyli to „králové“, jak se běžně označují, nic takového v Bibli není. Řecký výraz je označuje za „mágy“, to ovšem neznamená čarodějové, ale mudrci. Kolik jich bylo, také není řečeno, jen podle darů, které přinesli – zlato, kadidlo a myrhu, se soudí, že byli tři. Přišli z Východu vedeni hvězdou. Zřejmě z Mezopotámie, tedy „Meziříčí“ Eufratu a Tigridu, ze staré Babylonie, kde „mágové“ byl úřední titul pro pozorovatele hvězd ve službách náboženství a státu, a byli tedy astronomové a astrologové. A tady dochází k něčemu, s čím se v dějinách spásy občas setkáváme. Bible, zvlášť potom evangelia, jsou svědectvím víry a Boží spásy, která však se uskutečňuje v konkrétních lidských a světových dějinách a někdy také skrze ně. Není proto divu, že základní událost dějin spásy, kterou je vtělení Božího Syna, je provázena zvláštními znameními, jako je právě ona hvězda, i když její význam pochopili jenom tito mágové. Především: nebyla to žádná kometa s ohonem, jak ji rádi zobrazujeme, protože tu by viděli všichni, a kromě toho komety jsou obecně chápány jako hvězdy věštící zlo. Ani to nebyla nějaká zcela nová hvězda, výrazně zářící na obloze tak, že by ji opět všichni viděli, a byly by o ní historické i astronomické záznamy, jakých z té doby máme dost. Co to tedy bylo? Vysvětlení, které se dnes celkem všeobecně přijímá, bylo poprvé vysloveno v Praze roku 1604. Johannes Kepler, astronom císaře a krále Rudolfa II., pozoroval novou hvězdu, která se tehdy objevila, a poznal, že je to konjunkce, tedy zdánlivé přiblížení na obloze dvou největších planet Jupitera a Saturna, jejichž společná záře se jeví pozorovateli jako nová výrazně zářící hvězda. Kepler vyslovil hypotézu, že stejná „nová hvězda“ vedla mudrce od Východu, a vypočítal, že takový úkaz, který je vzácný a v témže znamení zvěrokruhu k němu dochází jednou za osm století, došlo ve znamená Ryb v roce 7 před začátkem našeho letopočtu.
Maličko odbočím. Dnes už víme bezpečně, že Ježíš se nenarodil v roce 0 našeho letopočtu, ale několik roků předtím, neboť Herodes Veliký zemřel v roce -4. Náš letopočet pochází až ze 6. století a jeho autor, mnich Dionýz Malý, se při zpětném výpočtu dopustil chyby, která se táhne dodnes.
Vraťme se k našim mudrcům v roce -7. Když viděli poprvé začátkem léta velkou hvězdu jako konjunkci Jupitera, který byl všeobecně pokládán za královskou hvězdu, se Saturnem, hvězdou Sýrie a také Židů, vyložili si to tak, že se narodí velký židovský král. Pokud jste se s tímto výkladem dosud nesetkali nebo chcete vědět víc, mohu jen odkázat na různou odbornou literaturu. Nevěříte-li však tomu, co jste nyní slyšeli, neuvěříte ani odborníkům. Ostatně, naše víra spočívá v něčem jiném: avšak „nebesa vypravují o Boží slávě a dílo jeho rukou hlásá obloha“, jak říká žalm. A tak se mudrci vydali na cestu dlouhou