Arndt, Marian B. OFM

 V adventu a v období Narození Páně často slyšíme v liturgických textech zmínky o městečku Nazaret. Jaká je historie tohoto města? V starobylých hebrejských textech bychom marně hledali o něm jakoukoli zmínku. A přece, třebaže Písmo Starého zákona ani žádné jiné texty Nazaret nepopisují, ba ani jej neuvádějí v různých soupisech měst, přece se toto místo může chlubit dlouhou historií.

 Dějiny Nazareta z období před Novým zákonem můžeme poznat jen na základě archeologických vykopávek. Nejstarší stopy života člověka v jeho okolí pocházejí ze střední doby bronzové, to je asi 2000-1500 let před Kristem, tedy z doby, kdy Abrahám připutoval z Ur do Kanaanu. V tomto období se město omezovalo na návrší, na němž se nyní nachází bazilika Zvěstování a klášterní komplex. Kolem starého Nazareta byla odkryta celá řada hrobů. Tato naleziště ukazují, že obyvatelé byli chudí, což ovšem nebylo Božím plánům na překážku. „Bůh si vyvolil ty, kteří jsou ve světě bezmocní, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kdo jsou něco“ (1 Kor 1,27-28). A tak neznámý zapadákov, kterým pohrdali, tichý a odlehlý od velkých světových událostí, ocitl se ve středu historie spásy, neboť zde „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1, 14).

 

 

 

 

 

 „Anděl Páně byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: »Buď zdráva, milostiplná, Pán s tebou… Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce«“ (Lk 1,26-33).

 

 

 

 

 

 Zde Vtělené Slovo bydlelo po téměř třicet let a vedlo skrytý život; Boží Syn přijal přirozenost služebníka (srov. Flp 2,7) a byl poddán Marii a Josefovi (srov. Lk 2,51). Natolik se přizpůsobil lidským zvykům a zákonům, že byl jako každý jiný člověk (Flp 2,7) a byl pokládán za Josefova syna (Jan 6,42).

 

 

 

 

 

 Další historie Nazareta, kterou odkrývají archeologové, svědčí o tom, že jeho obyvatelé uvěřili v Krista. Za života Spasitele pochybovali. „Ježíš přišel do svého domova a učil v jejich synagoze, takže byli celí užaslí a ptali se: »Kde se u něho vzala taková moudrost a ty zázraky? Copak to není syn tesařův? Copak se jeho matka nejmenuje Maria a jeho příbuzní Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nežijí mezi námi všechny jeho příbuzné? Kde se tedy to všechno u něho vzalo? « A pohoršovali se nad ním. Ale Ježíš jim řekl: »Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti a ve své rodině.« A pro jejich nevěru tam neudělal mnoho zázraků“ (Mt 13,54-58).

 

 

 

 

 

 Po Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání se postoj obyvatel Nazareta změnil, uznali v něm přislíbeného a očekávaného Mesiáše. Nedlouho potom už existovala nazaretská obec věřících, kteří se scházeli u „Pánova příbuzného“ Judy, u jeho synů Sozera a Jakuba, u jeho vnuků, kteří před soudcovskou stolicí císaře Domiciana (81-97) vydávali svědectví Kristu. K „příbuzným Pána“ se počítá rovněž jakýsi Kanon, jenž kolem roku 250 zahynul mučednickou smrtí v Pamfylii v době pronásledování Deciova (249-251).

 Skupina křesťanů – „příbuzných Pána“ – v Nazaretě žila jako rolníci stejně jako jejich předci. Měli za to, že mají právo předsedat jiným křesťanským obcím v Galileji, neboť vlastnili rodokmen Josefa a Marie. Zcela určitě jim patřily místo, dům, jeskyně, v níž střežili tradici spojenou se zvěstováním Marie a s Ježíšovým dětstvím.

 Na místě původně určeném k bydlení se rozvinul kult. Křesťané z Nazareta se zde setkávají na modlitbě a na liturgii, podobně jako jejich bratři v Jeruzalému (srov. Sk 2,46). Rodinný dům se stal kostelem. Nejdříve byly využívány existující zdi či skalní stěny, během času bylo vybudováno místu kultu, především byla doplněna křtitelnice. V prvních staletích zavazoval ještě synagogální styl, po 4. stol. vznikla nad jeskyní Zvěstování byzantská bazilika.

 Tradice spásných událostí v Nazaretu byla tímto způsobem uchována v kameni a v architektuře, proto se dnes můžeme sklonit v modlitebním zamyšlení nad místem, kde „Slovo se stalo tělem“.

Marian B. Arndt OFM

 

 

 

 

 

 Nazaret - gdzie Slowo stalo sie Cialem

 

 

 

 

 

Glos sw. Franciszka 12/2005

 

 

 

 

 

z polštiny přeložil Radim Jáchym OFM

 

 

 

 

 

Text pod obr.: Nazaret, bazilika Zvěstování