Duchovní obnova se sestrou Eliškou Pretschnerovou OSF
Burdová, Terezie OSF
V sobotu 23. září mohli věřící nejen z královéhradecké diecéze navštívit duchovní program, který se nesl ve znamení duchovní obnovy této diecéze se sestrou Eliškou Pretschnerovou z Kongregace Školských sester sv. Františka. Sestra Eliška zemřela v pověsti svatosti, v současné době je již zahájen proces jejího blahořečení a otec biskup ji v diecézi vyhlásil patronkou tohoto roku. Smyslem shromáždění bylo, aby věřící diecéze více poznali tuto vpravdě velkou osobnost, která čerstvě začíná zářit na našem českém nebi.
Ti, kdo sestru Elišku znali, vědí, že část svého života prožila ve Slatiňanech a jeho závěr pak na Hoješíně. Pohřbena je ve Slatiňanech v hrobě, kde odpočívá také jedna ze zakladatelek naší Kongregace. Na tato místa se tedy věřící vypravili, někteří aby zavzpomínali, jiní aby se o ní něco dověděli, další aby z jejího životního příkladu získali sílu k věrnému křesťanskému životu.
Program začínal mší sv. v kostele sv. Martina ve Slatiňanech, kterou slavil otec biskup spolu s dalšími kněžími a jáhny. V homilii vykreslil sestru Elišku na dějinném pozadí doby. Ve svém kázání mimo jiné vyzdvihl příklad sestry Elišky, která konala ve své době vskutku velké dílo. O této nedávno minulé zlé době vypovídá její život dnešnímu svobodnému, postmodernímu člověku velmi mnoho. Po mši sv. jsme v podání P. Dokládala a H. Frančákové z Koclířova vyslechli krátké shrnutí jejího životopisu. Následoval přesun do sokolovny, kde nám její osobnost ještě přiblížil P. Bohumil Kolář ThLic. Ten velmi působivě vyprávěl o vzorném životě této františkánské řeholnice, o jejím přínosu spolusestrám, Kongregaci, všem potřebným i celé církvi. Jak někdo po přednášce řekl, jeho vyprávění vyznělo tak hezky, že přímo vybízelo modlit se za blahořečení této sestry. Po krátkém občerstvení jsme se odebrali na slatiňanský hřbitov, kde je sestra Eliška pohřbená. Zde proběhla společná pobožnost složená z modliteb a zpěvů.
Odpolední program se pak přesunul na Hoješín. V kapli jsme se společně modlili při adoraci a zaznělo slovo o historii Hoješína a vzpomínky na sestru Elišku, která na konci svého života pobývala právě na Hoješíně, kde i zemřela. účastníci diecézní pouti si pak mohli prohlédnout výstavu věnovanou sestře Elišce, která je v prostorách zdejšího kláštera-zámečku umístěna po celý rok a je ke shlédnutí kdykoli na požádání. Její součástí jsou také základní informace o naší Kongregaci Školských sester. Snad každý účastník se rád podíval do pokoje sestry Elišky, kde bydlela a který posvětila svou přítomností. Den pak byl zakončen občerstvením.
Co přinesla duchovní obnova jejím účastníkům? Moje osobní svědectví je – a shodla jsem se na tom ještě s jinými – že tento den byl plný radosti z velikosti této ženy a sestry. Jakoby se v něm odráželo její osobní charisma: prožili jsme tajemnou duchovní jednotu těch, kdo jsou spojeni v Kristu. Totiž ti, kdo přišli, byli spolu sjednoceni vnitřním neviditelným poutem, poutem lásky, kterou sestra Eliška sama žila a současně také mistrně vedla duše.
Zdá se mi, že náš národ se s úctou a převelikou bázní sklání před těmi, kdo vydali mučednictví krve – a to jistě právem. Jen málo však lidé vnímají svatost všedního dne. Sestra Eliška tedy nepatří k těm, kdo položili život pro Krista mučednickým způsobem. A přece její mučednictví všedního dne, tak jak ho žila ve svém každodenním rozhodování se, ve svém každodenním obrácení, ve své každodenní věrné modlitbě a důvěrném rozhovoru s božským Pánem a Mistrem, ve svém každodenním vydávání krásného osobního příkladu a ve své neustálé vydanosti pro bližní, je myslím právě v této době hodné následování.