Remeš, Prokop

 

 

 

Pane doktore, seznámit naše čtenáře s působením a praktikami scientologie se zdá být dnes velmi aktuální. V úvodním rozhovoru jste ji zařadil mezi sekty zdánlivě nenáboženské. Začneme opět od začátku: Kdo ji založil a jaké jsou hlavní cíle?

 

 

 

 

 

 

 

 

Scientologie vznikla počátkem padesátých let v USA, kde je registrovaná jako církev, jejím zakladatelem je Lafayette Ron Hubbart (1911-1986). Byl to spisovatel sci-fi, ve svém životě se také točil kolem satanismu, roku 1950 vydal knihu, kterou nazval Dianetika, v níž píše, že objevil způsob, jak dosáhnout zlepšení mentálních schopností až natolik, že to umožní člověku ovládat efektivnějším způsobem své tělo. Základní náboženská teorie, na kterou přišel, spočívá v tom, že lidé nejsou lidmi, tak jak si to představujeme, ale jsou to tvorové, v nichž jakoby sídlí duchovní bytosti, bozi nebo polobozi, které nazval thetani (odvozeno z řeckého slova titanus), kteří před mnoha miliardami let se vzbouřili proti svému hlavnímu bohu. Tento svůj boj prohráli a za trest byli uvrženi do hmoty. V podstatě tedy přebírá řeckou pověst o Titánech, kterou dále rozvíjí: Podle Hubbarta uvržení do hmoty spočívá v tom, že thetani, protože jsou nesmrtelní, reinkarnací přecházejí z jedné hmotné bytosti do druhé a nyní jsou v lidech. Tím v nás sídlí bůh, aniž to víme. Z kořene hlubinně psychologického vychází vysvětlení, proč nemáme božské schopnosti a proč je neumíme rozvinout: V tomto, případně v předcházejícím životě jsme prožili nějaká těžká traumata které způsobila, že se naše psychika jakoby „zauzlovala“, a proto teď aktuálně božské schopnosti nemáme. Když se podaří - podle jeho teorie - objevit ta traumata, která jsme prožili v dětství nebo v dřívějších životech, a určitou speciální technikou je „rozpustit“, zlhostejnět k nim, pak se začnou uvolňovat naše psychické kapacity a stále víc už v tomto životě se začneme zbožšťovat. Oni si však toto zbožšťování představují čistě pragmaticky, to znamená: zlepší se nám mentální kapacita, paměťové schopnosti, IQ nám stoupne alespoň na 200, získáme schopnost komunikovat s druhými, schopnost být úspěšní. Měřítkem tohoto „zbožšťován“ je tedy společenská úspěšnost. To jsou základní myšlenky dianetiky.

 

 

 

Název dianetika je tedy synonymum scientologie?

 

 

 

U nás nezdůrazňují své náboženské pozadí, nevystupují jako církev, uvádějí se pod názvem dianetika Název scientologie neužívají zvláště pro probíhající velké aféry v Německu, kde jsou obviňováni z totalitních tendencí a z prorůstání státním aparátem.

 

 

 

Kde se s nimi setkáme a jak získávají své stoupence?

 

 

 

U nás jsou známí tím, že nabízejí „psychoterapickou“ pomoc. Chodí po ulicích, rozdávají malé letáčky, v nichž nabízejí lidem tzv. oxfordský test osobnosti, který ve svém středisku každému zdarma udělají a vyhodnotí. Tento oxfordský test nemá s Oxfordem nebo s nějakou psychologickou školou v Oxfordu nic společného, je to pouze název, něco jako jsou Harvardské fondy, které také nemají nic společného s Harvardem. Test obsahuje asi dvě stě otázek, na které zájemce odpovídá - vypracoval je sám Hubbard - a po vyhodnocení se zájemce dozví, že je na to velmi špatně, a je mu nabídnuta pomoc. Ta pomoc spočívá v obrovské soustavě nehrůznějších kurzů a školení, a za ty se už platí. Cena kurzů progresivně narůstá.

Je dobré vědět, že člověk, který do jejich střediska přijde, má pocit, že se dostal do rukou lidí znalých problematiky lidské duše. Užívá se tam jakoby psychologická hantýrka, takže člověk, který není psycholog, má pocit, že se ocitl v rukou odborníků. Je však dobré vědět, že mezi nimi prakticky nejsou psychologové ani psychiatři, jsou to lidé se středoškolským vzděláním, vysokoškoláci jsou většinou technického zaměření, kteří s lidskou psychikou nemají zkušenost. Z toho plynou určitá rizika: každý psychoterapeut ví, že psychoterapií může dostat člověka na psychiatrii, případně dohnat k sebevraždě. Když to někdo neví, m§

může se pouštět s naprosto lehkou myslí do nejneuvěřitelnějších riskantních dobrodružství. Což bohužel je jejich případ. Protože nemají psychologické vzdělání, je velké riziko, že mohou člověku velmi razantně uškodit, a na celém světě jsou obviňováni z toho, že lidi do blázince dovádějí. Tuto diletantskou psychoterapii jim vyčítají psychiatři a psychologové.

Druhá složka, která poutá pozornost, je složka peněžní: odhady z peněžních zisků jsou neuvěřitelně vysoké. V USA odhalují tuto  organizaci jako skupinu, kde se mezi sektami nejvíc točí peníze.

 

 

 

Ovšem lidé do jejich střediska docházejí, na otázky odpovídají a výsledky tedy očekávají. Dosahují pozitivních výsledků?

 

 

 

Existuje psychologický termín, který se nazývá „ přenos“. Psychoterapeut se o tomto termínu teoreticky učí a musí se ho naučit zvládnout a zpracovávat. „Přenos“ znamená, že normálně mezi klientem a terapeutem vznikne vztah závislosti. Psychoterapeuti jsou vedeni  k tomu, aby věděli, že jejich klienti budou inklinovat k této závislosti. On totiž tento vztah závislosti může být terapeuticky využit: když mám vnitřní konflikty z úzkosti, nerozhodnosti apod., a když mohu své problémy na někoho hodit, tak mě to samozřejmě dočasně stabilizuje. Je to stabilizace dětská, infantilní, regresivní, ale přesto mě to stabilizuje. Psychoterapeut je veden k tomu, aby klienta dokázal z této dětské závislosti na sobě samém vyvést a postavit ho na vlastní nohy.  Ale samozřejmě mohou být lidé, kteří naopak budou využívat této závislosti. A to je právě případ při testech v dianetickém středisku. To znamená: já mu v něčem objektivně pomohu, a to, že se pacient na mne nabalí, mi umožní, abych mu mohl nabízet další a další terapeutické postupy, za které on platí. Dianetika je malinko netypická sekta v tom, že smyslem není konverze, Dianetika je spíše představitelkou nových skupin, které se někdy nazývají městská náboženství nebo také klientská náboženství. Smyslem jejich činnosti je nabízet služby a důležité je mít co největší úspěch a peněžní zisk.

 

 

 

Jaké služby u nás nabízejí?

 

 

 

U nás existují firmy  - jednu z nich má manžel šéfky pražského dianetického centra, který podniká na úrovni podnikového manažerství. Nabízí podnikům jakoby psychologické manažerství, to znamená, že psychologicky zmapuje zaměstnance, pracovní výkonnost atd. Když vedoucí podniku nabídku přijme, tak za to těžce zaplatí. V tomto případě se míchá dianetika s jakousi manažerskou psychologií, a přitom slovo dianetika ani nepadne. Cílem je finanční zisk.

 

 

 

Kde v tomto případě zůstaly původní představy zbožštění?

 

 

 

V každém prostředí se zdůrazňuje něco jiného. Česká republika je druhou nejateističtější zemí v Evropě, za námi je pouze Lotyšsko. Samozřejmě u nás mluvit o náboženském pozadí znamená ztrátu klientely. V USA, kde je religiozita vysoká, a navíc je to země velmi citlivá na potlačování náboženské svobody, se naopak vyplatí akcentovat složku náboženskou, vystupovat jako církev, chodit v klerikách, účastnit se náboženských obřadů apod. Mám pocit, že čistě utilitaristicky v tom kterém prostředí zdůrazňují složku klientskou, psychoterapeutickou nebo náboženskou.

 

 

 

V našem tisku proběhla zpráva, že v Německu došlo k určitému omezování činnosti a vlivu scientologické církve.

 

 

 

V Bavorsku platí zákon, že když je někdo členem scientologické církve, nesmí být zaměstnán ve státních  službách. Tento zákaz nezůstal bez odezvy. Americký právník Wiliam Walsh  vyzval německou spolkovou vládu, aby zasáhla proti snaze Bavorska zakázat příslušníkům sekty scientologů zastávat veřejné funkce. Je to značný celospolečenský problém, i   např. Kohl má osobního konzultanta pro scientologii.

 

 

 

V čem je tedy hlavní nebezpečí scientologie?

 

 

 

Nebezpečí jsou dvě: Jednak sociální, protože to je skupina, která funguje na totalitním  základě, čili je  to vojensky organizovaná skupina, která prorůstá do aparátu státního. Toho se bojí v Německu a to je důvod tažení proti dianetikům. Druhé nebezpečí je psychodestrukce, kterou mohou způsobit. Máme v sobě mnoho uzavřených místností, díky čemuž je naše psychika stabilizovaná. Když se neodborník do těchto tajemných zákoutí nabourá, tak to může vyšumět jako šampaňské. To je, laicky řečeno, riziko všech neodborných psychoterapeutických postupů. Rozhození psychiky  hrozí také u všech neodborně vedených meditačních technik, které slibují nějaké zlepšení. Oni slibují také velmi přitažlivé věci: odstranění kriminality, nabízejí službu dětem, tvrdí, že mohou pomoci rozvinout v člověku to dobré, a tím zlepšit společnost, osvobodit tento svět. Psychologicky však jde o získání moci.

Je třeba vědět, že sekta zůstane sektou bez ohledu na to, co hlásá. Všechna rizika plynou ze způsobu fungování sekty, ne z toho, co hlásá.

Za rozhovor děkuje Olga P. Šotolová