Stock, Klement

Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka, byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí (Jan 2,1-12).

 

 

Matka všech lidí

Maria se na svatbě chová jako pozorná a starostlivá matka. Její bdělé oči, sledující okolí, zjišťují nouzovou situaci: už nemají víno.

Jako správné matka nedostatek vína nejen zjišťuje, ale usilovně se snaží zvládnout tuto nemilo situaci. Sama nemůže nic dělat, ale ví, kdo může pomoci, a obrací se na něho. To, co Ježíšovi říká, je jen nepřímá prosba: je to sdělení nouzové situace: „Nemají už víno.“ Maria je zdrženlivá přímluvkyně, nemá v úmyslu něco sama rozhodnout.

Své matce Ježíš odpoví: „Co ode mne žádáš, ženo? Má hodina ještě nepřišla.“ V této odpovědi dává Ježíš na srozuměnou, že si je vědom především své závislosti na svém Otci - ten určí hodinu jeho činnosti. Když pak  Ježíš skutečně jedná, vyhoví nejen prosbě své matky, ale plní především vůli Boží, vůli svého Otce.

V Ježíšově odpovědi Maria nevidí odmítnutí a služebníkům ukládá: „Cokoliv vám řekne, udělejte!“ Jako ona sama šla za Ježíšem, tak i jiné lidi k němu vede. K Ježíšovi mají obrátil svou pozornost, od něho obdrží příslušný pokyn.

Jako milující matka se ujímá lidí ve svém okolí, ukazuje na nouzovou situaci a vybízí je, aby vyslechli Ježíšovo slovo a jednali podle jeho pokynů. Jen ona zná svého Syna, ví, že může pomoci a sama pomáhá tím, že je k Ježíšovi přivede.

 

 

Matka radosti

Na svatbě v Káni nehrozí svatebčanům hlad, ale konec jejich radostné slavnosti. Nechybí jim chléb, ale víno, aby mohla slavnost pokračovat. Maria se stará, aby nebyla pokažena jejich radost a Ježíš učiní své první velké znamení tím, že jim daruje vína v hojnosti. Je to „víno, které obveseluje lidské srdce“, jak se zpívá v žalmu 104,15.

Darovaným vínem  v Káni nám Ježíš jakoby v podobenství ukazuje, že přišel, aby nám přinesl nepomíjející radost, a že vírou v něho dojdeme k plné radosti. V modlitbě k svému Otci si Ježíš přeje pro své učedníky, „aby měli v sobě radost v plnosti“ (Jan 17,13, srov. Jan 15,11 a 16,20-24).

Ježíšova matka stojí na počátku jeho života i na počátku jeho veřejné činnosti, při prvním velkém znamení, v němž se Ježíš zjevuje jako ten, který přináší lidem  radostné poselství. Učedníci, kteří v něho věří, mají podíl na jeho radosti a na jeho životě.

Klemens Stock

Z čas. Betendes Gottes Volk 1995/2, Nr. 182 přeložil Vladimír Vašků