Meditace Vinka kardinála Puljiće, arcibiskupa v Vrhbosny, Sarajevo, v Koloseu na Velký pátek 5. dubna l996

I., II., III., IV., IX., XII., XIV. zastavení

I.  Ježíš odsouzen k smrti

Pilát jim řekl: „Co tedy mám udělat s Ježíšem, zvaným Mesiáš?“ Všichni volali: „Na kříž s ním!“ On však namítl: „Ale co udělal špatného?“ Oni však křičeli ještě víc: „Na kříž s ním!“ ... Tu jim propustil Barabáše, Ježíše pak dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován (Mt 27,22.26).

U Jordánu uslyšel Ježíš Otcův hlas: „To je můj milovaný syn, v něm mám zalíbení“ (Mt 3,17). Nyní, v Jeruzalémě, slyší rozčilený křik starších a učitelů Zákona: „Je hoden smrti“ (Mt 26,66). Slyší řev davu : „Na kříž s ním“ (Mt 27,23).

Nad nevinným je neprávem vynesen rozsudek, ale on mlčí a přijímá. On ví, že se na něm musí naplnit prorocké slovo: „K potupné smrti chceme odsoudit spravedlivého“ (Moudr. 2,2O). Zná Otcův tajemný plán: „Syn člověka bude vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti“ (Mt 2O,18).

Chce vzít na sebe všechny nespravedlivé rozsudky v dějinách, aby za ně spolutrpěl. V mlčenlivém utrpení nespravedlivého odsouzení umocňuje Ježíš napomenutí, dané učedníkům: „Nesuďte, a nebudete souzeni“ (Lk 6,37).

Pane Ježíši, utrpěl jsi falešná obvinění a byls nespravedlivě odsouzen, aby v den našeho soudu  odpuštění vymazalo vinu a milosrdenství překonalo spravedlnost. Potěš svou milostí všechny, kteří trpí nespravedlivým trestem, narovnej ty, kteří oplakávají svůj omyl a přiveď k obrácení všechny, kteří uznávají svou vinu.

Nám všem, Pane, dej srdce, které neodsuzuje a nezatracuje, nýbrž přijímá a chápe, zapomíná a odpouští. Tobě, Ježíši, spravedlivý soudce, buď čest a sláva po všechny věky věků.

II. Ježíš přijímá kříž na svá ramena

Vladařovi vojáci vzali Ježíše do vládní budovy a svolali k němu celou četu. Svlékli ho, přehodili mu nachově rudý plášť, upletli korunu z trní, vsadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali rákosovou hůl, klekali před ním a posmívali se mu: „Buď zdráv, židovský králi!“ Plivali na něj, brali mu hůl a bili ho po hlavě, Když se dost naposmívali, svlékli mu plášť, oblékli zase jeho šaty a odvedli ho, aby ho ukřižovali (Mt 27,27-31

Ježíš odmítá každý kompromis s neprávem a lží a přijímá tajemství kříže, aby se potvrdila pravda a spravedlnost. Tajemství působí dále: V každém, kdo je nespravedlně odsuzován a pronásledován a zbavován svých práv a důstojností, je ještě dnes Ježíš posmíván a tupen. I dnes je oblékán do šarlatového pláště - do bratrské krve nesčetných nevinných obětí.

Odsuzování přetrvává tam, kde odmítání se nepromění v přijetí, násilí v solidaritu, touha po pomstě v odpuštění.

Soudní dvůr Pilátův, kasárenský dvůr vojáků - to jsou dnes nelidské věznice, tábory smrti, regiony podrobené etnickým čistkám, cesty, na kterých se tísní zástupy uprchlíků.

Ježíši, trním korunovaný, obtěžkaný křížem, kráčíš mírně a trpělivě cestou na Golgotu, aby ses nabízel jako beránek bez poskvrny na smír za naše hříchy.

Dopřej nám, Pane, abychom s tebou a tak jako ty vzali svůj kříž na sebe, abychom ti na něm - na oltáři křestního kněžství - obětovali  svatý, v lásce prožívaný život.

Tobě, Ježíši, knězi a obětní darem, buď čest a chvála na věky.

III. Ježíš padá poprvé

Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech (Iz 53,4-5).

Skloněn pod křížem a zkrvaven vystupuje Ježíš k místu, kde řekne „Dokonáno jest“ (Jan 19,30). Ale vyčerpání ho přemáhá a on padá. V pádu se člověku ještě více přibližuje. V prachu se setkává se svým tvorem, který byl stvořen z prachu, a přesto je určen k tomu, aby se stal svatým chrámem Božím.

Pro hříchy vlastní nebo těch ostatních se pro člověka stále opakuje drama pádu. Ale člověk není sán - přítel mu přichází na pomoc, Ježíš, který je ochoten se sám hluboce pokořit, aby se hříšník mohl zvednout, nabrat odvahu a jít dál.

Pane Ježíši, padl jsi pod tíhou kříže, pod břemenem hříchu světa. Provázej nás, abychom nepadali pod tíhou vlastní viny. Abychom neochabovali na cestě životem ke slávě. Abychom společně s tebou šli křížovou cestou a tak se stali tvými pravými učedníky. Buď naším společníkem na cestě a podporuj naše kroky při příkrém vzestupu k výšinám života.

Tobě Ježíši, buď naše chvála a láska na věky.

IV. Ježíš potkává svou matku

Simeon jim požehnal a Ježíšově matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat - i tvou vlastní duši pronikne meč, aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“ ... Jeho matka to všechno uchovávala ve svém srdci (Lk 2,34-35.51).

Mezi lidmi, kteří stojí podél cesty na Kalvárii, je matka Ježíšova.

Také ona šla, jako každým rokem, do Jeruzaléma, aby slavila velikonoční svátky. Nyní to ví - jsou to Velikonoce Beránka, který je jejím Synem.

Ježíš se setkává s jejím pohledem. Vzájemný okamžik nevýslovné bolesti, ale též vzájemné útěchy. Oba si jsou vědomi, že přijali Otcův plán spásy a povzbuzují se navzájem, aby zůstali věrni svému poslání.

Hluboké je toto vzájemné porozumění. Též matka jde na Kalvárii, neboť tam, kde umírá její Syn, se rodí nespočet synů a dcer a Kalvárie se mění v pramen života.

Svatá Maria, matko Ježíšova. který je „znamením odporu“, ty jsi sestrou nešťastných matek, které oplakávají pokořeného, zraněného, zabitého syna. Pros za ně, aby byly svědkyněmi svatosti života, ochránkyněmi jeho důstojnosti a vychovatelkami v pokoji. Balzámem statečné lásky ať zmírňují bolest otevřených ran těla, srdce a lidského soužití, které zanechaly násilné činy a nenávist. Z jejich víry ve Vzkříšeného dej, ať vzejde z trosek smrti důvěra v budoucnost a v život.

Tobě, svatá Maria, statečné, mečem bolesti probodené matce, patří naše vděčná a radostná chvála.

IX. Ježíš padá potřetí

Dobře je muži,  jestliže nosil jho už od svého mládí. Ať usedne a ztichne, když je na něho vložil. Ať položí do prachu svá ústa, snad ještě naděje zbývá. Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije, a potupou se sytí. Neboť panovník na věky nezavrhne. Zarmoutí-li, slituje se pro své velké milosrdenství (Pláč 3,27-32).

Ještě jednou padá Ježíš pod křížem k zemi, tlačen tíhou hříchu člověka. Ještě dnes padá člověk, tížen svými idoly a mýty: pýchou a majetkem.

Zdá se, že opětovaný pád vzal Ježíši sílu, aby  pokračoval v cestě na Kalvárii. Ale Duch, který ho přivedl k hoře zkoušky, mu vlévá novou sílu, aby - jako pravý Izák - vystoupil na horu oběti. A Ježíš se zvedá, aby dosáhl vrcholu Golgoty v hodinu, kterou mu Otec určil.

Svým opětovným povstáním nám vlévá odvahu, abychom pokračovali ve výstupu, i když je příkrý, k cíli, kde se pýcha mění v pokorné vyznání, sobectví v bratrskou vydanost.

Pane, opět jsi padal, jako bys objal zemi a napájels ji svou krví, „která mluví důrazněji než krev Ábelova“ (Žid 12,24).

Ježíši, nyní tu ležíš, ale brzy budeš povýšen - mezi nebem a zemí - mezi Bohem a člověkem - prostředník nové smlouvy. Vlej nám důvěru - kráčíme-li vedle tebe - že nás ani pád ani bída a jiné obtíže nemohou odvrátit od cesty, která vede k zaslíbené zemi a že se nad námi skloníš, jsme-li sraženi hříchem, pochybností a bolestí. Vždyť jsi pravil ochrnulému: „Vstaň a choď“ (Mt 9,5).

Tobě, Ježíši, oporo naší slabosti, buď chvála a čest!

XII. Ježíš umírá na kříži

Od dvanácti hodin nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Kolem tří hodin zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ to znamená: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Někteří z těch, kdo tam stáli a to slyšeli, říkali: „Oni volá Eliáše!“ Ježíš však znovu vykřikl mocným hlasem a skonal (Mt 27,45-47.50).

V největší smrtelné úzkosti, s pocitem opuštěnosti se obrací Ježíš k Otci s výkřikem bolesti. Kolemstojící mu nerozumí a domnívají se, že Ježíš volá Eliáše. Také dnes  není chápán výkřik věřícího člověka, že přehnaná soběstačnost a snaha žít nezávisle na Bohu je velká troufalost. Na kříži Ježíš nic nevyčítá, neodsuzuje, nýbrž jen nabízí své poslední dary: svým pronásledovatelům modlitbu a odpuštění, kajícímu lotrovi po své pravici zaslíbení ráje, církvi vodu, krev a Ducha, všem lidem Pannu a Matku, aby nezůstávali sami. Z Kalvárie, křižovatky světa, vychází cesta pokoje, na Kalvárii začíná obnova světa ve smíření a odpuštění.

Ježíši, umřel jsi na kříži a předal jsi svého ducha s hlasitým výkřikem své tajemné opuštěnosti do Otcových rukou. Díky tobě, Ježíši. Učinil jsi ze své smrti svatý obětní dar a ze své rány v boku jsi vylil svatého Ducha. Tys potvrdil novou a věčnou smlouvu a vykonal jsi sňatek krve, Z popraviště jsi vystoupil do Otcovy slávy a otevřel jsi znovu brány ráje. Na dřevě kříže opět rozkvetl strom života. „Dokonáno jest“ (Jan 19,30).

Tobě, ukřižovaný Ježíši, Moudrosti a Sílo Boží, buď všechna čest a sláva na věky.