Františkánské tajemství

Jáchym, Radim OFM

aneb Jak bratr Dino odhalil nezkušenému mladíkovi františkánské tajemství

 Jeden nezkušený mladík se doslechl, že františkáni prý znají jakési tajemství, neboť u nich i ten nejnešťastnější hříšník nalezne sílu obrátit se a dokáže pak žít v radosti. A že je právě podle tohoto tajemství nazývají „kajícníci z Assisi. Proto si umínil, že tomuto tajemství přijde na kloub.

 Jak tak šel cestou, potkal salesiána.

 „Buď zdráv, bratře salesiáne! Mohl bys mi poradit? Chtěl bych přijít na kloub tomu, co to je františkánské tajemství.“

 »Tak to jsi na správné adrese, bratře. Já jsem totiž také tak trochu františkán.«

 „???“

 »Totiž františkán saleský. Vždyť naším patronem je svatý František Saleský.«

 „To je výborné,“ potěšil se mladík. „A co tajemství?“

 »To bude určitě mít něco společného s pokorou, vím, že František z Assisi chtěl, aby jeho bratři byli menší. Ale promiň, spěchám, mám setkání s takovými mladíky jako jsi ty.«

 „Menší bratři... Hm, to je možné, četl jsem, že František neměl víc než metr šedesát. Ale to přece není žádné tajemství?“

 Nezkušený mladík šel zamyšlen dál, až mu kdosi opět přišel do cesty. Tentokrát to byl jezuita.

 „Bratře jezuito, ty znáš františkánské tajemství?“ vyhrknul na něj nezkušený mladík tak prudce, že ho zapomněl i pozdravit.

 »Samozřejmě,« usmál se jezuita, »a velice dobře. Někteří říkají, že františkánská spiritualita spočívá jakoby na dvou sloupech. Prvním je minorita, to znamená: jednodu­chost, radostná pokora a poníženost. Druhým sloupem pak je fraternita, a to je smysl pro společenství, objevování Krista v bratřích.

 Podle jiných je zase možné františkánskou duchovnost rozvrhnout do těchto pěti okruhů: na prvém místě je to život podle evangelia, dále život chudoby a sebezáporu, život s církví a v církvi, život Božího dětství, a konečně život ve svobodě a radosti.

 A ještě jiní tvrdí, že františkánská spiritualita se skládá z těchto tří bodů ...A opět podle jiných zase ...«

 Mladík si mezitím sedl na kámen při cestě, po které šli. Pozorně poslouchal ...potom poslouchal ...pak se sna­žil poslouchat ...

Když se vzbudil, viděl už jen jezuitův klobouk v dálce. V sevřených rukou však držel list, na kterém bylo napsáno: »Doporučená literatura ...« a dlouhý seznam knih a časopisů.

 Nezkušený mladík kráčel dál cestou a uvažoval, zda úkol, do kterého se pustil, není pro něho příliš těžký. Ale františkánské tajemství ho stále silně lákalo. Přešel hodný kus cesty, když se na cestě objevil další člověk. Tentokrát to byl bratr Dino, menší bratr tělem i duší, čistý a prostý jako lesní studánka.

 „Hurá!“ vykřikl nezkušený mladík radostí. „Teď už mi konečně prozradí františkánské tajemství ta nejpovolanější ústa! Buď zdráv, bratře Dino! Moc tě prosím, prozraď mi františkánské tajemství! Ale, prosím tě, velmi jednoduše, krátce a názorně, protože já jsem jen nezkušený mladík,“ vzpomněl si na předchozí poučení.

 Dino je sice bratr neučený a prostý, ale Pán je stále s ním. Proto si bez dlouhých řečí složil ruce do rukávu, pozdvihl oči vzhůru a zbožně povzdychl: »Pane, prosím tě, vysvětli ty sám tomuto nezkušenému mladíkovi, co je františ­kánské tajemství, protože já to neumím!«

 „Cože? Ty ho neznáš?“ vyvalil oči nezkušený mladík, udělal kázání pokornému bratru Dinovi, že nezná svou vlastní spiritualitu, a zklamán šel od něho pryč.

 »Ne že bych neznal františkánské tajemství, jen vysvět­lit je neumím,« pokračoval pokorný bratr Dino už v samomluvě. »Ale toho nezkušeného mladíka jsem pohoršil,« vyčítal si.

 Tu Pán oslovil pokorného bratra Dina: „Nedělej si výči­tky: to já jsem ti vložil do úst slova, která ten nezkušený mladík pochopí, až přijde jeho čas.“ Nato se pokorný bratr Dino upokojil a šel svou cestou dál.

 A opravdu: Po nějakém čase nezkušený mladík porozuměl, že v slovech bratra Dina bylo stručně a názorně ukryto pravé františkánské tajemství - že totiž my sami vůbec nejsme moudří, ale naší moudrostí je Pán; ani mocní nejsme, ale naší silou je Pán; a už vůbec nejsme dobří, ale naší svato­stí je Pán.

 A tuhle svoji životní zkušenost svěřil (kdysi nezkušený) mladík Juro M. bratru Radimovi, který usoudil, že by se s ní měli seznámit všichni, přinejmenším pak všichni čtenáři Poutníka.

 Na chválu Boží. Amen.