Kaine, kde je tvůj bratr?
Bryndzoš, Zemej
Dnes se dost hovoří a také píše o žebrácích a bezdomovcích v záporném slova smyslu. Je potřeba si uvědomit tuto situaci a představit si, jak by dnes jednal Kristus, a také slova otce kardinála Vlka nedávno vysvěceným biskupům, kdy mezi jiným jim připomínal, aby také nezapomínali na tyto naše bratry a sestry, kteří jsou bez práce a bez domova mnohdy ne vlastní vinou.
Také já jsem měl možnost několik týdnů žít mezi těmito bezdomovci, lidmi bez práce a také lidmi, jak se o nich říká, na okraji společnosti.
Především při posuzování těchto nešťastných bratrů a sester nesmíme všechny hodnotit stejně, ale každého vidět jako jednotlivce, snažit se s ním navázat rozhovor, poznat situaci, ve které je, a snažit se mu pomoci a neposuzovat jen podle oblečení nebo podle toho, jak kdo je nám sympatický.
Dnes hlavně do měst přichází hodně lidí v naději, že tam najdou práci a tím i zdroj obživy pro sebe a své rodiny. Všechen čas věnují tomu, aby práci skutečně nalezli. Nevědí ale, že právě tady už číhají různí zprostředkovatelé práce, kteří slibují všechno možné, jen aby získali lacinou pracovní sílu. Slibují velmi výhodné podmínky: vysoký plat, ubytování hotelového typu nebo přímo v některém hotelu, stravu, a to všechno líčí v nejlepších barvách. ti, kteří přicházejí za prací z vesnic, ve své naivitě to uvítají jako vzácnou pomoc a jsou rádi, že tak rychle sehnali práci za podmínek, o kterých se jim ani nesnilo.
Zprostředkovatelé od nich většinou chtějí občanský průkaz nebo pas a zápočtový list, aby s nimi takzvaně uzavřeli pracovní smlouvu. Tito lidé pak přijdou na pracoviště a několik dní pracují a jsou se vším spokojeni: s prací, ubytováním, stravou a se vším, co k tomu patří. Problém nastává po několika dnech, kdy je zaměstnavatelé vyhodí z práce a v ubytovnách o nich nechtějí nic vědět a popírají, že tam vůbec kdy byli ubytovaní. Takto tito lidé přicházejí o doklady, které už nikdy neuvidí. Samozřejmě nemají žádné peníze, aby měli z čeho žít, a nevědí kam a na koho se obrátit.
Na policii jim vystaví nový doklad totožnosti, ale to je všechno. A po této zkušenosti teď už bez práce a bez ubytování si začínají sami hledat práci. Jsou už sice opatrnější, ale to nestačí. Ve snaze se uchytit berou jakoukoliv práci, třeba i na několik dní, aby si vydělali alespoň na cestu domů, odkud přijeli. Většinou práci neseženou. Jsou zoufalí. Začínají vytvářet skupiny, které se snaží chránit před těmi, kteří jich využívají, z odpadových košů vybírají prázdné láhve, aby je mohli prodat, ale i vyhozené potraviny, které se ještě dají konzumovat. Byl jsem velmi překvapený a líbilo se mi, že se dokázali rozdělit mezi sebou o to malé, co našli v koších na odpadky.
Víte, jak chutná zmrzlý chléb, když je hlad? A také voda, když se nemáte kde napít, protože na WC musíte platit. Ale co když nemáte ani korunu? Ani na WC? Nedivte se proto, že okolo vlakových a autobusových stanic je tak velký nepořádek a nečistota.
Tady je začátek úpadku. Když se trochu „otrkají“, začínají krást cestujícím tašky nebo v obchodech různé věci, které vůbec nepotřebují, ale které mohou v jiném obchodě prodat za nižší cenu. Kteří prodavači takové kradené věci vykupují, to si oni mezi sebou povědí. Je jim už jedno, jestli je při krádeži hlavně v samoobsluhách chytí nebo ne. Říkají si, že když je zavřou, budou mít alespoň nějakou jistotu a bude o ně postaráno, a rodina doma si už nějak pomůže. Zlé na tom je, že pak už i rodina jim může být !ukradená“. Ze začátku byli zoufalí, ale nyní už jim je všechno jedno. Bylo a je mezi nimi také dost věřících, kteří si chtěli vzít život, proto je dobré, když člověk není sám, ale žije ve skupině, kde ho myšlenky na sebevraždu časem přejdou, nebo na to zapomenou.
Tam jsem si také uvědomil, jak se chováme ke konvertitům, jak se kolem nich točíme a věnujeme se jim, jen aby Kristovu nauku přijali a žili ji v plné míře, a na tyto zde se díváme jako na přítěž, na něco, co je nám na překážku. Vzpomeňme list apoštola Pavla, v němž píše, jak se tehdy chovali, a také my se dnes chováme k těm, kteří jsou pěkně oblečení a mají zlaté prsteny a plnou peněženku, a jak k těm, kteří nám nejsou sympatičtí, nejsou pěkně upravení a oblečení a nemají nic a nastavují ruku, abychom jim pomohli.
Myslím si, že tady je zapotřebí pomoci hned, a neodkazovat je na nějaké organizace, které se pomocí profesionálně zabývají. Ať si říká kdo chce co chce, tady máš ukázat, jaký je tvůj křesťanský život a jeho pravdivost. Ne ve slovech, ale ve skutcích.
Těmto lidem je těžko, když nemají kde spát, protože je odevšad vyhánějí. Jejich noclehárnou se stávají vlaky v depech nebo také přistavených na stanicích. Když je vyhodí z jednoho vlaku, vejdou do druhého, jen aby se mohli vyspat. Jejich život je zaměřený na to, jak se dnes najím, co budu pít a kde budu spát. Zítra to zase nějak dopadne.
A tak se potom někteří uchylují k drogám, které buď berou sami, nebo se stávají prostředníky, kteří buď předávají, nebo začínají sjednávat obchody. A pak už je skutečně poslední zastávka u těch, kteří pijí Ičo (Iron). Je laciný a silný. Dnes už poznám, kdo pije Ičo, podle rukou a nohou, protože hlavně na nohách mají otevřené rány podobné bércovým vředům.
Vidíme, jak člověk ve své naivitě může hluboko spadnout. Není se co divit, že se z těchto lidí bez práce a bez domova stávají kriminálníci. Jen se zkuste živit l4 dní z odpadových košů v zimě, když je mráz -l5°.
Kde je chyba a co můžeme udělat?
Velmi mě dojala soudržnost těchto lidí, kteří dokázali stát při sobě. Když některý z nich onemocněl, dokázali nemožné. Nezahanbují nás? Vidí nejdříve toho druhého, když je potřeba pomoci, a až potom vidí sebe.
Zemej Bryndza