Miháliková, Jana

P. Ante Antić se narodil 16. dubna 1893 ve velmi chudé, ale zbožné katolické rodině ve vesnici Prvić-Šepurina u Šibeniku na malém ostrově Prvić v chorvatské Dalmácii jako šestý z deseti dětí. Po skončení základní školy odešel do františkánské školy a gymnázia v Sinji s přáním stát se  knězem. Po skončení gymnázia vstoupil do noviciátu ve Visovci, kde se zcela zasvětil Bohu ctnostným duchovním životem po vzoru sv. Františka. Byl velmi pilný, zbožný a pokorný. Složil první řádové sliby chudoby, čistoty a poslušnosti a stal se členem františkánského řádu provincie Nejsvětějšího Vykupitele se sídlem ve Splitu. Studium filosofie ukončil v Zaostrogu a teologické studium v Makarské, vysvěcen byl 29. července 1917 v klášterním kostele sv. Louvre v Šibeniku, primiční mši sloužil 5. srpna v Zatonu.

Protože byl velice zbožný, rozvážný a sečtělý, vedení františkánské provincie ho jmenovalo zástupcem vychovatele kleriků v Makarské a posléze vychovatelem noviců v Zaostrogu. Od roku 1925 do 1946 byl magistrem kleriků v Makarské, profesorem asketiky, mystiky, liturgie, františkánské misiologie a pedagogiky, v letech 1946-1956 pokračoval ve vychovatelské a zpovědní činnosti v klášterním kostele Paní Lurdské v Záhřebu.

Byl velkým ctitelem Nejsvětější Trojice, Ježíše v eucharistii, utrpení a smrti Kristovy, Neposkvrněné Panny a Matky Boží Marie, sv. Josefa a sv. Františka. Svůj volný čas trávil v hluboké kontemplaci i v intenzivní duchovní práci a činnosti k posvěcování lidí nejrůznějších společenských vrstev. Vždy, zvláště pak posledních deset let života v Záhřebu se neúnavně věnoval apoštolátu, zpovědi a duchovnímu vedení. Byl Bohem obdařen charismatem - dovedl číst v duších lidí, kteří se u něho zpovídali. Proto se brzy stal vyhledávaným zpovědníkem a duchovním vůdcem nejen bohoslovců, ale i  ostatních řeholníků a řeholnic, kněží i laiků.

S pokorou a péčí se staral o nejchudší a nejubožejší, o nemajetné studenty a o nemocné. Vyprošoval jim pomoc u Boha i u majetnějších spoluobčanů, a tak  lidi vzájemně mezi sebou sbližoval a sjednocoval. Už za jeho života přijali mnozí díky jeho lásce a modlitbě v nouzi velkou útěchu, pomoc i milost zázračného uzdravení.

Zemřel s pověstí světce 4. března 1965 ve františkánském klášteře Paní Lurdské v Záhřebu, pohřben byl za doprovodu tisíců věřících 8. 3. 1965 na Mirogoji. Jeho tělo, po šesti letech zcela neporušené, bylo 15. 12. 1970 přeneseno z Mirogoje do kostela Paní Lurdské v Záhřebu, kde k němu jako za jeho života přichází velké množství lidí vyprosit si přímluvu u Boha.

Kanonizační proces byl zahájen v roce 1984 na podnět záhřebského arcibiskupa mons. Frane Kuchariće a dne 20. 10. 1995 byl vicepostulátorem P. Vladimirem Tadićem ukončen a předán k odbornému posouzení Kongregaci pro svatořečení v Římě. Všichni chorvatští věřící očekávají, že po prostudování a posouzení bude chudý a pokorný františkán - služebník Boží P. Ante Antić v brzké době prohlášen blahoslaveným a svatým.

Jana Miháliková