Flood, David OFM

 Napomenutí VI.: Poselství a hlasatel

 Bratři, pozorujme všichni dobrého pastýře, který podstoupil utrpení kříže, aby zachránil své ovce. Ovce Páně ho následovaly v utrpení a pronásledování, v hladu a žízni, v nemoci a pokušení a ve všem ostatním a dostaly za to všechno od Pána věčný život. Proto je velkou hanbou pro nás, Boží služebníky, že svatí vykonali velké činy a my chceme získat čest a slávu jen tím, že o nich vypravujeme a kážeme.

 František se snažil šířit tato slova mezi svými bratry z dobrého a zřetelného důvodu. Mnozí bratři zanechali práce a služby prvých let. Stále četnější vystupovali na kazatelny kostelů, aby kázali, místo aby opustili bezpečí městských hradeb a snažili se sloužit ubohým a opuštěným ve špitálech. Tři činitele podporovaly toto zaměření na kázání. Františkánské hnutí získalo autoritu mezi věřícími, a mnozí chtěli následovat františkánský příklad jako vzor pro vlastní křesťanský život. "Bratři dobří," žádali věřící, "naučte nás cestě křesťanského života." V důsledku toho bratrské společenství začalo přitahovat učené duchovní, kteří příliš snadno pocítili sympatie pro takovou úlohu. Naslouchali takovým slovům od věřících jako svému jedinému existenciálnímu smyslu. Ostatně, změna náležela do širšího jevu: bratrské společenství se začalo měnit ze sociálního hlediska: od kontestující skupiny, ke které patřilo (spolu s Ježíšem chudým a pokorným), ke společnosti, která se těšila náklonnosti veřejných činitelů (kteří ji chtěli využít). Nebudeme se pouštět do historie, v níž se Napomenutí odehrává. František se snaží objasnit podstatu křesťanského života, a to je to, co chceme objevit. Jistě, toto spojení bylo typické pro prvá léta františkánství. Bratři usilovně pracovali na formulaci platného a úplného vyjádření svého způsobu myšlení a své úlohy. Potom se o plody rádi dělili s ostatními. Říkali: "Pokoj", a objasňovali cesty pokoje. František obzvlášť hořel touhou odevzdávat druhým nesmírnou radost z cesty, která se stala službou a modlitbou. Tu máme ohnisko: bratři kritizovaní v Napomenutí poučovali věřící o společenské morálce (za podpory veřejných činitelů), místo aby se s ostatními sdíleli o radostnou zvěst, jak jde světem. To je to, co věřící ve skutečnosti chtěli vědět. Jak funguje svět? Jak dát všem účast na jeho dobrodiních? A jak se já zařadím do tohoto procesu vývoje? Když František a jeho první druhové začínali, pracovali. Pracovali na polích, v dílnách, ve špitálech, mezi malomocnými. Pracovali, aby si vydělali na živobytí, aby nesli s druhými jejich tíž života, aby se zapojili do činnosti, aby uspořádali svůj každodenní život. Pracovali, neboť to je způsob, kterým my lidé udržujeme svět, a je to způsob, kterým rádi vyplňujeme náš čas. Proto stavíme cesty, abychom se mohli pohybovat a cestovat, proto budujeme školy, abychom se učili, a proto stanovíme pravidla, podle kterých je třeba žít. Hmotný a společenský svět, v němž žijeme a pohybujeme se, je výsledkem usilovné práce. František a jeho bratři se zapojovali do této důležité úlohy. Nazývali se "služebníky Páně" v onom činném kontextu, a ne v kontextu náboženských ideálů. Pracovali z velikého důvodu: pro počestný život v Boží přítomnosti v obdivuhodném světě. A protože se účastnili tohoto procesu rozvoje, neváhali vyslovit svůj názor na osud světa, který chtěli budovat a v něm se pohybovat. Neváhali objasňovat, kdo by měl mít prospěch z plodu lidské práce. Měli na mysli svět, který nebyl světem bohatých měšťáků a mocipánů Assisi. V uplynulých měsících, když jsme my františkáni rozvažovali a mluvili o Kláře z Assisi při oslavě jejího jubilea, všiml jsem si, jak se Klára neustále zaměstnávala. Sestry , které svědčily v procesu o svatosti jejího života, vzpomínaly, jak byla stále zaměstnaná. Pracovala, aby pomáhala sestrám, především nemocným, pracovala, aby dům bol uklizen. Pracovala, aby bděla nad rozvojem života u sv. Damiána podle ideálu. Klára obhajovala prvotní františkánskou myšlenku, připojit se k základnímu procesu ekonomického rozvoje, za tím účelem, aby se zlidšťoval jak tento proces, tak i výsledek. Ona a sestry u sv. Damiána neměly těžkosti vzít na sebe úlohu "služebnic Páně". I když se události snažily umlčet její úsilí o účast na budování světa, Klára nadále posunovala vpřed původní františkánský ideál. Nenechala se svést k dvojtvářní a zmatené logice františkánství následujících let. Františkánské dobrodružství začalo počestnou prací a došlo ve třech stadiích ke kompletní teorii práce a jejích plodů. V VII. hlavě první řehole se františkáni distancovali od koncepce práce Assisi. Došli ke koncepci práce jako služby a pozornosti vůči druhým. To je zkušenost a teorie, která leží v základě jejich výrazu "služebníci Páně". V důsledku toho, od samého začátku své cesty, pracovali s výhledem na svět, který nabízí účast obsahující všechno. V hlavě XVII. první řehole se říká, že při rozdělování dober všechno bude sdíleno. Když prohlašují, že vracejí Bohu všechna dobra, výslovně tvrdí to, co my dnes nazýváme cesty distributivní spravedlnosti. Třetí stadium teorie práce zfascinovalo a současně zmátlo ty, kdo sledovali bratry a sestry v oněch prvých letech. Nemohli se zříci přesvědčení, že štěstí spočívá v tom, mít a odpočívat, kdežto františkáni, zaměstnaní a (materiálně) chudí, dvojnásobně se radovali při svém slavení služby a prostoty. V přítomnosti bratří a sester hnutí už se okázalý a nafoukaný měšťák nemohl dále předvádět jako vrchol úspěchu. Jeho srdce bylo prázdné, přesto, že jeho ruka byla plná, a jeho slova velmi lehko prozrazovala nedostatek lásky v jeho životě. Z druhé strany, jak nám říká historie, když František vyšel z Porciunkule s koštětem v ruce, aby zametal kostelíčky mezi poli, zpráva o jeho návštěvě se rychle rozběhla po dědinách a lidé se shromažďovali, neboť měli radost z jeho přítomnosti a rádi mu naslouchali. V poselství napsaném pro laické členy hnutí (List věřícím 10) objasnil František, odkud pochází radost a pokoj františkánského života. Řekl, že Duch Páně spočinul na těch, kteří jednali tak jako on a jeho bratři a sestry. A tak se jejich skutky proměnily v onen nový svět, který vytvářel Duch. Proto kdokoli by se zúčastnil tohoto procesu rozvoje, obsaženého v oněch skutcích bratří a sester, patřil by do skutečné družiny díla a na cestě by se setkával s Bohem. Zjišťoval by, že se hluboce odlišuje od těch, kdo se řídili duchem světa. Lze pochopit, jak byl František konsternován, když viděl, že bratři opouštěli práci kvůli lichotivé společenské úloze řečníků z kazatelny.

 Františkánská práce zahrnuje dva rozměry, činný a spekulativní. Rádi se účastníme vytváření různých systémů služby a rozvoje. Snažíme se stále, aby celý systém "společnosti" se stával opravdu lidštějším.

VITA MINORUM 4/1995

David Flood

Z italštiny přeložil Radim Jáchym OFM