BRATŘI LOUPEŽNÍCI

Mlčoch, Lubomír OFS

 Ve dnech 10.-12.dubna se v Hradci Králové konala mezinárodní konference "Etika podnikání a veřejné správy", a to v budově renovované bývalé Jezuitské koleje- nyní kulturně duchovního centra královohradecké diecéze. Pořadateli byly hradecké a pardubické vysoké školy, záštitu nad konferencí převzal sídelní biskup Karel Otčenášek. Z přednášek a diskuzních vystoupení vyplýval dosti tristní obraz žité etiky v naší zemi: krádeže a rozkrádání, "tunelování" bank a investičních fondů, rozmáhající se korupce ve veřejné správě. Zahraniční účastníci nám poskytovali chabou útěchu, že nejde jen o naše místní problémy, že jde o univerzální krizi morálky v globální tržní ekonomice a její projevy, tu silnější, tu méně časté... Ať tak či onak, pod vlivem těchto sdělení houstla atmosféra na semináři, volalo se po odpovědnosti a po nápravě. Tak trochu jako bychom nedbali na varování sv. Františka, totiž chránit se rozčilovat nebo hněvat pro hřích nebo špatný příklad druhého- "neboť ďábel chce hříchem jednotlivce zkazit mnohé". Na závěr jeden z účastníků- vysoký státní úředník, který sám jistě pociťuje i podíl své vlastní odpovědnosti za nešvary ve společnosti, mne upozornil i na další nebezpečí nás moralistů: riziko pýchy na svou vlastní mravní dokonalost, riziko, před nímž varuje sám Pán v podobenství o farizeovi a celníkovi. Jistě, pro společnost je nutné pojmenovávat zlo a jeho struktury, hledat a nalézat prostředky, kterými by se dalo čelit těmto neblahým jevům. Stát a jeho orgány "činné v trestním řízení" bohužel v tomto hříšném světě nemohou nebýt a zřejmě by měly fungovat účinněji. V tom všem je také na nás na křesťanech, abychom se angažovali na straně dobra. Avšak přitom bychom neměli zapomínat na to, že náš Pán po nás žádá novou, vyšší spravedlnost než je spravedlnost "zákoníků"! Sv. František jako jeho věrný následovník se stará především, jak pomoci duchovně tomu kdo zhřešil, protože

 "lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní". Po svých prvních bratřích žádá, aby přjali "laskavě každého, kdo k nim přijde, přítele či nepřítele, zloděje nebo lupiče" /Nepotvrzená řehole kap.7/. V "Zrcadle dokonalosti" /čl.66/ Otec František vysílá své učedníky, aby se snažili získat loupežníky pro Boží království, a to pokornou láskou, která nežádá na hřešících více než mohou najednou unést. Oslovení "bratři loupežníci" zní pro nás neobvykle, podivně, snad i pokrytecky, ale je to zřejmě jen důsledek toho, že naše víra není dost silná, že nám do zápalu lásky sv. Františka ještě mnoho schází. Naštěstí na zmíněné konferenci jsme měli příležitost se s takovou láskou setkat, a to v osobnosti Otce biskupa Karla. Optimismus křesťana, který nesourodou skupinu účastníků konference, mezi nimiž byli věřící patrně v menšině, oslovuje především svou nakažlivou radostí ze vzkříšení našeho Pána, který pokorně podporuje úsilí organizátorů a všem žehná s takovou vntřní silou, že oněm nevěřícím ani nějak nepřijde na tom nic divného a požehnání pro svou práci přijímají...On, který by po útrapách svého života, létech věznění a nuceného odloučení od svého kněžského úřadu, měl první důvod žehrat na lidi a na poměry, tak kupodivu nečiní. A když hovoří o nešvarech ve společnosti, nejprve se ptá, zda jsme my- církev- snad v něčem nechybili, něco neopominuli, něčemu nedostáli. Den před svými 77 narozeninami jakoby nás mladší zahanboval jarostí svého ducha...Jistě, z podobenství o farizeovi a celníkovi plyne, že celník odcházel ospravedlněn- díky svému kajícímu postoji před Bohem. Obrácení je milost a pokud jde o nás, neměli bychom svým novodobým farizejstvím být na překážku tomu, aby se z dnešních celníků-hříšníků zachránili alespoň někteří. V sobotu ráno jsem Otci biskupovi řekl, že odpoledne odjíždím do Poříčí nad Sázavou, na pouť k hrobu Dr. Františka Noska a požádal jsem ho o požehnání. Otec Karel radostně ožil a po požehnání mne požádal, abych na hrob udělal křížek i za něho, a abych všem poutníkům vyřídil jeho srdečné pozdravení. V kostele sv. Havla, při promluvě Otce Pilíka, mi pak postupně docházely ty duchovní souvislosti mezi oběma akcemi. V sídelním městě diecéze se konala konference na téma morálního jednání ve světě podnikání a ve světě veřejné, státní správy, v obou hlavních doménách působení Dr. Františka Noska, a to právě před poutní mší sv. připomínající jeho odchod na věčnost. František Nosek věci souboje dobra se zlem ve společnosti prokázal rytířské služby: svým vlastním životem doložil, že světy financí a politiky přes všechna těžká pokušení, jež svou povahou přinášejí, nejsou vyloučeny ze sféry angažovanosti křesťana, ba co víc, že mohou posloužit dokonce jako příležitost k nové evangelizaci. Je známo z parlamentních projevů Dr. Noska, že společenské zlo dovedl nebojácně pojmenovat, že však současně dokázal milovat i své politické soky, a především, že svým vlastním životem kázal morálku, tím způsobem, který i největší odpůrci nemohou nerespektovat...Otec Pilík poukázal i na další významný rys osobnosti Noskovy: dokázal si uchovat ducha chudoby i při vysokém odborném vzdělání ve finančnictví. Víme, že sv. František považoval i vědění za jakýsi druh vlastnictví, před nímž je nutné se mít napozoru /pozor: včetně vědění teologického/. Nuže, i tomuto úskalí se František Nosek dokázal vyvarovat, a zachoval si prostotu dítěte Božího, jemuž ani vědomosti nemohou zkalit radost z toho, že je svým Otcem i Synem tolik milováno... Na konferenci v Hradci Králové organizátoři na závěr sdělili svůj úmysl pořádat podobou akci se stejným zaměřením každé dva roky. Přimlouval bych se za to, aby se i příští konference konaly v dobu kolem pouti do Poříčí nad Sázavou, a aby byl Dr. František Nosek námi všemi vzýván v modlitbách jako pomocník a přímluvce ve věcech nápravy našich mravů ve světech byznysu a politiky.

Lubomít Mlčoch OFS