Kouřímová, Růžena

Františkánští terciáři, poslanci, ba i ministři mají naději, že budou mít „jaksepatří“ patrona. V loňském roce byl zahájen diecézní informační proces o dr. Františku Noskovi. úkolem procesu je shromáždit a zhodnotil podklady o terciáři, ministru a poslanci Františku Noskovi, který se osvědčil ve službě Bohu i lidem, a připravit tak budoucí zahájení procesu blahořečení.

Z katolického tisku třicátých let pročítáme a shromažďujeme články napsané Noskem, nebo po jeho smrti (17.4.1935) o Noskovi. Jako bychom obnovovali vzácnou fresku, tak se z Noskových myšlenek i ze vzpomínek jeho přátel vynořuje obraz svěžích barev, živý a přitažlivý.

Už je jen málo těch, kteří dr. Noska pamatují osobně. Jednou z nich je sestra Marie Chudáčková. Dobře si pamatuje na poslední Noskovu návštěvu u nich v Plzni. Její otec byl Noskův blízký přítel stejných snah a ideálů, pracující ve stejném duchu v západních Čechách. Nyní jsme v předválečném týdeníku Lidový hospodář objevili vzpomínku na tuto návštěvu, jak ji sám Josef Chudáček napsal bezprostředně po Noskově smrti.

Přednáška dr. Noska v Plzni souvisela se snahou postavit kostel v Plzni-Doudlevcích. Jak pisatel vzpomíná, Nosek byl už kvůli tomu v Plzni v předchozím roce, aby se jednalo o založení Kostelního spolku v této předměstské obci, a přijel i na ustavující schůzi 15. ledna 1935. Několikrát psal prezidentu Škodovky, zda by se nenašlo řešení pro darování pozemku. Šlo mu také o to, aby Kostelní spolek získal nezbytné finance a mohl začít se stavbou. sám se nabídl, že přijede přednášet o sv. Alžbětě Durynské. Přednáška byla určena na neděli 3. února 1935.

Hostitel čekal na Noska na nádraží. Upřímně se polekal Noskova kašle i zřejmých známek vyčerpání. Nosek měl chřipku a cesta vlakem z Prahy ho unavila. Přesto trval na tom, že bude přednášet. Jen v tom povolil, že mu přítel Chudáček ponese těžkou tašku, kterou z Prahy přivezl. Byla plná knih, které Nosek přivezl darem. Měly být základem budoucí farní knihovny. Přednáška byla velmi působivá. Bezpochyby měla vliv na rozhodnutí jedné posluchačky, paní Alžběty Pechmanové, že Kostelnímu spolku v Doudlevcích odkáže své úspory. Za ty byl od Škodovky koupen pozemek, na kterém byla po válce postavena provizorní kaple svatého Václava, která byla posvěcena 15. června 1947. Letos tedy od toho dne uplyne padesát let.

V pondělí 4. února byl Nosek ještě na zasedání úsporné komise parlamentu. To byla ta komise, která se pro zdánlivě nepřekonatelné překážky už málem rozešla, ale Nosek své kolegy přiměl k další práci poukazem na vytrvalost sv. Františka z Assisi a nutnost stále začínat znovu i za nepříznivých podmínek. Toto jeho extempore se pak stalo přímo legendární nejen proto, že se odvážil dát příklad vytrvalosti katolického světce, ale zejména z toho důvodu, že jeho stanovisko nakonec akceptovali i nevěřící kolegové a práce komise pokračovala.

Následujícího dne už Nosek ulehl. Plzeňská přednáška byla jeho poslední. Jeho posluchači v Doudlevcích úzkostlivě sledovali průběh jeho nemoci. Když na Zelený čtvrtek 17. dubna 2935 zemřel, řekl jeden z nich: Všichni jsme viděli, jak je mu nedobře! On vlastně dal život za náš budoucí kostel.

Růžena Kouřímová