Gross, Heinrich

Ve Starém zákoně se „krok za krokem zřetelněji rýsuje postava ženy, Matky Vykupitele“ (Druhý vatikánský koncil, O církvi).

 

 

Ve spisech Starého a Nového zákona je obsaženo Boží zjevení. Jako červená nit se jimi vine mesiášské zaslíbení ve Starém zákoně a jeho naplnění v Ježíši Kristu. Do této těsné souvislosti mezi Starým a Novým zákonem je vedle Božího Syna pojata jeho Matka, Panna Maria. Je proto třeba zdůraznit a objasnit její jedinečné postavení a význam v Božím plánu spásy.

 

 

Věno s velkým rizikem

Člověk na své cestě životem je poznamenán dvojím osudovým údělem:  je stvořen a je vržen do dějin. Uzavřeni do těchto dvou základních skutečností se dovídáme, že jsme  Bohem vyvoleni, abychom  na své cestě životem k němu směřovali a podle něho se utvářeli. Děje se tak u prvních lidí: u Evy, kterou Bůh, stejně jako Adama, tvoří plně svobodnou jako svůj věrný obraz, aby věrna jeho příkazu vedla svůj život na této zemi s pohledem trvale upřeným na Boha.

Nejvyšší, ale  také nejvíc rizikové věno,  které Bůh dává jim oběma a tím i všem lidem, je svoboda. S ní je člověk schopen úplně se od Boha odvrátil a v plném - od hada šalebně slibovaném - sebeurčení spoléhat výlučně na sebe sama.

V prvotním hříchu se první lidský manželský pár zříká Boha a padá, zbaven své nádhery, do bolestiplné konečnosti a omezenosti. Adam a Eva vděčí jenom novému Božímu zásahu, že nejsou odsouzeni k úplné záhubě a že se pro svůj hřích  nepropadnou zpět do nicoty.

Podle Genese 3,15 je život Evy a celého lidského pokolení poznamenán trvalým nepřátelstvím mezi satanskou mocí, ztělesněnou hadem, a mezi ženou. To je důsledek prvotního hříchu, který do konce tohoto světového času nebere konce.  Nejen Eva, ale také její potomstvo ve všech lidech a národech musí se svou prvotním hříchem porušenou lidskou přirozeností podstoupit trvalý zápas s mocí Zlého. „Potomstvo“ ženy zasáhne hada na hlavě - na jeho nejcitlivějším místě. Had však zatne proti člověku svůj „jedovatý zub“ - had zraní člověka na patě.

Tehdy začal nerovný boj, který nakonec dopadne ve prospěch člověka.  Had je zasažen na  hlavě, ale také člověk utrpí citlivé zranění, jež sníží jeho aktivní schopnosti. Tak se počáteční dobré stvořitelské dílo změní v historii strastiplného zápasu, jenž bude trvat do konce času.

 

 

Eva, žena na počátku (Gn 3,15) - apokalyptická žena (Zj 12,1-16)

 

 

Uprostřed potomstva povstane ten, jenž nejen zasáhne hlavu hada, ale rozdrtí ho celého  a tím ho úplně zničí: je to zaslíbený Spasitel Ježíš Kristus.  Vedle něho a spolu s ním je do dějin spásy vřazena jeho Matka Maria, jež  v pradávné zvěsti (Gn 3,15)  zazáří do plnosti časů. Avšak ještě i potom, kdy se již  skrze Krista  uskutečnilo vykoupení,  úplné osvobození od zla  ještě nenastalo. Tento proces trvá celé lidské dějiny a dosáhne svého cíle teprve na konci při novém stvoření nebe a země.

 

 

Boj proti ženě

V knize Zjevení (Zj 12,12) se vypráví o čase, kterého už „málo zbývá“. Symbolickou scénou je tu boj draka proti ženě. Tímto textem je naznačen kontrast mezi nebem a zemí.  Mezi přítomností a budoucností je trvalý vztah napětí. Pisatel při vyjádření svého vidění si posloužil starým hvězdným mýtem, který asi pochází ze starého Egypta. Z Božího světa vystupuje zářivá světlá žena oděná sluncem, měsícem a hvězdami (srov. Gn 37,9). Tato žena je těhotná (Gn 3,15).Jan má apokalyptické vidění draka se sedmi hlavami a deseti rohy a boje proti ženě, který v nezkrotné zuřivosti nabývá kosmických rozměrů. Drak je nakonec zneškodněn

Ve 12. kapitole Zjevení je líčen boj Michaela a jeho andělů s drakem, který spolu s ostatními ďábly je posléze svržen na zem.  Rozhodný obrat ve prospěch bratří a sester nastane skrze Krista - dítě Ženy. V nebi nebešťané jásají a děkují za velkolepý čin Boží, ale moře i země jsou ještě na čas vydány zlosti a zuřivosti satana, jemuž musí odporovat.

Do popředí vystupuje opět Žena, kterou pronásleduje drak. Je však pod Boží ochranou, skryta před útoky hada na bezpečném místě na poušti. Mořský drak proti ní nasadí všechny myslitelné Bohu nepřátelské zničující síly, ale bezmocná zuřivost a neúspěch jsou údělem satana v boji proti těm, kdo jsou věrni Bohu a zachovávají jeho příkazy.

 

 

S Marií rozhodnout životní boj

 

 

Eva jako pramáti lidského  pokolení a žena, jež porodí Zachránce a tím i symbolicky společenství věřících křesťanů, jsou spolu úzce svázány ve vztahu k záchraně a záhubě. Eva a Maria jsou postavy dějin spásy, proti nimž bojují satanské mocnosti rajského hada a mořského draka.  Do tohoto boje jsou vtaženi všichni lidé jako Boží tvorové a všichni věřící jako Boží lid. Mohou z něho vyjít vítězně, nebo také ztroskotat.  Maria  nám pomáhá dosáhnout konečného vítězství nad zlobou nepřítele.

Heinrich Gross

Z čas. Betendes Gottes Volk 1996/3, č. 187

přeložil Vladimír Vašků